Politické atentáty jsou staré jako politika sama. Sedm kapitol knihy čtenáře a čtenářky seznamuje s případy individuálního teroru, které se odehrály v prvních letech Československa na jeho území. Tyto atentáty neotřásly světem, ba ani u nás nevyvolaly trvalý ohlas. Mezi současníky způsobily ve své době vzrušení a u některých z nich vyprovokovaly otázku po smyslu společenského řádu, v němž žili. V osmi příbězích se tak setkáme s českými anarchisty, kteří chtěli násilným činem změnit domácí poměry, s cizinci, kteří si na české půdě vyřizovali svoje spory, s psychopatem posedlým velikášskou myšlenkou o svém politickém poslání i s nacistickými vrahy, kteří v jednotlivých politických vraždách předvedli to, co později prováděli v masovém měřítku.
Bitva na Bílé hoře bývá označována jako největší prohra českých dějin, jako národní tragédie nejhoršího dosahu. Málokteré bitvě byl přisuzován tak tragický význam jako této krátké vojenské srážce, která netrvala ani celé dvě hodiny. A to nejen proto, že přivodila zvrat ve vývoji zemí České koruny, ale také proto, že jejídůsledky se staly předmětem dlouhodobého zájmu domácích a cizích historiků. Nová edice Útrapy a hrůzy třicetileté války, bude v širokém záběru mapovat jednotlivé události a mocensko-politické změny, klíčové i opomíjené vojenské akce, známé i méně známé bitvy, zajímavé aktéry a významné osobnosti dlouhého, třicet let trvajícího konfliktu.
Období od Napoleonova pádu do revoluce 1848 výrazně poznamenal Vídeňský kongres, na němž se vládcové starého kontinentu rozhodli upravit evropské poměry, zaručit Evropě mír a vrátit trůny panovníkům, jež vyhnala revoluce a Napoleon. Zárukou tohoto pořádku byly ve většině zemí policejní režimy kontrolující jakékoli projevy opozice. Opozice se proto musela skrývat v ilegalitě a zvolila cestu tajných společností, spolků a sekt, které si vzaly za cíl podkopat a likvidovat stávající režim. O takovýchto společnostech později vznikala řada legend. Jednou z nejrozšířenějších byla revoluční společnost karbonářů (carboneria), která vznikla v Itálii. Přestože evropské vlády a jejich policejní aparáty stíhaly členy revolučních organizací tvrdými tresty (smutně proslulým vězením se stal například brněnský Špilberk), podařilo se jim v několika zemích uskutečnit úspěšné státní převraty a udržet se po kratší či delší čas u moci. Aby mohly čelit nebezpečí revoluce kolektivně, založily evropské vlády roku 1815 konzervativní spojenectví známé jako Svatá aliance. Její členové se v případě potřeby scházeli na mezinárodních diplomatických kongresech, které hledaly řešení v okamžiku, kdy revoluční výbuch ohrozil evropský status quo. Konaly se např. v Cáchách, Opavě, Lublani a ve Veroně. Končily zpravidla kolektivním rozhodnutím potlačit ohniska vzpoury vojenským zásahem.
Mozaika textu a ilustrací líčící průběh českého stavovského povstání až po jeho vyvrcholení na Bílé Hoře a tragické následky osudové porážky. Pozornost je věnována všem protagonistům i představení nejrůznějších stránek tématu a dobovým reáliím. Bohatě ilustrováno soudobými vyobrazeními.
Příběhy z pestrých a dramatických dějin českého národa v bouřlivém dvacátém století. Významné a zlomové okamžiky, osudy velkých osobností i zdánlivě prosté příběhy přímo ovlivňující chod dějin nebo jsoucí s ním jen neoddělitelně propojeny, to je to, co nabízejí tyto téměř beletristicky pojaté „dějepisné povídky“ zdílen několika tuzemských historiků a jedné historičky. Dvacáté století bylo pro český národ prvním, které z větší části prožil v relativní nebo skutečné státní samostatnosti, kdy mohl vlastními silami předvést světu svůj um, svoji sílu, svou velikost i malost. Povedlo se mu to ve všech směrech dostatečně. Necelá třicítka příspěvků je řazena chronologicky od hilsneriády a Masarykových půtek s provinciální českou krátkozrakostí, přes legionáře, zdánlivě poklidné vody první republiky, drama fašistické a komunistické zkoušky národního charakteru až po rozdělení Československa. Zajímavé, poutavé a doporučeníhodné čtení s tou výhradou, že moderních českých dějin znalému čtenáři nepřinese zhola nic objevného.
