Alex Johnson seděl na pryčně, ruce založené na široké hrudi. Jeho obličej pokrytý strništěm vousů se stáhl do škodolibého úšklebku, když viděl, že šerifův zástupce Tom Beck odemyká celu, aby mu přinesl večeři. Beck se přiblížil k pryčně a podával vězni podnos. Johnson zvedl ruce, jako by chtěl podnos převzít. Dotkl se ho všakjen levou rukou. Jeho pravačku Beck neviděl. Šerifův zástupce ucítil něco tvrdého, co se mu přitisklo na břicho.
Tisícihlavé stádo stálo v údolí mezi tokem Walnut Creek a Reynolds Creek. Byl to polodivoký dlouhorohý skot. Hlídali ho čtyři muži. Byli to jezdci zaměstnaní na rančích Burta Hendesona a Toma Jefforda. Byla tma. Druhého dne se stádo mělo vydat na pochod do Camp Kerricku, kde mělo být prodáno železniční společnosti. Čtyři tisíce kopytměly vyrazit severním směrem. Z nebe padaly proudy vody. Blesky křižovaly oblohu a stádo bylo neklidné. Býci řvali, krávy bučely. Stádo se plašilo kvůli blízkému rachotu hromů. Mezi dobytkem se šířily vlny neklidu. Kovbojové Cash Forsyth a Joel Brannigan objížděli kolem stáda. Když zazněl výstřel, zanikl v ostatních zvucích. Kulka však ukončila život Cashe Forsytha…
Přijeli jsme s Joem do Roberts County, protože tam byla napjatá situace. Společné stádo malých rančerů Hendersona a Jefforda bylo přepadeno. Zvířata byla určena k prodeji železniční společnosti. Dva kovboji byli zabiti. Měli jsme co dělat s vrahy. Joe byl navíc postřelen kovbojem z ranče Triangl. Tekla i další krev. Protože byl Joe svýmzraněním upoután na lůžko, přidělil mi soudce za parťáka Shotguna Codyho. Když jsme s Codym vyráželi z Borgeru, neměli jsme tušení, že vyrážíme na dlouhou cestu, na níž nás očekává peklo…
Pět mužů zastavilo koně před bankou v Dalhartu. Dva muži sesedli. Jeden vzal sedlové brašny, které ležely volně přehozené přes sedlo. Bylo ráno. Lidé ve městě seděli ještě u snídaně. Nad Mustang Creek se vznášel mlžný opar. Hlavní ulice byla prázdná. Venku byl jen Jim Dexter, majitel storu, který právě otevíral těžkou mříž ve vchodu. Vládl mír a klid. Ale do města se již vplížilo neštěstí. Oba chlapi vešli do banky. Pokladník si právě chystal psací náčiní. Vzhlédl a před sebou spatřil temný otvor hlavně revolveru…
Willard Klinger neměl rád svou práci v bance. Ba nenáviděl ji natolik, že si často pohrával s myšlenkou prostě odejít, aniž by dal výpověď. Ale samozřejmě by na odchodu nezapomněl vybrat těžký sejf za svým psacím stolem… Také v tento okamžik na to myslel. Okolnosti byly příznivé. Jeho šéf Waterford byl na obědě a nechal v bance klíče nutné k otevření trezoru. Byla by to otázka několika minut, pokud by se Klinger odhodlal to udělat. Potřeboval jen trochu odvahy a rychlého vytrvalého koně. Jednou to udělá. Snad zítra, snad za tři měsíce… Někdy, až bude jeho znechucení nesnesitelné.
„K čertu s vámi, Benbowe,“ rozčílil se Josh McAllister. „Pokud trváte na další splátce ke konci měsíce, je po mně. Proč mi nedovolíte malý odklad?“ Farmář se oběma rukama opíral o desku pracovního stolu Roberta Benbowa, ředitele banky v Pampě. Jeho oči se bojovně leskly. McAllisterovo rozčilení nechalo Benbowa klidným. Řekl: „Splátka byla určena na prvního září. Pokud nemůžete zaplatit, připadnou vaše pozemky bance. To je moje poslední slovo.“ „Za tím vězí Cole Wyler z ranče Circle M. Vy jste s ním spolčen. Tak dobrá. Vyřiďte tomu pánovi, že já se svých pozemků nevzdám bez boje.“ Znělo to jako zlá kletba…
Vedle pásu keřů kolem Red Deer Creeku hořel nízký oheň. Okolo se míhaly odlesky plamenů. Tmou se neslo jednotvárné zurčení vody. U ohně seděl na zemi muž a kouřil. Jeho kůň byl přivázán k větvi keře. Muž byl vysoký a oblečený v černém. Přijel do tohoto kraje se stádem ovcí. Žena, kterou miloval, mu jednoznačně vysvětlila, žeo něj nestojí. To ho sžíralo. Ztloukli ho a vyhnali ze svého tábora. Jeho nenávist a touha po pomstě přebily jakékoliv ohledy a zábrany, které měl. Zastřelil ze zálohy jejího manžela Scotta Sheldona, který ho zbil. Stal se z něj sprostý vrah...
Toho zabijáka Dextera Rushdala, který nosil v Dalhartu hvězdu městského marshala, jsem zabil v boji. Mrtev byl také Warren McReilly, který ze sebe udělal vládce města .....
