Человек будущего. Первый шаг в будущее (Čelověk buduščego - Pěrvyj šag v buduščeje)
V nové edici Člověk budoucnosti budou vysvětlena témata výzkumu, která je možné použít v praxi. Jak můžeme změnit svůj charakter, jak správně vychovávat děti, jak se správně připravit na novou budoucnost. Kniha obsahuje praktické rady, zkušenosti, skutečné příběhy a odpovědi na otázky čtenářů.
Tato kniha věnuje tolik pozornosti duchovnímu stavu rodičů z toho důvodu, že hlavním faktorem výchovy dětí je právě směr, kterým se rozvíjejí rodiče dětí, cíle, které rodiče dětí upřednostňují, a smysl života, který rodiče vyznávají. To jsou milníky, které určují dětem cestu životem. Dalším důležitým faktorem je to, jak se rodiče chovají jeden k druhému, jaký mají vztah k sobě navzájem. A posledním významným vlivem na život dětí je životní zkušenost rodičů ale i ostatních předků, jejich rodová emocionální a behaviorální genealogie.
To, co nazýváme budoucností, je nová realita, jež se nachází v jiných světech. Není to jen obyčejná fyzická realita, nacházející se v jemné rovině. Jednotlivé části budoucnosti jsou před tímto světem uzavřeny a nachází se v jiných dimenzích. Skrze duše našich potomků, přebývajících v budoucnosti, můžeme kontaktovat jiné světy a získávat informace o tom, co se stane. Ovšem proto, abychom se dotkli budoucnosti, je nejdřív nutné naučit se budoucnost ztrácet. A protože budoucnost nejen vytušíme, ale v jemné rovině jsme s ní i propojeni, potom roztržení spojení s jinými světy a s možnou budoucností prakticky u každého způsobuje deprese a neuvědomělou nechuť žít…
Pokud se série knih nazývá Výchova rodičů, je oběť zřejmě nutná. Proto nám příroda dává příležitost mít děti, abychom se naučili vydávat ze sebe lásku a obětovat se. Vše začíná vnímáním světa. Co ten člověk cítí? Jaký vztah má k světu? Jaký je jeho systém hodnot? To vše určuje jeho budoucí nemoci, rozpad jeho osudunebo smrt, a také zda budou jeho děti zdravé nebo nešťastné.
Человек будущего. Воспитание родителей. Ответы на вопросы
V manželském životě má každý své vlastní touhy a každý je má rozvíjet a bránit. Tvrdá a sobecká obrana vlastní touhy však může ponížit partnera a vést k rozvodu. Jestliže však má člověk v duši lásku a je připraven ke kompromisu, pak může dosáhnout naplnění žádaného, aniž by druhého ponižoval nebo nějak omezoval. Silná ukřivděnost na úrovni podvědomí je touhou zabít toho, kdo nám ukřivdil, a při potlačeni takové touhy se mechanizmus zničení obrací proti nám samým. Pokud pochopíme, že pocit křivdy je jen primitivním pokusem o výchovu druhého, můžeme primitivní výchovu nahradit konkrétními činy, které pomohou druhému, aby se změnil.
Диагностика кармы. Кн. 3. Любовь (Diagnostika karmy. Kn. 3. Ljubov)
3.ti kniha z řády Diagnostika karmy. Ve skutečnosti člověk potřebuje vysoký intelekt a velké schopnosti, aby dokázal bohatství získat a také si je udržet. Především však musí mít mravní potenciál, nahromaděný v minulých životech. Pokud je tento potenciál nízký, bohatství jej nerozvíjí, ale kazí. Nesprávný vztah k penězům a s...celý text
Диагностика кармы. Кн. 11. Завершение диалога (Zavěršenije dialoga)
V Završení dialogu Sergej Lazarev pokračuje o tom, že bude-li člověk udržovat správný pohled na svět, začne správně posuzovat, a uvidí spojitost příčiny a následku. Opravený světonázor zvyšuje naši schopnost změnit svět. Autor nedává přísné, suché, akademické odpovědi, aby čtenář jen sledoval jeho radu a o ničem nepřemýšlel. Ale naopak, nutí čtenáře přemýšlet a snažit se pochopit svět s nim.
Diagnostika karmy 12 – Život je jako mávnutí křídel motýlích. Jak se dítě učí od svých rodičů? Miluje je, napodobuje, ztotožňuje se s nimi. Abychom od někoho převzali informaci, musíme s ním být vnitřně jednotní. Proces spotřeby je přirozený a nezbytný, ale nesmí překračovat povolený rámec. Rozvoj znamená, že spotřeba se přeměňuje v navrácení. Pokud víme, že je možné se klanět jen Bohu, pak pociťujeme, že hlavní informace, láska přicházejí skrze obrácení se k Němu. A jiný člověk nás může jen posunout k odhalení tohoto procesu v sobě. Pokud je duše příliš připoutána k tělu, touhám, blahobytu, nechceme v sobě tento proces ani tak rozvinout, jako ho převzít od jiného člověka.