Soubor novel, které jsou tematicky velmi různorodé a které vznikly v různých etapách autorovy tvorby. Všechny spojuje bezprostřední atmosféra Španělska v 17. stol. Souborem dvanácti novel, vydaným v Madridě r. 1613 (první český překlad pořízený A. Pikhartem vyšel r. 1903 pod názvem Poučné povídky), stal se Cervantes, tehdy již slavný autor prvního dílu Dona Quijota, tvůrcem nového literárního žánru – španělské renesanční povídky. Vedle novel rázu milostného a dobrodružného, z nichž nejzdařilejší je Cikánečka, jsou v souboru povídky mravoučné a filosofické (na př. Žárlivý Extramaduřan, Podvodný sňatek, Rozhovor psů, Licenciát Sklíčko), v nichž Cervantes zachytil množství faktů a postřehů osvětlujících španělský život na přelomu 16. a 17. století. Jsou tedy novely vedle své umělecké hodnoty, která je u jednotlivých próz nestejná a mnohdy nevelká (zejména u povídek milostných, trpících romaneskností, konvenčností a falešnou pathetičností milostných citů) i cenným historickým dokumentem své doby.
La Numancia / Pedro de Urdemalas / Ocho comedias y ocho entremeses nuevos nunca representados
Pro závěrečný svazek spisů španělského autora byly vybrány tři typické ukázky z jeho dramatické tvorby: tragédie o hrdinském odporu hispanského města proti Římanům, plná vlasteneckého patosu (Numancie, 1585), dále pikareskní komedie, jejímž hlavním hrdinou je vtipný a mazaný šejdířa všeuměl (Pedro de Urdemalas, 1615), a osm krátkých výstupů, které svou životností postav a dynamičností děje patří k uměleckým vrcholům Cervantesova díla (Mezihry, 1615).