Michail Georgijevič Puchov

Vystudoval fyzikálně-technický institut v Moskvě a nyní pracuje jako redaktor časopisu Technika moloďoži. Literárně debutoval v roce 1968 povídkou Ochotničja expedicija (Lovecká výprava). První sbírku povídek, Kartinnaja galereja (Obrazová galérie), vydal o deset let později, v roce 1977. Následovaly sbírky Zvjozdnyje doždi (Hvězdné deště, 1982) a Semja zla (Sémě zla, 1983). Jeho tvorba zahrnuje moralizující příběhy, například Čelovek s pustoj koburoj (Člověk s prázdným pouzdrem), který zdůrazňuje důležitost vzájemného porozumění a tolerance při kontaktu s mimozemskými civilizacemi. Dále píše příběhy s nečekaným rozuzlením, jako je povídka Těrminator (Terminátor) o žárlivém kybernetickém organismu na palubě kosmické lodi, a inteligentní literární experimenty, například Palindrom v antimir (Palindrom antisvěta), kde se děj po průletu kosmické lodi do antisvěta zrcadlově opakuje. Některé z jeho povídek byly zařazeny do antologií Výprodej kosmických snů (1979), Bolid nad jazerom (1982), Stanice u Moře dešťů (1982, 1986), Planeta búrok (1986) a Severná hviezda (1987).