Povídkový soubor autorů „stříbrného věku“ se rozhodně nesnaží o nabubřelou reprezentativnost začleněním všech ruských dekadentů v proporcích odpovídajících jejich věhlasu. Spíše se pokouší o určitý tematický průřez povídkovou tvorbou zmíněného období s vědomým důrazem na texty tajemného, ponurého až hororového ladění. Soubor je doplněn povídkou Vlkodlaci knížete Tolstého, jež tematicky tyto texty předjímá.
Fantastická próza hoffmannovského typu, kterou Dostojevskij doplnil posíleným zřetelem k reálné složce světa. Jde o příběh drobného úředníka, jenž má svého dvojníka – motiv, který se zde objevuje vůbec poprvé a který autor později bravurně rozvinul v románové epopeji Bratři Karamazovi. A není zcela bez zajímavosti, že Vladimir Nabokov označil Dvojníka za nejlepší Dostojevského novelu.