Šarkon je zapadlá pouštní planeta, kde si v klidu lebedí několik desítek vojáků ve vojenských depozitních skladech. Až jednoho dne obdrží zásilku, která je uložení poněkud nevhodná. A která se ani sama uložit nechce, právě naopak.
Před lety odešel čaroděj Alfirk do exilu našeho světa. Dlouhé roky žil v klidu a na svůj původní domov téměř zapomněl. Jenže se stalo něco, co oba světy na krátký okamžik spojilo. Došlo k únosu, na první pohled nelogickému: co může nabídnout Země jiným světům? Možná jde o banalitu, možná jde o víc.
Galaktická říše se ocitá na okraji ekonomické propasti, kníže Giokond na okraji psychického zhroucení; ztratila se mu dcera. Za účelem jejího nalezení si najal hrdinu. Pravda, trochu poznamenaného ztrátou paměti, ale ono to nějak dopadne.
V zimě objevila moje dcera hvězdnou oblohu. V jedenácti letech se dokážete ohromně nadchnout v jediném okamžiku. Stačí jeden pohled na ničím nerušené noční nebe – a je to. Hvězdy ji nepustily ani na jaře. Ulevilo se mi, astronomie je krásný a hlavně bezpečný koníček. Jenže potom k hvězdám přibyl i nepatřičně astrologicky vyzdobený dům na Smíchově. Něco, co zahlédla při pozorování noční oblohy. A já musel k mému bohužel dobrému povědomí o tom, že svět kolem nás je plný kouzelných bytostí, přidat další zjištění. Ten nad námi taky.
Prázdninové dobrodružství. Copak mě mohlo napadnout, že tím nevážně míněným nápadem přivolávám vážně podivné události? Asi mělo. A přitom to začalo docela obyčejně. V nížinách už roky nebývá, vyrazili jsme tedy za sněhem do hor. S naivní představou ničím a hlavně nikým nerušeného pozorování zimní přírody. Přírodu jsme našli. Obsazenou ne zající a srnkami, ale něčím – to už je snad osud – nadpřirozeným. Ne, Sněžný muž to nebyl. Kdyby ano, byla by to nejspíš ta lepší varianta.
Jak si lidé z různých končin planety Země představovali stvoření světa? Různě. V této knize je shrnuto více než sto padesát pověstí, evropskými počínaje, přes Asii, obě Ameriky a Tichý oceán až ke kolébce lidstva, Africe.