nehodnoceno
Mé hodnocení
Milan Hlavsa vyrůstal na pražském Břevnově. V mládí se s přáteli pokoušel o založení několika kapel, které však neměly dlouhého trvání. Na baskytaru se začal učit v první kapele, protože byl z kytaristů nejméně zdatný. V 60. letech strávil krátký pobyt v psychiatrické léčebně po demonstrativním sebepoškozování a následné střelbě vzduchovkou na lékaře, což mu později umožnilo vyhnout se vojně.
Na konci 60. let objevil pro sebe psychedelický rock, zejména tvorbu Velvet Underground. Po rozpadu jedné ze svých kapel v roce 1968 se s bývalým spolužákem Jiřím Števichem rozhodl založit novou skupinu, která by se tomuto žánru věnovala a na jevišti využívala oheň. V září 1968 tak vznikla skupina The Plastic People of the Universe, s Hlavsou jako skladatelem, zpěvákem a baskytaristou. Zpočátku hráli skladby zahraničních kapel (Velvet Underground, The Fugs, Rolling Stones, The Doors a další), později se zaměřili na vlastní tvorbu. Hudbu k většině písní skládal Hlavsa, texty často pocházely od básníka a filozofa Egona Bondyho, představitele beatnické generace. Později se jako textaři prosadili Vratislav Brabenec a Ivan Martin Jirous. V 70. letech se kapela odmítala přizpůsobit požadavkům režimu na repertoár a vzhled, což vedlo k rostoucímu konfliktu s úřady.
V roce 1973 založil s básníkem Pavlem Zajíčkem experimentální skupinu DG 307, kterou ale po několika letech opustil, aby se mohl plně věnovat Plastic People.
V roce 1973 byl Hlavsa podmíněně odsouzen za napadení opilého muže, který obtěžoval jeho přítelkyni. V roce 1975 se oženil s Janou Němcovou, dcerou filosofa Jiřího Němce.
V 70. letech byl undergroundový svět systematicky pronásledován, což vyvrcholilo v roce 1976 tzv. Procesem s českým undergroundem, při němž bylo několik hudebníků odsouzeno k vězení. Hlavsa byl sice několik týdnů ve vazbě, ale odsouzen nebyl. Následně byl opakovaně šikanován policií. Podepsal Chartu 77, ale jeho podpis nebyl uznán kvůli probíhajícímu trestnímu stíhání.
V roce 1988 se Plastic People rozpadli kvůli vnitřním sporům. Hlavsa poté působil v kapelách Garáž a Echt!, založil skupinu Půlnoc (kam přešlo jádro původních Plastiků) a po jejím rozpadu Fiction. Po roce 1989 se vrátil k DG 307 a od roku 1997 i k PPU, po návratu Pavla Zajíčka z exilu. Měl příležitost zahrát si s Lou Reedem při setkání prezidentů Havla a Clintona. Spolu s Janem Vozárym se věnoval úpravám starších hitů PPU (1997, Magická noc). V roce 1999 vydal své sólové album Šílenství.
Věnoval se i filmu, objevil se ve filmech Kanárek (1997), k němuž složil hudbu, a Válka barev. Na začátku roku 2000 začala PPU připravovat nové album, ale v dubnu lékaři Hlavsovi diagnostikovali zhoubný nádor na plicích. Činnost kapely byla přerušena a Hlavsa podstoupil operaci. Na podzim se však jeho stav zhoršil, objevily se metastázy na mozku a 5. ledna 2001 Milan Mejla Hlavsa zemřel.
Rozloučení s Hlavsou se konalo 11. ledna v kostele Svatého Jakuba staršího na Zbraslavi a zúčastnily se ho stovky lidí z různých oblastí. Na pohřbu promluvil Ivan Martin Jirous. 28. února měla v Divadle Archa premiéru film The Plastic People Of The Universe.
Na konci 60. let objevil pro sebe psychedelický rock, zejména tvorbu Velvet Underground. Po rozpadu jedné ze svých kapel v roce 1968 se s bývalým spolužákem Jiřím Števichem rozhodl založit novou skupinu, která by se tomuto žánru věnovala a na jevišti využívala oheň. V září 1968 tak vznikla skupina The Plastic People of the Universe, s Hlavsou jako skladatelem, zpěvákem a baskytaristou. Zpočátku hráli skladby zahraničních kapel (Velvet Underground, The Fugs, Rolling Stones, The Doors a další), později se zaměřili na vlastní tvorbu. Hudbu k většině písní skládal Hlavsa, texty často pocházely od básníka a filozofa Egona Bondyho, představitele beatnické generace. Později se jako textaři prosadili Vratislav Brabenec a Ivan Martin Jirous. V 70. letech se kapela odmítala přizpůsobit požadavkům režimu na repertoár a vzhled, což vedlo k rostoucímu konfliktu s úřady.
V roce 1973 založil s básníkem Pavlem Zajíčkem experimentální skupinu DG 307, kterou ale po několika letech opustil, aby se mohl plně věnovat Plastic People.
V roce 1973 byl Hlavsa podmíněně odsouzen za napadení opilého muže, který obtěžoval jeho přítelkyni. V roce 1975 se oženil s Janou Němcovou, dcerou filosofa Jiřího Němce.
V 70. letech byl undergroundový svět systematicky pronásledován, což vyvrcholilo v roce 1976 tzv. Procesem s českým undergroundem, při němž bylo několik hudebníků odsouzeno k vězení. Hlavsa byl sice několik týdnů ve vazbě, ale odsouzen nebyl. Následně byl opakovaně šikanován policií. Podepsal Chartu 77, ale jeho podpis nebyl uznán kvůli probíhajícímu trestnímu stíhání.
V roce 1988 se Plastic People rozpadli kvůli vnitřním sporům. Hlavsa poté působil v kapelách Garáž a Echt!, založil skupinu Půlnoc (kam přešlo jádro původních Plastiků) a po jejím rozpadu Fiction. Po roce 1989 se vrátil k DG 307 a od roku 1997 i k PPU, po návratu Pavla Zajíčka z exilu. Měl příležitost zahrát si s Lou Reedem při setkání prezidentů Havla a Clintona. Spolu s Janem Vozárym se věnoval úpravám starších hitů PPU (1997, Magická noc). V roce 1999 vydal své sólové album Šílenství.
Věnoval se i filmu, objevil se ve filmech Kanárek (1997), k němuž složil hudbu, a Válka barev. Na začátku roku 2000 začala PPU připravovat nové album, ale v dubnu lékaři Hlavsovi diagnostikovali zhoubný nádor na plicích. Činnost kapely byla přerušena a Hlavsa podstoupil operaci. Na podzim se však jeho stav zhoršil, objevily se metastázy na mozku a 5. ledna 2001 Milan Mejla Hlavsa zemřel.
Rozloučení s Hlavsou se konalo 11. ledna v kostele Svatého Jakuba staršího na Zbraslavi a zúčastnily se ho stovky lidí z různých oblastí. Na pohřbu promluvil Ivan Martin Jirous. 28. února měla v Divadle Archa premiéru film The Plastic People Of The Universe.
Zdroj: Wikipedie