Pavel Verner

Nejprve vystudoval střední školu, kde v roce 1965 složil maturitu. Následně pracoval jako dopisovatel pro ČTK a od roku 1968 v regionálním listu Hlas severu. Kvůli politické situaci musel v roce 1971 novinařinu opustit a věnoval se různým zaměstnáním – pracoval jako knihovník v Aši, dělník na pile v Západočeských dřevařských závodech a od roku 1981 v Praze jako stavební dělník, mistr, dispečer a noční hlídač. Současně dálkově dokončil Střední průmyslovou školu stavební a v polovině 80. let zahájil dálková studia na FAMU, která úspěšně zakončil v roce 1992.

Po roce 1989 se vrátil k novinařské práci a působil například jako zástupce šéfredaktora Národních listů a časopisu Týden.

V letech 1996 až 2002 byl místopředsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu.

Byl členem ČSSD a zastupitelstva Prahy 12, kandidoval na senátora a v letech 1998–1999 vedl tiskové oddělení Ministerstva zdravotnictví za ministra Ivana Davida. O poměrech na ministerstvu a o samotném ministru Davidovi napsal kritickou knihu David a Goliáška, za kterou byl úspěšně žalován.

Od roku 2000 až do své smrti působil jako komentátor deníku Právo. Jeho fundované komentáře, psané výbornou češtinou, se vyznačovaly hloubkou, vtipem a nadhledem, a proto si získaly velkou popularitu.

Přednášel také na fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy.

Kromě toho byl frontmanem, houslistou a klavíristou skupiny Madmen.