John Bunyan
1628 - 1688
anglická
nehodnoceno
Mé hodnocení
John Bunyan (28. listopadu 1628 – 31. srpna 1688) byl anglický křesťanský spisovatel a baptistický kazatel. Kvůli své víře byl několikrát uvězněn.
Jeho nejznámější dílo, alegorický román Poutníkova cesta z tohoto světa do světa budoucího, patří k nejvýznamnějším dílům křesťanské literatury. Do češtiny jej přeložil Josef Nedom, učitel při evangelické církvi reformistické, a v roce 1864 vydalo nakladatelství synů Bohumila Haase v Praze pod názvem Cesta křesťana z města zkázy do blahoslavené věčnosti. Česky vyšla také jeho autobiografie Milost přehojná největšímu z hříšníků udělená.
Bunyan, syn kotláře, se proslavil především svým alegorickým dílem Cesta poutníka. Jeho první manželka Mary mu přinesla do manželství dvě náboženské knihy, které společně četli a rozebírali. Ještě za jejího života, po zanechání čtyř dětí, začal Bunyan navštěvovat církev. Tyto knihy v něm probudily zájem o duchovní život, trápil se kvůli svým hříchům a snažil se žít zbožně. Po třech letech prožil zásadní proměnu a odevzdal se Bohu.
Připojil se k nonkonformistické církvi, kde byl uznáván jeho talent kázání a začal veřejně sloužit. Současně se musel živit jako kotlář. Jeho pověst kazatele rostla. V roce 1660, po nástupu Karla II. na trůn, začali být nonkonformisté opět pronásledováni. Na Bunyana byl vydán zatykač a byl zatčen přímo během shromáždění. Soudce mu nabídl propuštění výměnou za slib, že přestane kázat, což Bunyan odmítl. Byl obviněn z organizování nelegálních shromáždění mimo Anglikánskou církev a odsouzen k šesti letům vězení v Bedfordské věznici. Během vězení četl anglický překlad Bible a Foxovu Knihu mučedníků a začal psát.
V roce 1666 byl propuštěn, ale o několik týdnů později zatčen znovu za nelegální kázání a strávil dalších šest let v Bedfordské věznici. V roce 1672 Karel II. zrušil zákon proti nonkonformistům a Bunyan byl znovu propuštěn. V té době byl již populárním kazatelem. Později však král změnil názor a Bunyan byl znovu uvězněn na šest měsíců. Právě během tohoto věznění napsal svou nejslavnější knihu Cesta poutníka.
Bunyan pokračoval v kazatelské činnosti až do své smrti v roce 1688. O době strávené ve vězení napsal: „Doufal jsem, že mé uvěznění může probudit svaté v této zemi. A proto jsem celou záležitost odevzdal Bohu. A opravdu, až do svého propuštění jsem ve vězení prožíval sladká společenství s Ním.“ Své duchovní boje a dobu věznění popsal v knize Milost přehojná.
Jeho nejznámější dílo, alegorický román Poutníkova cesta z tohoto světa do světa budoucího, patří k nejvýznamnějším dílům křesťanské literatury. Do češtiny jej přeložil Josef Nedom, učitel při evangelické církvi reformistické, a v roce 1864 vydalo nakladatelství synů Bohumila Haase v Praze pod názvem Cesta křesťana z města zkázy do blahoslavené věčnosti. Česky vyšla také jeho autobiografie Milost přehojná největšímu z hříšníků udělená.
Bunyan, syn kotláře, se proslavil především svým alegorickým dílem Cesta poutníka. Jeho první manželka Mary mu přinesla do manželství dvě náboženské knihy, které společně četli a rozebírali. Ještě za jejího života, po zanechání čtyř dětí, začal Bunyan navštěvovat církev. Tyto knihy v něm probudily zájem o duchovní život, trápil se kvůli svým hříchům a snažil se žít zbožně. Po třech letech prožil zásadní proměnu a odevzdal se Bohu.
Připojil se k nonkonformistické církvi, kde byl uznáván jeho talent kázání a začal veřejně sloužit. Současně se musel živit jako kotlář. Jeho pověst kazatele rostla. V roce 1660, po nástupu Karla II. na trůn, začali být nonkonformisté opět pronásledováni. Na Bunyana byl vydán zatykač a byl zatčen přímo během shromáždění. Soudce mu nabídl propuštění výměnou za slib, že přestane kázat, což Bunyan odmítl. Byl obviněn z organizování nelegálních shromáždění mimo Anglikánskou církev a odsouzen k šesti letům vězení v Bedfordské věznici. Během vězení četl anglický překlad Bible a Foxovu Knihu mučedníků a začal psát.
V roce 1666 byl propuštěn, ale o několik týdnů později zatčen znovu za nelegální kázání a strávil dalších šest let v Bedfordské věznici. V roce 1672 Karel II. zrušil zákon proti nonkonformistům a Bunyan byl znovu propuštěn. V té době byl již populárním kazatelem. Později však král změnil názor a Bunyan byl znovu uvězněn na šest měsíců. Právě během tohoto věznění napsal svou nejslavnější knihu Cesta poutníka.
Bunyan pokračoval v kazatelské činnosti až do své smrti v roce 1688. O době strávené ve vězení napsal: „Doufal jsem, že mé uvěznění může probudit svaté v této zemi. A proto jsem celou záležitost odevzdal Bohu. A opravdu, až do svého propuštění jsem ve vězení prožíval sladká společenství s Ním.“ Své duchovní boje a dobu věznění popsal v knize Milost přehojná.
Zdroj: cs.wikipedia.org