Přísahal jsem, že se pomstím. Kdybych mohl dokázat, že má Jack Bannister na svědomí nakladatele Jonathana Kirbyho, pronásledoval bych ho třeba i na severní pól.... Další dobrodružství marshala Billa Waco.
V Oldham County to vřelo. Na první pohled to vypadalo jako typická válka o pastviny. Majitel velkého ranče vyháněl farmáře, kteří bránili jeho stádům v přístupu k vodě. Tentokrát to ale bylo trochu jiné. Stirling byl v právu a měl zákon na své straně…
Mladý muž s hubeným obličejem stál bez hnutí v prudkém dešti. Jeho pohled byl upřen na rozbouřenou řeku pod bahnitým svahem. Jeho kůň se zhroutí a ten staroch zemře. Výborně. Myšlenka na brzkou smrt Erasma Willingera ho ani v nejmenším neznepokojila. Naopak, on se úplně těšil, až spáchá vraždu…
Ten muž zemřel v mých rukou. A já, texaský marshal Bill Waco, jsem měl průvodce transportu peněz vlastně chránit! Ale dokázal mi z posledních sil povědět jméno svého vraha. Soudce Buchanan mínil, že nebudu mít žádný problém toho rančera zatknout. Také já jsem si byl jistý a rozhodl jsem se, že vraha překvapím na jeho ranči a přivedu ho pod šibenici, aby byla vražda potrestána. Jenže osud to myslel jinak, protože jsem úplně ztratil hlavu kvůli rančerově dceři…
Luther Morgan byl zoufalý. Majitel poštovní společnosti se obrátil na soudce Buchanana, protože stál pomalu před krachem. Stále někdo přepadal jeho dostavníky a zabíjel jeho zaměstnance. Bandité vždy udeřili ze zálohy a zmizeli za horami. Nikdo nechtěl svěřit svůj majetek nebo život Morganově společnosti…
Železniční tábor v Dalhartu připomínal divoké hnízdo. Společně s Joem Madisonem jsme zde nastolili pořádek. Nemohli jsme ovšem ve městě zůstat trvale, i když byl městský marshal Bob Dermitt sám příliš slabý na to, aby zde dokázal udržovat poměry v mezích zákona.
Glenn Anderson pozdravil syny i jejich přátele. „Rád vás vidím po těch letech.“ Takto promlouval, ale současně cítil nenávist, která ho zevnitř rozežírala stejně jako jeho choroba. Byla to smrtící nenávist bez slitování. Nenávist vůči texaskému marshalu Madisonovi.
Tvář toho muže byla jako z kamene. Nevnímal čpící dým, který se zvedal z vypáleného domu. Neviděl ani supy, kteří kroužili na modrém texaském nebi. Vznášeli se ve velkých kruzích nad pozemkem, který se stal hřbitovem. Muž nemohl odvrátit zrak od krve své ženy a syna. A od jejich mrtvých těl. Pak jeho ochromení přešlo. Zvedl pravouruku, jako ke svaté přísaze.
Dva muži mě hnali z kanceláře. Nedali mi možnost na obranu a sebrali mi zbraň i mou hvězdu. Nevěřil jsem vlastním očím. Uprostřed prostranství se nacházely čtyři dřevěné sloupy, každý dvakrát vyšší než člověk. Pod vrcholkem je obepínaly železné obruče a z nich visely řetězy s okovy na krk. Zatímco mě marshalův zástupce držel v šachu namířenou puškou, Morris zvedl ze země jeden okov, otevřel ho a přiložil mi ho k hrdlu. Dotek železa mi vyhnal na těle husí kůži – nebo to byl strach?
Sesedat, lady!“ poručil muž v šedém saku. Střelil po mladé ženě, která vyčkávala v sedle vychrtlého koně, vyzývavým pohledem. „Jen slezte pěkně sama, tady žádné kavalíry nenajdete.
Messey měl před očima jen jediný cíl. Dostat se z vězení a zabít muže, který ho sem přivedl. Jeho oči nenávistně zajiskřily, jenom když si vzpomněl na jeho jméno: „Bille Waco, ještě není po všem. Ještě zdaleka ne.“
Kůň ho nesl přes planinu. Kolem se prostírala pustá krajina – hřebeny kopců, skály, vyschlá koryta a kamenitá údolíčka. Trsy žluté trávy, trnité křoví, kaktusy, to bylo všechno, co tu rostlo. Byla to krajina, kterou musel stvořit sám ďábel. Nebezpečí mohlo číhat za každým kamenem, smrt tu byla všudypřítomná…
Byl to neskutečný, málem groteskní pohled. Obličej toho muže se podobal měkkému kusu jílu, který se pomalu roztéká na slunci. Jericho Brown procitl, když dívka dlouze vykřikla. Ležel na zádech, ještě vyčerpaná po milování s Lorou Lee Laneovou. Ale když uviděl její zděšený výraz, bylo mu hned jasné, co se stalo. Mezi ním a vyděšeně se krčící dívkou ležela na posteli jeho maska z jemné hnědé kůže, jako by to byla krvavá skvrna na prostěradle.
Ten kůň popocházel bezcílně z místa na místo. Nebylo se čemu divit, když vláčel konec uzdy po zemi. Muž na něm se držel v sedle jen z posledních sil...