Bitva na Bílé hoře figuruje v našich představách stále jako symbol. Snad ne už jako symbol hanebné porážky a národního neštěstí, ale stále ještě jako velký historický mezník v českých dějinách. České země po roce 1620 už nebyly tím, co předtím. Kniha od předního českého historika předkládá přehledná fakta i zajímavosti ojedné z nejvýznamnějších bitev v naší historii. Zjistíte, jaké byly její příčiny i důsledky, jací aktéři stáli v jejím pozadí i co rozhodlo o jejím výsledku na bitevním poli.
Touha po dobrodružství a napětí je v lidské mentalitě zakořeněná hluboce a silně. Kramářské tisky, noviny, šestákové romány – to všechno naši předkové „hltali“ s c hutí. představivost a povědomí o dění v cizích zemích upoutávaly zprávy o válkách, povstáních či hladomorech,z „domácích“ událostí dominovaly různé mordy a tajemné historie. Publikace si však neklade za cíl zaujmout senzačními odhaleními. Předkládané příběhy, z bádání odborníků a publikované ve formě seriálu v magazínu Tajemství minulosti, se skutečně udály. Mohou pobavit, poučit, a možná i vzdělat. Pojďte s námi na výpravu napříč staletími na dvory českých knížat a králů, zákulisí politických jednání, ale i do temných městských uliček a malebných vesnic. Záleží jen na vás, jakým způsobem budete Historickou detektivku číst, zda jako zábavnou formu oddychu, dobrodružnou výpravu do časů dávno minulých či jako k rozšíření vlastních historických obzorů. Ať už kteroukoli cestu, vždy se můžete nechat unášet napínavým vyprávěním příběhů, které tvořily českou historii!
I zdánlivě fádní místa, která bez povšimnutí míjíme, byla kdysi svědky převratných událostí a lidských dramat. Jen málokdo je dokáže líčit stejně poutavě jako historik Dušan Uhlíř. V knize shromáždil čtyřicet příběhů sahajících od středověku po počátky první republiky. Vyprávějí o pozoruhodných tajemstvích, zapomenutých zločinech a opomíjených stránkách dobře známých osobností. Všem příběhům je přitom něco společné: pojí se v nich radost z vyprávění, nepředvídatelné souhry osudu a fascinace lidskou povahou sahající napříč dlouhými staletími. Ať už jde o falešného židovského mesiáše, oběti dávných epidemií nebo prvorepublikového atentátníka, s nímž se autor osobně seznámil. Objevte malé záhady, velké zločiny a co všechno bylo jinak, než se traduje.
Historie je plná dramatických příběhů o provinění a trestu. Mnohé z nich jsou pozoruhodné svými postavami, jiné okolnostmi, další prostředím, ale všechny mají jedno společné - pohnuté lidské osudy. Odjakživa jsou vděčnými náměty pro spisovatele a novináře a vznikl i svébytný žánr, který se jimi zabývá. Na jeho počátku byl rozsáhlý soubor reportáží o slavných kriminálních a soudních případech, jež v první půli 18. století sepsal francouzský advokát a spisovatel François Gayot de Pitaval a vydal tiskem celkem ve dvaceti svazcích. Pitaval měl řadu pokračovatelů a proslulost, jíž takto dosáhl, vedla k tomu, že se jeho jména začalo používat jako žánrového označení - v literatuře a dnes i v televizi i rozhlase. Moravský pitaval, jehož autorem je renomovaný brněnský historik, univerzitní profesor Dušan Uhlíř (nar. 1938), autor řady publikací o významných událostech novověkých dějin, za něž sklidil několik prestižních cen, se po svém hlásí k této tradici. Obsahuje třicet příběhů z moravských dějin, jejichž kořeny jsou v minulosti dávné i poměrně nedávné. Vyprávějí o králích i rytířích, o vojácích i kněžích, o hrdinech i zrádcích, o lupičích i mužích zákona a líčí jejich pestré, pohnuté osudy a neveselé konce. Jsou to příběhy vesměs tragické a nezřídka skličující, leč sugestivně autentické a znepokojivě vzrušující. Odkrývají ta zákoutí historie, o nichž se obvykle mlčí nebo se o nich málo ví. Poprvé vyšly před dvaceti lety pod názvem Brněnský pitaval. Jejich ohlas inspiroval autora k tomu, aby kolekci svých historických reportáží rozšířil o příběhy z dalších krajů Moravy a v souladu s tím ji přejmenoval.
