Jan Patočka je čelným představitelem fenomenologicky zaměřené filosofie. Studoval u Edmunda Husserla a Martina Heideggera. Stati o Máchovi činí zkušenost básníka předmětem filosofické reflexe a zjišťují, že se tvorba tohoto zakladatele moderní české poezie hlubokým a původním způsobem dotýká filosofických otázek, které jsou stáleaktuální. Na podkladě těchto analýz pak autor rozvíjí svou vlastní filosofickou pozici a sleduje, čím se od sebe básnická a filosofická reflexe odlišují.
O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním nadiktoval F. Nietzsche svému příteli Carlu v.Hersdorff v létě 1873, ale nikdy ho neuveřejnil. Později jej zmiňuje dokonce jako spis "utajovaný". Nietzsche, jenž se v té době postupně vymaňuje z vlivu A. Schopenhauera a R. Wagnera, v něm načrtává své pojetí metaforického a iluzivního charakteru lidského poznání, které se později stalo důležitým východiskem jeho úvah o perspektivní a interpretativní povahy pravdy.
Erste Fassung der Einleitung in die Kritik der Urteilskraft
Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790, která nikdyza Kantova života nevyšla. Autor se v ní opírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifický apriorní normativ, jenž identifikuje v principu účelnosti. První verze úvodu na rozdíl od verze napsané pro druhé vydání třetí kritiky v r. 1793 tematizuje navíc specifickyfilozofickou problematiku, totiž problém filozofie jako systému.
Metafyzika A je úvodní knihou souboru Aristotelových spisů věnovaných otázkám první filosofie. Aristotelés zde definuje filosofii jako vědu o prvních počátcích a příčinách. Na pozadí své vlastní nauky o příčinách podává přehled názorů svých předchůdců od Thaléta přes pythagorejce až po Platóna a podrobuje je kritice. Novýčeský překlad F. Karfíka.