Knihovna klasiků - Spisy Thomase Manna
Původní název:
Der Zauberberg
Román, na kterém autor pracoval od roku 1913, se odehrává na počátku 20. století v luxusním sanatoriu pro nemocné tuberkulózou poblíž švýcarského města Davosu. K jeho napsání Thomase Manna inspirovalo onemocnění jeho ženy Katie, která se v podobném sanatoriu od roku 1912 léčila. Jde o snové vyprávění plné obav z možné smrti na zhoubnou plicní chorobu. Do uzavřené společnosti lidí trpících tuberkulózou přijíždí na návštěvu za svým bratrancem, německým důstojníkem Joachimem, mladý inženýr Hans Castorp. Nemoc však brzy propukne i u něho, a tak se i jemu uzavře normální, zdravý svět. Castorp začíná jako ostatní žít ve světě čekání, jak s ním zhoubná nemoc naloží. V sanatoriu se setkává s řadou lidí, z nichž ho nejvíce zaujmou dva jeho spolupacienti - první je humanista a demokrat, zatímco druhý je cynický jezuita a fašistický demagog ospravedlňující násilí a teror. Castorp s nimi vede diskuze o lásce, životě, smrti, náboženství, politických systémech i spravedlnosti. V slovních soubojích těchto tří protagonistů románu se tak uskutečňuje světonázorová diskuse o zániku staré společnosti a současně probíhá i morální a duchovní příprava na lepší budoucnost. V sanatoriu prožije Hans nešťastnou lásku k Rusce Klaudii i smrt svého bratrance Joachima, který podlehne zákeřné chorobě. Tragicky skončí i disputace jeho dvou spolupacientů, která vyústí ve vzájemný souboj, při kterém se zahanbený jezuita sám zastřelí poté, co se mu jeho soupeř postaví, aniž by s ním chtěl bojovat. Po sedmi letech Hans sanatorium opouští, aby se ocitl přímo na bojišti první světové války, kde také autor své vyprávění končí.
Publikováno:
1958
Původní název:
Der Zauberberg
Román, na kterém autor pracoval od roku 1913, se odehrává na počátku 20. století v luxusním sanatoriu pro nemocné tuberkulózou poblíž švýcarského města Davosu. K jeho napsání Thomase Manna inspirovalo onemocnění jeho ženy Katie, která se v podobném sanatoriu od roku 1912 léčila. Jde o snové vyprávění plné obav z možné smrti na zhoubnou plicní chorobu. Do uzavřené společnosti lidí trpících tuberkulózou přijíždí na návštěvu za svým bratrancem, německým důstojníkem Joachimem, mladý inženýr Hans Castorp. Nemoc však brzy propukne i u něho, a tak se i jemu uzavře normální, zdravý svět. Castorp začíná jako ostatní žít ve světě čekání, jak s ním zhoubná nemoc naloží. V sanatoriu se setkává s řadou lidí, z nichž ho nejvíce zaujmou dva jeho spolupacienti - první je humanista a demokrat, zatímco druhý je cynický jezuita a fašistický demagog ospravedlňující násilí a teror. Castorp s nimi vede diskuze o lásce, životě, smrti, náboženství, politických systémech i spravedlnosti. V slovních soubojích těchto tří protagonistů románu se tak uskutečňuje světonázorová diskuse o zániku staré společnosti a současně probíhá i morální a duchovní příprava na lepší budoucnost. V sanatoriu prožije Hans nešťastnou lásku k Rusce Klaudii i smrt svého bratrance Joachima, který podlehne zákeřné chorobě. Tragicky skončí i disputace jeho dvou spolupacientů, která vyústí ve vzájemný souboj, při kterém se zahanbený jezuita sám zastřelí poté, co se mu jeho soupeř postaví, aniž by s ním chtěl bojovat. Po sedmi letech Hans sanatorium opouští, aby se ocitl přímo na bojišti první světové války, kde také autor své vyprávění končí.
