Kardinál František Tomášek, církev a stát (1965-1992). V pestrém příběhu pražského arcibiskupa a kardinála Františka Tomáška se odrážejí všechny jeho obavy a starosti, ale i naděje a pevná víra. Tomášek ve svém životě přijal různé role a pozice. Zásadní pro něj byl II. vatikánský koncil. Když se vyjadřoval k církevní apolitické situaci v Československu, stavěl na svém teologickém vzdělání, duchovní intuici, zkušenostech katechety i argumentech těch, jimž důvěřoval. Jakkoli na počátku komunistického režimu nevynikal rozhodností, pod tlakem stále častějších konfliktů s komunistickou mocí postupně dozrávaly jeho vůdčí schopnosti. I ve vysokém věku dokázal naslouchat rozmanitým názorům z různých stran a na jejich základě se pak rozhodoval. Nikdy se neskrýval se svou jasnou představou o zbožnosti, ale současně byl otevřený novým podnětům. Byl pevně zakotvený v církevním učení a věrný svým katolickým kořenům a zároveň dokázal obhajovat nejen církevní, ale i občanská a lidská práva. Tím vším je inspirací i pro současnou církev. Právě včas rozpoznal znamení času a adekvátně na ně reagoval. V paměti národa zůstává výraznou a charismatickou osobností veřejného života, která navzdory svému věku uměla věci řešit novým způsobem. Církve a křesťané vystupovali v jeho době jako svébytní a plodní aktéři společenského dění.
Podtitul: Cisár, deväť prezidentov a jeden ľudský osud. Príbeh človeka, ktorý sa narodil za Františka Jozefa, priatelil s Masarykovcami, za Tisa partizánčil, za Beneša sa stal národným hrdinom, za Gottwalda ho obesili, za Novotného pardonovali, za Svobodu rehabilitovali, za Husáka zatratili, za Havla povýšili na generála a za Kováča sa vracia do slovenských dejín.
Dramatický, už dvakrát sfilmovaný príbeh baróna Emila Hoenninga O'Carroll, nemeckého dôstojníka, ktorý sa na začiatku 19. storočia usadil na Považí a preskúmal jedinečné, dnes už zničené nálezisko na Púchovskej skale. Pomohol tým vyriešiť záhadu zániku stredodunajských Keltov, ktorá zapísala Púchov do európskej histórie. Kniha vyšla v tvrdej väzbe so štvorfarebnou obálkou a s množstvom dokumentárnych fotografií.
Čtyřicet let Zdeňka Čížkovského v Jižní Africe. Misionář Zdeněk Čížkovský nebyl podle vlastních slov žádný dobrodruh, běh jeho života ovšem přídomek dramatický jistě snese. Část druhé světové války přečkal v nacistickém lágru a před další - tentokrát komunistickou - internací v roce 1948 musel opustit vlast. Tři rokyse toulal po Evropě: živil se jako příležitostný malíř, hrál na piáno po francouzských barech, pomáhal při býčích zápasech ve Španělsku, jezdil s cirkusem, žebral... Když odjel - za zlatem a diamanty - do Jižní Afriky, ještě netušil, že zde nalezne jiný poklad: hlubokou víru a misijní kněžské působení. Kniha publicisty Aleše Palána Než krokodýl spolkne stín se zaměřuje zejména na africké působení Zdeňka Čížkovského. Na jihu černého kontinentu strávil 40 let jako člen řádu oblátů. Nejintenzivněji vzpomínal na své působení v buši mezi domorodými Zuly. ("Zulu - to znamená nebeští lidé," připomínal vždy.) Dále působil jako kaplan v černošské nemocnici v Durbanu, věnoval se posrpnovým českým emigrantům a farnosti ve městě Pinetown. Mezi své nejvzácnější prožitky řadí setkání s Matkou Terezou. Do staré vlasti se pater Čížkovský vrátil až na začátku devadesátých let, aby zde - v Kroměříži a Klokotech u Tábora - obnovil působení řádu oblátů.
Trotzdem ja zum Leben sagen: Ein Psycholog erlebt das Konzentrationslager
Svazek A přesto říci životu ano spojuje dva texty zakladatele logoterapie, psychiatra s českými kořeny Viktora Emanuela Frankla (1905–1997). V díle Psycholog prožívá koncentrační tábor, jež vzniklo během necelých dvou prosincových týdnů roku 1945, popisuje to, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet. Mnohým z nich tato strašná zkušenost přesto otevřela cestu k porozumění smyslu vlastního života. Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná velmi působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy bezprostřední osobní zážitky z tábora smrti s pomyslnou reflexí a dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí – Sokrata, Spinozy a Kanta. Podle Frankla zůstává v člověku i v značně extrémní situaci prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmíme za žádnou cenu vzdát: „Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.“
Život a působení papeže Pavla VI. (1897–1978) by měl znát každý, kdo chce dobře porozumět církvi v dnešním světě. Pavel VI. vedl církev v obtížné době plné proměn. Zažil dvě světové války. Dovedl do úspěšného konce Druhý vatikánský koncil. Vyrovnával se s revoluční atmosférou 60. let a o několik let později s fenoménem terorismu. Sepsal nádherné vyznání víry (Krédo Božího lidu) i kontroverzně přijímanou encykliku (Humanae vitae). Otevíral se ekumenickým snahám, rozvíjel mezináboženský dialog a cíle komunikoval se světovými lídry i s OSN. Záleželo mu na pronásledovaných křesťanech v zemích za železnou oponou, kvůli čemuž volil mnohdy riskantní postupy. Ze srdce miloval našeho kardinála Josefa Berana. Historická črta Jaroslava Šebka a vzpomínky Agostina Casaroliho přibližují i jeho osobní vlastnosti. Jak řekl papež František: "Velikost Pavla VI. září v jeho pokoře."