První svazek románové trilogie Čekárna (Úspěch, Oppermannové, Vyhnanství) o historii Německa v době meziválečně zavádí do Bavorska v letech 1921-1924. Hlavní dějovou osnovou je střetnutí svobodomyslného intelektuála, zástupce ředitele mnichovských státních sbírek s reakční klikou vládnoucí v Bavorsku, střetnutí, jehož příčinou je vystavení obrazů pobuřujících měšťáckou morálku a jež se mění v historii justiční msty, při níž hrdina ve vězení umírá. Na pozadí tohoto příběhu ukazuje autor - a to většinou na postavách s krycími jmény narůstání nacistického hnutí v tehdejší Zemi bavorské. Román v době svého vzniku r. 1930 představoval první varování před hrozbou nacismu.
Svazek obsahuje šest historických povídek, věnovaných lidem-tvůrcům, hlasatelům i obětem idejí (Odysseus a prasata aneb Znechucení z kultury, Dům v Zelené ulici, Případ neurofyziologa dr. Bl., Neronova smrt, Wollstein, Posezóně), dvě historická dramata, v nichž se konfrontuje minulost s přítomností (Ve Vdově Capetové se řeší postaveníjednotlivce v revoluci, V Ďáblu z Bostonu se ostře kritizuje jakékoli násilí a dogmatismus), a poslední autorovo dílo, které mu smrt nedovolila dokončit, esej Desdemonin dům aneb O velikosti a hranicích historické beletrie, v němž autor nejpodrobněji vyložil nejen své názory na podstatu a smysl historické beletrie, ale i mnohá díla svých předchůdců a vrstevníků.