Daniil Leonidovič Andrejev (2. listopadu 1906 Berlín – 30. března 1959 Moskva) byl ruský básník, prozaik, filosof a vizionář, významná postava stříbrného věku ruské kultury. Byl synem známého ruského spisovatele Leonida Nikolajeviče Andrejeva a vnukem neteře Tarase Ševčenka.
Po smrti matky krátce po porodu ho vychovávala babička v prostředí, které se stalo důležitým centrem literárního a hudebního života Moskvy. Jejich domov navštěvovaly osobnosti jako Maxim Gorkij, který byl Daniilovým kmotrem, Alexandr Skrjabin a Fjodor Šaljapin.
Daniil Andrejev je považován za jednoho z nejoriginálnějších autorů 20. století. Jeho tvorbu a myšlení silně ovlivňovaly podmínky života v době stalinského režimu, který mu znemožňoval publikovat. V roce 1947 byl odsouzen k 25 letům vězení za údajnou antisovětskou činnost. Po propuštění v roce 1957, již se zhoršeným zdravím, dokončil své hlavní dílo, mystický traktát Růže Světa.
K jeho dílům patří zničený román Poutníci noci, který vedl k jeho zatčení, kniha Nejnovější Plútarchos, básnické cykly Železné mystérium, Ruští bohové, Lesní krev a rozsáhlá korespondence. Pro pochopení jeho tvorby jsou důležité i drobné prózy a zápisy z dětských i vězeňských deníků.
Zdroj: www.kosmas.cz; https://bit.ly/2OPRNlh