Kreslené povídky Na trati se odehrávají v městečku Bílý Potok, ztraceném v horách na česko-polské hranici nebo také tam, kam se hrdinové vypraví na výlety. Příběhy vypráví výpravčí Alois Nebel; vedle Wachka, Nebelovy manželky Květy a výčepního Šokina (známých z kreslené románová trilogie Bílý Potok, Hlavní nádraží a ZlatéHory) se objevují i nové postavy: polský farář, jeho hospodyně Mária, obchodník s uměním z Prahy nebo autobusák Tonda Kočí. Povídky zachycují a komentují naši současnost pohledem obyčejných lidí ze zapadákova. V letech 2005 až 2007 vycházely kreslené povídky Na trati v časopise Reflex, od roku 2008 tiskne nové stripy Aloise Nebela týdeník Respekt.
Souborné vydání železničářské trilogie rozšířené o alternativní konec. V hlavní roli Alois Nebel, narozen ve znamení Vah roku 1948 ve Frývaldově, dříve Freiwaldau, nyní Jeseník. Celý život u dráhy, stejně jako jeho příbuzní. Sbírá jízdní řády, pije pivo, kouří a občas v mlze vidí to, co jiní nevidí. Naposledy pracoval jako výpravčí v Bílém Potoce. Pak mu vlaky, projíždějící stanicí napříč celým stoletím, zatemnily mysl.
Jedno malé nádraží ve slezských horách, které křižují vlaky sem a tam a jehož návěstidla a nástupiště se občas ztrácejí v mlze skrývající podivnosti. Jeden blázinec, jehož chodby křižují lidé, pro které jsou i ta nejmenší nádraží příliš velká, ale v mlze často vidí její konec. A jeden výpravčí, který se jmenuje Alois Nebel. Příběhy ze století, o němž si myslíme, že už je dávno za námi.
Někdo chce vidět majáky na Rujáně, někdo si chce v Paříži dát dort a někdo chce vidět nejkrásnější železniční stanici u nás. Alois Nebel - výpravčí, který v mlze viděl to, co jiní neviděli, a proto výpravčím přestal být - se v pokračování Bílého Potoku vypraví do Prahy. Budovu nádraží však neopustí. Ví, že kdo jednou odejde, už se nikdy nevrátí. V knize se opět setkáme s tajemnou postavou Němého i někdejším práskačem Wachkem.
Opuštěná železniční trať. Zlato schované pod horami. Mraky nasáklé deštěm. Polský vrah na útěku, hledající svého otce. Závěrečný díl komiksové trilogie je asi úplně nejtemnější a nejsyrovější. Děj se přesouvá zpátky do hor, kde se nelítostná minulost Sudet prolne se syrovou současností. Do života Aloise Nebela zasáhne velká povodeň a konečně i velká láska.
Jan Kraus je pečovatel a v Berlíně se stará o umírající. Pochází z Vimperku, od roku 1986 žije v Německu. S umírajícími tráví poslední chvíle jejich života. Někdy to jsou jen dny, jindy týdny, málokdy měsíce. Jedním z těch, které převáží na druhý břeh, je Wenzel Winterberg, rodák z Liberce, který je stejně starý jako tamní krematorium i Československá republika. Téměř stoletý muž trpí záchvaty historie, celý život pracoval jako tramvaják a nikdy nestudoval, ale přesto toho ví o historii hodně. Jednoho dne Krause požádá, aby s ním vyrazil na poslední cestu střední Evropou. Společně se vydají vlakem z Berlína do Sarajeva podle starého baedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913. Putují po stopách Winterbergovy dávné lásky Lenky, která se ztratila na začátku poslední války. Venku je zima a za okny vlaku ožívají staré, dávno zapomenuté příběhy…
Trieste Centrale je malou odbočkou velkého románu Winterbergova poslední cesta. Pan Winterberg cestuje ze Západního Berlína do italského Terstu. Chce, aby jeho žena byla šťastná. Železná opona mezi evropskými zeměmi stále pevně stojí, ale něco takového jej nemůže rozhodit. Jede samozřejmě vlakem, protože železnice překolejí všechno:Alpy, hranice, jenom ne smrt.