Zrcadlo moře patří k prvním knihám autobiografických vzpomínek, které sám Joseph Conrad nazýval „intimními zjeveními“. Vyznává se zde ze svého vztahu k mořím a oceánům a odkrývá svou velkou vášeň ke všemu, co s modrými hlubinami souvisí. Jestliže se Conrad snaží ve svých knihách ukázat život člověka jako sled neustálýchvnitřních bojů, v nichž jediná chvilka slabosti a zakolísání v odpovědnosti vůči druhým vede často k osudové pohromě, pro Zrcadlo moře tohle platí dvojnásob. Přináší postřehy, zážitky a zkušenosti z námořních plaveb, kdy je člověk vystaven extrémním podmínkám a každodenní námaze i nevyzpytatelnosti živlů a teprve v takových situacích se projevuje jeho pravý charakter. I když Joseph Conrad napsal Zrcadlo moře před více než sty lety a mnohé reálie mohou působit až nepředstavitelně, každá kapitola knihy je protkána myšlenkami nadčasovými a z humanitního hlediska stále aktuálními a platnými. V českém jazyce navíc kniha vychází poprvé.
Joseph Conrad ve svém románu nastoluje stale aktuální otázky rasismu, soucitu, solidarity a smyslu lidského života vůbec. Černoch z lodi Narcissus: Námořní příběh patří mezi nejpodařenější Conradovy rané práce. Současně jde o přelom v jeho tvorbě, jelikož právě touto knihou začíná jeho zralé období. Předmluva ke knize, kterou Conrad sám napsal, je pak považována za manifest literárního impresionismu a řadí se k jeho nejvýznamnějším nebeletristickým textům. Titulní postava knihy, západoindický černý námořník James Wait, se plaví na obchodní lodi z Bombaje do Londýna. Po cestě onemocní tuberkulózou. Jeho osud vzbuzuje v některých námořnících soucit, jiní k němu zůstávájí lhostejní. Pět námořníků ho za bouře s nasazením života zachrání z kajuty, zatímco kapitán Alistoun a veterán Singleton si dál hledí svého. V Čechách už vyšlo téměř kompletní Conradovo dílo. Černoch z lodi Narcissus: Námořní příběh je snad posledním Conradovým větším textem, který zatím nebyl do češtiny přeložen.
Zlo se v novele Souboj rodí z naprosto iracionálních pohnutek a s přispěním obsese nabývá bez potřebné morální síly nejen na krvelačnosti, ale strhává s sebou brzy i vše šlechetné. Velký znalec psychologie, který mnohé podoby zloby v mládí pocítil na vlastní kůži, ilustruje tento neblahý proces na dnes už dvě stě let starém konfliktu dvou důstojníků Napoleonovy armády, zaznamenaném uštěpačně slavnostním písmem do análů šermířství. Urputné potyčky protivníků počínaje Štrasburkem, přes Slavkov, Jenu, Borodino až po diktátorův pád a první roky obnovené vlády Bourbonů zachycuje spisovatel s důrazem na nitro postav, jež už co nevidět prodělají revoluci zvanou literární modernismus. Výsledkem je mrazivá tragikomedie přiživovaná lavírováním spravedlivých, dohady nezúčastněných, pofiderním pojetím cti a intrikami vykuků. Conradova novela známá rovněž z filmové adaptace s Keithem Carradinem jako D’Hubertem a Harveym Keitelem v roli Ferauda, kterou roku 1977 s jemnocitem pro hru světel a stínů natočil coby svou prvotinu britský režisér Ridley Scott a získal za ni ocenění v Cannes, zvedá gradací čtenáře ze židle. Navzdory době vzniku i použitým reáliím příběh svou obecnou platností nenechá publikum na pochybách, že kličky zla zůstaly stejně záludné i v době „postfaktické“.