Kniha z edice Přísně tajné ! 1/2004-obsah: Banérův vpád do Čech Mord rytíře z Lkouše Slovenský Gutenberg Výjimečný život Napoleona Bonaparte Za trochu lásky Sarajevský atentát Spojovací technika ve službách četnictva Mohli jsme se bránit? Celnice smrti Stíhač RAF Jaroslav Štěrbáček Dvaadvacet mrtvých u La Mornasse Ze socialisty fašistou Pražské jaro - Itálie - Dubček
Kníže Felix Lichnovský (1814—1848), dědic velkého panství, voják, nadaný žurnalista a literát, duelant, lev salonů a známý politik, prožil krátký a bouřlivý život. Velký zlom v jeho životě přineslo seznámení s bohatou kněžnou Dorotou Zaháňskou. Ze vzájemné náklonnosti a názorové spřízněnosti vznikla vášnivá láska, kteráoběma zůstala až do konce Felixova života. Revoluční rok 1848 přivedl knížete na scénu frankfurtského parlamentu, kde zasedl mezi reprezentanty krajní pravice. Skončil ve Frankfurtu v čase barikád zlynčován zfanatizovaným davem.
Českého historika nejvíce na Slavkovu přitahuje skutečnost, že k této bitvě došlo na našem území. Z českého pohledu je to tedy událost světová i regionální. Bojovali zde sice vojáci tří armád, ale jevištěm byla moravská půda. Obyvatelé Moravy nebyli přitom jen nezúčastnění diváci. Když se páni perou, vždycky hoří vesnice, říká stará známá pravda. A na Moravě v roce 1805 lehlo popelem několik desítek vesnic a umíralo také civilní obyvatelstvo. Válka vlastně postihla celou Moravu a průchody vojsk z obou stran neušetřily žádnou z jejích oblastí. Vojenské operace zasáhly i čtvrtinu Čech – zejména jižní a východní části země – a také kus západního Slovenska. Ze slavkovského slunce se stala legenda. Pomohl jí na svět sám Napoleon, aby ospravedlnila jeho mocenské ambice a posvětila politické cíle francouzského císařství. Pro nás zůstane slavkovská bitva střízlivou realitou bez romantických příkras, událostí, kterou chápeme ve všech dobových souvislostech a podmíněnostech. Pokusíme se o její rekonstrukci na základě archívních dokumentů i vzpomínek a svědectví nejméně stovky pamětníků. Tím, že jsme toto historické vyprávění nazvali Slunce nad Slavkovem, nechceme říci nic jiného, než že slunce, které vyšlo 2. prosince 1805 nad jedním moravským městečkem, ozářilo do té doby nevídané krveprolití.
Sborník přednášek a studií věnovaných třetí koaliční válce roku 1805, tedy konfliktu mezi Francií vedenou čerstvě korunovaným císařem Napoleonem a tzv. třetí protifrancouzskou koalicí, který vyvrcholil bitvou u Slavkova. Přednášky konference, jež proběhla v listopadu 2003 na zámku ve Slavkově u Brna, se zabývají formováním třetíprotifrancouzské koalice, průběhem, výsledky a pozadím tažení roku 1805 v širokých souvislostech. Studie sepsané pro tento sborník, nebo pro server austerlitz2005 se věnují regionální historii, napoleonské tradici, tažení roku 1805 a armádám Francie, Ruska Rakouska a Bavorska – tedy silám hlavních aktérů konfliktu. Sborník přináší dosud u nás nepublikované překlady pamětí barona Lejeuna a Kajetána Unterweegera. Své místo zde má také Středoevropská napoleonská společnost(CENS), zabývající se „oživováním historie“ a sdružující kluby vojenské historie – bez nichž si každoroční vzpomínkové akce pořádané v rámci Projektu Austerlitz 2005 nelze představit.
Publikováno:2004
ISBN:80-7268-301-2
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.