Příběh vysokého cukrovarnického úředníka Karla Sahuly, který po dvaadvacetiletém manželství náhle ovdoví a ke svému úžasu pomalu objevuje že jeho hodná a oplakávaná žena byla úplně jiným člověkem, než se celá léta domníval.
Psychologicky zaměřené drobnější prózy vyprávějí příběhy z doby první světové války i z prvních let republiky a věrně zachycují většinou neutěšené lidské osudy.
Hlavní osobu románu je děvče, které neví co má od života chtít, kromě neurčité, ale zářivé představy o jakémsi lesklém a bohatém štěstí. Hledá je nejprve v lásce. Přichází sice ten či onen, ale mladí muži jsou zcela jiní, než si je představovala. Páše se na ní zlo, které při hromadnosti a velikosti jevu jako by vlastně jižani zlem nebylo - je to prostě nový způsob života. Ona sama se také dopouští tohoto zla, ačkoliv jí není nic vzdálenějšího nežli sklon k zlému. Doba vřeští jazzem, ruchem ulic, křikem hesel, jest osvícena desateronásobným světlem proti dřívějšku. A zatím je to doba tmy, odříkání a potlačovaného pláče. Ale v těch lesklých a vřeštivých tmách je přece jen jeden pevný bod. Mezi těmi, kdož se někam hrnou a derou, je velká klidná síla, o kterou se lze s jistotou opřít - síla slušného člověka. Takový dovede učinit konec životu na splátky.
V knize detektiv Klubíčko vyšetřuje vraždu krásné mladé dívky, služebné jednoho známého lékaře, jejíž mrtvola je objevena uprostřed mrazivé prosincové noci v bedně na písek. Řešení případu Klubíčkovi umožní psychologická analýza, zkoumání charakteru i motivací zainteresovaných osob. Příběh, svědčící o autorově velkémcharakterizačním umění i fabulační dovednosti, udrží čtenáře v napětí do posledního okamžiku.
Rukopis knihy byl odevzdán nakladateli 13. března 1938. Dva dny poté vtrhly Němci do Prahy a zdálo se, že kniha nespatří nikdy světlo světa. Avšak bezpečně uschována ve sklepení biblioteky Národního muzea, dočkala se přece své doby, a po válce v r. 1945 byla vydána. Tématem knihy je česká politická krize v roce 1938.