J H
Jan B. Hurych
nehodnoceno
Mé hodnocení
Honza Hurych se narodil v Libni ještě před druhou světovou válkou, kde také většinu mládí prožil. Měřil necelých pět stop a sedm palců a velkou část své mladosti trávil cestováním pražskou tramvají číslo 14, ať už do Dejvic s přesedáním, nebo na Karlák. Poslední jízdu tramvají absolvoval v roce 1969 směrem na letiště v Ruzyni, odkud jeho stopy mizí.
Objevuje se až v Anglii, kde se věnoval mytí oken ve výškových budovách. Z této doby pochází jeho efektivní systém, díky kterému umýval až 95 oken denně – nápad, který o čtvrt století později inspiroval Windows 95. Znovu se ztratil na letišti, tentokrát na londýnském Heathrow.
Jeho putování pokračovalo do Montrealu, kde se nakonec usadil. Získal práci v americké počítačové firmě, oženil se a začal se těšit na důchod. Po devíti letech ho však tato představa přestala bavit a jeho stopa vede opět na montrealské letiště Dorval. V Torontu strávil necelých deset let, z toho čtyři roky pracoval pro CSA a certifikoval počítače v USA a Japonsku. Nakonec se rozhodl přestěhovat se na břeh Huronského jezera, kde si koupil dům a začal pracovat v elektrárně.
Když se dozvěděl o nabídce práce v Saskatoonu, kde hledali odborníka na návrh elektráren, jeho touha po cestování se znovu probudila. S manželkou Aťou, psem Tarou a mapou vyrazili na cestu. Po třech letech a zimách, kdy teploty klesaly až k mínus padesáti stupňům Celsia, se Honza rozhodl zůstat v Saskatoonu sám, zatímco Aťa se vrátila, aby chránila jejich dům v Kincardinu před cyklony.
Po roce se Honza vrátil a strávil ještě rok v Missisauze u Toronta, kde se s manželkou vídal o víkendech, i když cesta tam a zpět trvala šest hodin. Nakonec odešel do důchodu, aby ušetřil na benzínu a mohl si užívat stáří. S tím se mu však nedaří, protože založil dva internetové časopisy – Hurontarii pro sebe a Příložník pro čtenáře. Přispívá také do Britských listů, Neviditelného Psa, ArtFora a občas publikuje reportáže či povídky v českých novinách. To mu ale nestačí, a proto si založil vlastní edici elektronických knih KNIHY OFF-LINE, kterou pilně doplňuje textem i vlastní grafikou.
Občas cestuje, většinou už jen sám. Na těchto cestách ho často považují za Skota, zvláště když dává spropitné. Z kádrového posudku vyplývá, že se zapojil pouze jednou do elektrického obvodu vysokého napětí a to neúmyslně. Přiznal se také, že nemá žádný tajný ani veřejný účet ve Švýcarsku, čehož lituje. O své bohaté zkušenosti z cest se rád dělí s přáteli u piva.
Objevuje se až v Anglii, kde se věnoval mytí oken ve výškových budovách. Z této doby pochází jeho efektivní systém, díky kterému umýval až 95 oken denně – nápad, který o čtvrt století později inspiroval Windows 95. Znovu se ztratil na letišti, tentokrát na londýnském Heathrow.
Jeho putování pokračovalo do Montrealu, kde se nakonec usadil. Získal práci v americké počítačové firmě, oženil se a začal se těšit na důchod. Po devíti letech ho však tato představa přestala bavit a jeho stopa vede opět na montrealské letiště Dorval. V Torontu strávil necelých deset let, z toho čtyři roky pracoval pro CSA a certifikoval počítače v USA a Japonsku. Nakonec se rozhodl přestěhovat se na břeh Huronského jezera, kde si koupil dům a začal pracovat v elektrárně.
Když se dozvěděl o nabídce práce v Saskatoonu, kde hledali odborníka na návrh elektráren, jeho touha po cestování se znovu probudila. S manželkou Aťou, psem Tarou a mapou vyrazili na cestu. Po třech letech a zimách, kdy teploty klesaly až k mínus padesáti stupňům Celsia, se Honza rozhodl zůstat v Saskatoonu sám, zatímco Aťa se vrátila, aby chránila jejich dům v Kincardinu před cyklony.
Po roce se Honza vrátil a strávil ještě rok v Missisauze u Toronta, kde se s manželkou vídal o víkendech, i když cesta tam a zpět trvala šest hodin. Nakonec odešel do důchodu, aby ušetřil na benzínu a mohl si užívat stáří. S tím se mu však nedaří, protože založil dva internetové časopisy – Hurontarii pro sebe a Příložník pro čtenáře. Přispívá také do Britských listů, Neviditelného Psa, ArtFora a občas publikuje reportáže či povídky v českých novinách. To mu ale nestačí, a proto si založil vlastní edici elektronických knih KNIHY OFF-LINE, kterou pilně doplňuje textem i vlastní grafikou.
Občas cestuje, většinou už jen sám. Na těchto cestách ho často považují za Skota, zvláště když dává spropitné. Z kádrového posudku vyplývá, že se zapojil pouze jednou do elektrického obvodu vysokého napětí a to neúmyslně. Přiznal se také, že nemá žádný tajný ani veřejný účet ve Švýcarsku, čehož lituje. O své bohaté zkušenosti z cest se rád dělí s přáteli u piva.
Zdroj: Kniha \\\"Aloha\\\"