nehodnoceno
Mé hodnocení
Alfred Jarry byl francouzský spisovatel, dramatik a básník, zakladatel patafyziky – vědy zkoumající absurditu a rozklad reality. Jarry je považován za jednoho z prvních inspirátorů surrealismu, absurdního divadla a moderní literatury.
Syn velkoobchodníka studoval v Laval, Saint-Brieucu a Rennes. Na gymnáziu v Rennes ho fascinoval profesor fyziky Hébert, který pro něj ztělesňoval „směšnost světa“ a stal se předobrazem postav v jeho raných dílech, zejména v textu *Les Polonais* (Poláci), který později přepsal do komedie *Král Ubu*.
V letech 1885–1888 psal Jarry komedie ve verších i próze. V letech 1891–92 studoval na Gymnáziu Jindřicha IV., kde navštěvoval přednášky Bergsona a byl spolužákem Léona-Paula Fargua a Alberta Thibaudeta. Po maturitě se mu nepodařilo složit přijímací zkoušky na École normale supérieure.
Jarry publikoval v různých časopisech a seznámil se s Marcelem Schwobem. Spolupráce s Alfredem Valettem, ředitelem časopisu *Mercure de France*, a jeho ženou Rachildou vedla k prvnímu uvedení hry *Ubu roi* (Král Ubu) v roce 1894. Pokračoval ve spolupráci s *Mercure de France* a *Revue Blanche*.
V roce 1896 získal Jarry zakázku pro Théâtre de l'Ouvre, kde 10. prosince 1896 proběhla premiéra *Krále Ubu*. Představení šokovalo pařížské publikum, které bylo jeho absurditou a provokací rozrušeno. Následně se Jarry věnoval tvorbě děl s postavou otce Ubu.
V letech 1894–95 řídil s Remym de Gourmontem čtvrtletník *Ymagier* a později založil *Perhinderion*, který však vydal pouze dvě čísla. Několik měsíců bydlel u svého přítele, avantgardního malíře Henriho Rousseaua, a nakonec se usadil v Paříži na ulici Cassette.
Jarry žil podle vlastních pravidel a užíval si okamžik. Často se uchyloval k alkoholu a nedbal na dlouhodobý úspěch. Jeho život se soustředil na několik málo věcí, které mu přinášely uspokojení: kolo, revolver a absint. Revolver používal namísto zvonku, kolo jako jediný dopravní prostředek a absint se stal symbolem jeho existence. Žil v bytě s nízkým stropem, což mu umožňovalo psát v leže, ale také si neustále špinil vlasy od vápna. Ve své knihovně měl údajně jen několik knih, včetně děl Françoise Rabelaise, který ho výrazně ovlivnil. Humor považoval za klíč k svobodě.
Alfred Jarry byl osobitý a šokující. Jeho vzhled a chování provokovaly okolí. Věčně vyvolával skandály, ohromoval a provokoval. Chodil zvláštním krokem, mluvil kultivovaným jazykem a jeho oči prozrazovaly nadměrné pití alkoholu. Nesnášel obdivovatele, sentiment v něm budil odpor a i přes časté návštěvy nevěstinců nenáviděl ženy.
Vyčerpán nemocí a obtěžován věřiteli, neustále cestoval mezi Paříží a Lavalem. Až do konce si ze svého stavu dělal legraci. Přátelé, kteří ho navštěvovali, s hrůzou popisovali jeho pokusy zesměšnit smrt opičími grimasami. Jeho poslední přání bylo, aby mu donesli párátko. Zemřel v nemocnici de la Charité ve věku třiatřiceti let.
Syn velkoobchodníka studoval v Laval, Saint-Brieucu a Rennes. Na gymnáziu v Rennes ho fascinoval profesor fyziky Hébert, který pro něj ztělesňoval „směšnost světa“ a stal se předobrazem postav v jeho raných dílech, zejména v textu *Les Polonais* (Poláci), který později přepsal do komedie *Král Ubu*.
V letech 1885–1888 psal Jarry komedie ve verších i próze. V letech 1891–92 studoval na Gymnáziu Jindřicha IV., kde navštěvoval přednášky Bergsona a byl spolužákem Léona-Paula Fargua a Alberta Thibaudeta. Po maturitě se mu nepodařilo složit přijímací zkoušky na École normale supérieure.
Jarry publikoval v různých časopisech a seznámil se s Marcelem Schwobem. Spolupráce s Alfredem Valettem, ředitelem časopisu *Mercure de France*, a jeho ženou Rachildou vedla k prvnímu uvedení hry *Ubu roi* (Král Ubu) v roce 1894. Pokračoval ve spolupráci s *Mercure de France* a *Revue Blanche*.
V roce 1896 získal Jarry zakázku pro Théâtre de l'Ouvre, kde 10. prosince 1896 proběhla premiéra *Krále Ubu*. Představení šokovalo pařížské publikum, které bylo jeho absurditou a provokací rozrušeno. Následně se Jarry věnoval tvorbě děl s postavou otce Ubu.
V letech 1894–95 řídil s Remym de Gourmontem čtvrtletník *Ymagier* a později založil *Perhinderion*, který však vydal pouze dvě čísla. Několik měsíců bydlel u svého přítele, avantgardního malíře Henriho Rousseaua, a nakonec se usadil v Paříži na ulici Cassette.
Jarry žil podle vlastních pravidel a užíval si okamžik. Často se uchyloval k alkoholu a nedbal na dlouhodobý úspěch. Jeho život se soustředil na několik málo věcí, které mu přinášely uspokojení: kolo, revolver a absint. Revolver používal namísto zvonku, kolo jako jediný dopravní prostředek a absint se stal symbolem jeho existence. Žil v bytě s nízkým stropem, což mu umožňovalo psát v leže, ale také si neustále špinil vlasy od vápna. Ve své knihovně měl údajně jen několik knih, včetně děl Françoise Rabelaise, který ho výrazně ovlivnil. Humor považoval za klíč k svobodě.
Alfred Jarry byl osobitý a šokující. Jeho vzhled a chování provokovaly okolí. Věčně vyvolával skandály, ohromoval a provokoval. Chodil zvláštním krokem, mluvil kultivovaným jazykem a jeho oči prozrazovaly nadměrné pití alkoholu. Nesnášel obdivovatele, sentiment v něm budil odpor a i přes časté návštěvy nevěstinců nenáviděl ženy.
Vyčerpán nemocí a obtěžován věřiteli, neustále cestoval mezi Paříží a Lavalem. Až do konce si ze svého stavu dělal legraci. Přátelé, kteří ho navštěvovali, s hrůzou popisovali jeho pokusy zesměšnit smrt opičími grimasami. Jeho poslední přání bylo, aby mu donesli párátko. Zemřel v nemocnici de la Charité ve věku třiatřiceti let.
Zdroj: spisovatele.cz