nehodnoceno
Mé hodnocení
Zdeněk Pošíval (* 2. května 1937 v Pelhřimově) je český režisér a spisovatel.
Studoval režii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Pátý ročník absolvoval stáž v Šumperku a po ukončení studia v roce 1963 nastoupil do Divadla pracujících v Gottwaldově (dnes Městské divadlo Zlín). V letech 1965 až 1969 působil v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, hostoval ve Státním divadle (nyní Národní divadlo moravskoslezské) a spolupracoval s televizí. V roce 1969 opustil Ostravu a stal se uměleckým vedoucím nové scény NA FORBÍNĚ (v Malostranské besedě) po boku dramaturgu Miloslava Klímy, která se zaměřovala na zapomenuté české texty. Provoz scény byl však na návrh normalizačního komisaře zrušen. V roce 1970 obdržel z Ostravy oznámení o vyloučení z Komunistické strany Československa, ačkoli z ní sám dobrovolně vystoupil již v roce 1968. Následně mu bylo zakázáno pracovat v „nomenklaturním oboru“, kam režie patřila. Část rodiny jeho ženy a starší syn emigrovali na západ. Pošíval i přes obtíže pokračoval v umělecké činnosti a v roce 1990 obdržel od rehabilitační komise Pražského kulturního střediska omluvu za politickou a sociální diskriminaci.
Během normalizace pracoval převážně na volné noze a směl, po prověření, režírovat pořady a činohry pro stagionové scény prostřednictvím agentur.
Je autorem řady divadelních her a televizních scénářů. V knihách se zaměřuje na českou tematiku a historii. Jeho prvním rozsáhlejším beletrií je román *Vražedný týden* (1998), který se odehrává v prostředí porevoluční české společnosti. Následoval román *Té noci svítil úplněk* (1999) z konce prvního tisíciletí, zobrazující spory rodů Přemyslovců a Slavníkovců. Další román *Pokušení a pomsta* (2000) se odehrává na Pelhřimovsku po třicetileté válce a pokračuje v něm román *Satanovi koně* (2003). Autor se snaží zachytit osudy českých zemanských rodů v sáze, a proto napsal i *Satanovo jaro* (2005), které získalo v roce 2006 Cenu Jiřího Marka. V roce 2010 vyšel historický román *Satanovy chvíle* z konce 17. století.
Jeho dosud poslední hra *Případ klaunova omšelého kabátu* (2008) byla uvedena v Městském divadle v Českém Krumlově. Od jara 2009 publikuje v internetových *Pozitivních novinách* v rubrice ROZPRAVY ZP diskuse se svými přáteli, kteří se nedostávají do pozornosti médií. Zde také vyšly jako seriál jeho vzpomínky *Vůně čerstvých pilin, chleba a medu*, kronika školního pololetí 1945.
Studoval režii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Pátý ročník absolvoval stáž v Šumperku a po ukončení studia v roce 1963 nastoupil do Divadla pracujících v Gottwaldově (dnes Městské divadlo Zlín). V letech 1965 až 1969 působil v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, hostoval ve Státním divadle (nyní Národní divadlo moravskoslezské) a spolupracoval s televizí. V roce 1969 opustil Ostravu a stal se uměleckým vedoucím nové scény NA FORBÍNĚ (v Malostranské besedě) po boku dramaturgu Miloslava Klímy, která se zaměřovala na zapomenuté české texty. Provoz scény byl však na návrh normalizačního komisaře zrušen. V roce 1970 obdržel z Ostravy oznámení o vyloučení z Komunistické strany Československa, ačkoli z ní sám dobrovolně vystoupil již v roce 1968. Následně mu bylo zakázáno pracovat v „nomenklaturním oboru“, kam režie patřila. Část rodiny jeho ženy a starší syn emigrovali na západ. Pošíval i přes obtíže pokračoval v umělecké činnosti a v roce 1990 obdržel od rehabilitační komise Pražského kulturního střediska omluvu za politickou a sociální diskriminaci.
Během normalizace pracoval převážně na volné noze a směl, po prověření, režírovat pořady a činohry pro stagionové scény prostřednictvím agentur.
Je autorem řady divadelních her a televizních scénářů. V knihách se zaměřuje na českou tematiku a historii. Jeho prvním rozsáhlejším beletrií je román *Vražedný týden* (1998), který se odehrává v prostředí porevoluční české společnosti. Následoval román *Té noci svítil úplněk* (1999) z konce prvního tisíciletí, zobrazující spory rodů Přemyslovců a Slavníkovců. Další román *Pokušení a pomsta* (2000) se odehrává na Pelhřimovsku po třicetileté válce a pokračuje v něm román *Satanovi koně* (2003). Autor se snaží zachytit osudy českých zemanských rodů v sáze, a proto napsal i *Satanovo jaro* (2005), které získalo v roce 2006 Cenu Jiřího Marka. V roce 2010 vyšel historický román *Satanovy chvíle* z konce 17. století.
Jeho dosud poslední hra *Případ klaunova omšelého kabátu* (2008) byla uvedena v Městském divadle v Českém Krumlově. Od jara 2009 publikuje v internetových *Pozitivních novinách* v rubrice ROZPRAVY ZP diskuse se svými přáteli, kteří se nedostávají do pozornosti médií. Zde také vyšly jako seriál jeho vzpomínky *Vůně čerstvých pilin, chleba a medu*, kronika školního pololetí 1945.
Zdroj: Nakladatelství Epocha, záložka k románu Satanovy chvíle