Publikováno:
1958
Původní název:
Doktor Faustus
Podtitul: Život německého hudebního skladatele Adriana Leverkühna, vyprávěný jeho přítelem. Doktor Faustus (1947) je vrcholný „hudební“ román německého spisovatele Thomase Manna, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929. Toto dílo, inspirované Goethovým Faustem, vypovídá o osudu Německa v první polovině 20. století a o postavení umělce v tomto světě. Příběh vypráví gymnazijní profesor Zeitblom o svém příteli, hudebním skladateli Adrianu Leverkühnovi, jenž trpí zákeřnou nemocí, která v románě zastupuje Faustova Mefistofela. V jeho osudu je symbolicky zachycena katastrofa Německa stiženého nemocí hitlerismu. Tento geniální hudebník, který nakonec zešílí, je přesvědčen, že evropská kultura (a hudba především) je v krizi. Je proto ochoten přistoupit na jakýkoliv kompromis (i na smlouvu s ďáblem), jen když to pro něj bude znamenat tvořivou schopnost. Jeho díla jsou popřením předchozího vývoje, protože staré hudební formy se mu zdají být vyvětralé a banální, vhodné leda jen k parodii, a jeho poslední skladba, apokalyptické oratorium, je negací Beethovenovy Deváté symfonie). Román, ve kterém se složitě prolínají několikeré dějové i časové vrstvy, je dílem vynikající spisovatelské techniky. Thomas Mann na něm začal pracovat roku 1943 a celou tuto práci popsal ve své eseji Jak jsem psal Doktora Fausta (1949, Entstehung des Doktor Faustus). Dílo se právem nazývá románem hudby, protože vztah Thomase Manna k hudbě není vztahem laického milovníka, ale vztahem hluboce zasvěceným. Strhující hudební rozbory, ať již děl Beethovenových, či přesně odborné popisy fiktivních skladeb Leverkühnových, předjímajících vývoj moderní světové hudby, patří k vrcholným pasážím románu. V nich autor dokazuje, že umění nemůže žít samo ze sebe, bez dosahu k lidem, a že pyšné sebenadřazení vede do slepé uličky.
Publikováno:
1961
ISBN:
63/VIII-2
Původní název:
Königliche Hoheit
Ironická a symbolická „pohádka“ o uzdravení nefungující a beznadějně zadlužené monarchie kapitálem a láskou.
Publikováno:
1987
ISBN:
01-035-87
Původní název:
Lotte in Weimar
Románová skladba založená na literárněhistorických faktech je inspirovaná jednou z etap v životě J. W. Goetha. Příběh je postaven na návštěvě Charlotty Kestnerové, která byla předlohou pro Lotty v Utrpení mladého Werthera a básníkovou bývalou láskou, ve Výmaru v roce 1816. Charlottina pobytu ve městě, jejích rozhovorů s lidmi z Goethova okolí i dvojího osobního setkání s šestašedesátiletým básníkem využil autor k tomu, aby vytvořil portrét jedné z největších osobností evropských kulturních dějin a připomněl tak zároveň Německo jako zemi s tradicí humanistické kultury.
Publikováno:
1982
ISBN:
01-072-82
Velký humanista a myslitel, jeden z největších německých spisovatelů tohoto století, vložil do svých novel mnoho tragických konfliktů i autobiografických rysů. Vyjma první povídky, Malý pan Friedemann, která patří k začátkům autorovy tvorby, spadá většina novel tohoto výboru do Mannova vrcholného tvůrčího období, kdy psal své velké romány. Téměř ve všech je ústřední postavou umělec, bolestně hledající rovnováhu mezi duchem a životem, vlastní výlučností a zařazením se do všedního řádu života (Tonio Kröger, Těžká hodina, Smrt v Benátkách, Tristan, Zázračné dítě). Následují dvě drobné prózy Zmatek a raný žal, Pán a pes, dále politicky angažovaná novela Mario a kouzelník a povídkově zpracovaná indická zkazka Vyměněné hlavy.
Publikováno:
1965
ISBN:
01-135-65
Původní název:
Der Erwählte
Jako předloha sloužilo Mannovi středověké dílo Hartmanna von Aue ze 12. století. Mann podobně jako jeho středověký předchůdce (ještě silněji) klade hlavní důraz díla na humanistické myšlenky a zdůrazňuje, že ať je prohřešek člověka proti běžné morálce jakýkoli a sebe těžší, v účinné lásce k bližnímu a ve službě druhým dochází k očištění a vykoupení. Dílo vyniká překrásným jazykem a básnickým zpracováním tématu, myšlenkově je jakýmsi odkazem velikého humanisty tomuto často egoistickému světu. Poslední autorovo dokončené dílo.
Publikováno:
1974
ISBN:
01-125-74