Michael Ende se proslavil románem Nekonečný příběh. V osmi příbězích této povídkové sbírky se ocitneme v dobrodružném světě autorovy fantazie a navštívíme např. krátkou chodbu v kterémsi římském paláci, jejíhož konce nelze nikdy dosáhnout, či se pokusíme vstoupit do tajuplné vily, která vlastně neexistuje. Vedle strašidelnýchpříběhů najdeme ve sbírce moderní pohádku o maličkém autě, které vozí uvnitř celý svět, nebo legendu o člověku, který chtěl za každou cenu dělat zázraky. Podivuhodné světy tajemných znamení a hádanek nádherně doplňují ilustrace Jiřího Štamfesta.
Autorovy vzpomínky na dětství jsou plné poetiky, metafor a fantazie. Léto r. 1928 v malém městečku ve státě Illinois je viděno očima dvanáctiletého chlapce. Tady se odehrávají závažné i malicherné problémy dospívání, uvědomování si vlastní existence, vyrovnávání se s realitou života a smrti uprostřed několikagenerační rodiny, přátel i typických figurek malého města. Půvabná, třebaže poněkud nostalgická knížka o dětství a o světě, který je nenávratně ztracený.
Staroseverská literatura je českému čtenáři známa především díky textům s pohanskými náměty: mytologickým a hrdinským písním Starší Eddy, pohanským skaldským básním a ságám o dávnověku. Méně známo už je, že po své christianizaci v 10. až 12. století staří Seveřané vytvořili celou řadu literárních děl s křesťanskou tematikou. Z literárního hlediska se často jedná o podivuhodná díla, v nichž se střetávají a prolínají křesťanské a tradičně severské látky a motivy. Jejich roztříštěná forma je ale jen obrazem doby, v níž lidská mysl beznadějně kolísala mezi starým a novým, a v níž se křesťanské poselství lásky střetávalo se světem, v němž přežívaly drsné válečnické ideály slávy a msty. Kniha Jen pekla se bojím je vůbec prvním výběrem v českém překladu, který na rozmanitých textech demonstruje bohatství čtyř staletí staroseverské křesťanské literatury.