Kniha význačného literárního historika, rusisty a komparatisty obsahuje následující studie: Historická poetika a její předpoklady; Teorie románu a historická poetika; Dvojí koncepce klasického románu; Idea karnevalizace v teorii románu; O „klasickém“ a „moderním“ pojetí všednosti; „Román životního zvratu“ v ruské tradici; Cesta po zemi; Český román?; Historický román jako střetnutí kultur; Čtyři podoby světa.
Autoři knihy vycházejí z předpokladu, že duchovní život na konci 19. století nastoluje principy, jež se rozvíjejí ve století dvacátém. Jeho tendence se projevují nejen v literatuře, ale i ve výtvarném umění, kritice, filosofii a životním stylu. Sílí zájem o specifičnost kulturních regionů; filosofie se rozchází s pozitivismem 19. století, opouští velké metafyzické systémy a nastiňuje nové otázky v pojetí člověka i epistemologii; v literatuře prochází evropskou i americkou kulturou proud, který pod rozmanitými názvy (vitalismus, symbolismus, dekadence, secese, impresionismus, modernismus, generace 98 ad.) tvoří duchovní hnutí zakládající literaturu a kulturu následujícího století. Společná je potřeba revize modernosti, reflektovaná v jednotlivých kulturních regionech různě, ve specifických "verzích" západní kultury. Zejména v oblastech na "okrajích" evropského dosahu (v amerických a asijských zemích, ve východní a jihovýchodní Evropě s přesahem do Asie) se s touto revizí vyrovnává myšlení a literatura jako s problémem vlastní kulturní či národní identity. Práce týmu se zaměřuje na reflexi společných aspektů i odlišností tohoto hnutí v jednotlivých zemích. Projekt je součástí výzkumného úkolu Kultury jako metafory světa v rámci "Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově". První společnou reflexí a konfrontací pohledů na literaturu přelomu 19. a 20. století v zemích Evropy a Ameriky bylo kolokvium uspořádané časopisem Svět literatury na Filozofické fakultě UK v únoru 2012. Naše společná publikace na podněty diskuse navazuje a tvoří první fázi pokračujícího výzkumu literatury a kultury tohoto přelomového období.
Sborník obsahuje následující komparatistické studie: „Vícehlasé rozptýlení“ (Miroslav Petříček jr.); Komparace a literárnost (Zdeněk Hrbata); Pojem „světové literatury“ a tradice evropského myšlení (Vladimír Svatoň); Milan Kundera, Octavio Paz a čínský román: otázky komparatistice (Oldřich Král); Loutky, duch a herci. Mimesis asimulakrum u Kleista, Shakespeara a v komerční kultuře (Martin Procházka); Západní kultura v esejích Hispánské Ameriky (Anna Housková); Germánský Sever a latinský Jih. Německá kultura v italské literatuře 19. století (Jiří Pelán); Šalda a Vrchlický (Jiří Pechar); Češi a Rilke. K recepci Rilkova díla v českých zemích (Jiří Stromšík).
Sborník komparatistických studií zabývajících se vztahem kultury a místa uspořádali Vladimír Svatoň a Anna Housková. Autoři a studie: Martin C. Putna (O vývoji české komparatistiky; Šumavská literatura: řeky, cesty, modely), Jiří Pechar (Místo a citový vztah k němu), Zdeněk Hrbata (Cesty), Jan Jandourek (Kostelec, Praha, Toronto. Literární a společenské souvislosti místa v díle Josefa Škvoreckého), Miroslav Petříček (Krajina a narativní syntéza), Jiří Pelán (Pařížská inspirace italské avantgardy), Antonín Líman (Mystika dalekého Severu), Jan Čermák (Zápas o světlo. Poznámky k pojetí prostoru v epice Anglosasů), Martin Procházka (Prostor moře, svoboda a subjektivita v závěru Byronovy Childe Haroldovy pouti a v Melvillově Bílé velrybě), Anna Housková (Poetika předměstí. Buenos Aires v próze Roberta Arlta a J. L. Borgese), Vladimír Svatoň (Marné popírání místa. Abstrakce místa v evropské tradici. Vladimir Nabokov a dědictví titanismu), Oldřich Král (Metamorfózy hodnot. Nápady k úvaze).
Pozoruhodným jevem novověkých literatur je "mnohojazyčnost". "Mnohojazyčné" jsou nejen kultury a spisovatelé, ale i v jediném díle se často prolínají různé jazyky. Spisovatelé nadto mohou v psaném textu reflektovat orální základ slovesnosti, prostředky jednoho jazyka napodobovat jazyk jiný, nebo vymýšlet jazyky neexistující. Utváření moderních kulturních identit založených na jazyce je proto konfrontačním a vnitřně nejednotným procesem, spisovatelé mohou příslušet vícero identitám stejně jako jejich výtvory. Tento proces není ukončen. Při přenosu (překladu) literárního díla do jiného jazykového a kulturního prostředí existuje široká škála možností, jak zvolený text přetvořit, přičemž transformace neznamená vždy porušení původních významů, ale jejich obohacování a narůstání. Autoři knihy se zamýšlejí nad řadou pozoruhodných faktů z různých období a zemí nejen na evropském kontinentě.
Sborník obsahuje následující komparatistické studie: I. část: Význam srovnávací poetiky. Na kraji obraznosti (Oldřich Král); Si licet comparare. Globální skutečnost, marginalita (Miroslav Petříček); Výchova, spása, interpretace textu a nesamozřejmost školy (Zdeněk Pinc), Kánony řecké pederastie a jejich poslední verze v Dionýsiakách Nonna z Panopole (Martin C. Putna); II. část: Poznámka (Daniela Hodrová); Tři mušketýři (Zdeněk Hrbata); Smysl pro „přítomnost minulosti“ (Jiří Pechar); Skaz a hospodská historka (Jiří Holý); III. část: F. R. Kreutzwald a zrod estonského národního eposu. Kapitola z dějin estonské literatury 19. století (Vladimír Macura); Ruská marginalita a marginalita v Rusku (Vladimír Svatoň); Indiánský „střed světa“. Harmonie a konflikt v díle J. M. Arguedase (Anna Housková); Květy a močál. Metafora lotosu v Hlasu hory a ve Smrti v Benátkách (Antonín Líman).
Vladimír Svatoň ve své knize uvažuje o komparatistice jako o myšlení, které chce zachytit kontury širších kontextů, než jaké nabízí literatura jednotlivých národů. Důležitý je pro něho pojem „předpokladové půdy“ jako principu, kterým je kontext scelen. Evropská civilizace je tak poznamenána permanentním rozporem mezi nadosobnímizákony a soucitem s osudy lidského jedince. Vznik komparatistiky autor klade do počátků novověku, kdy si evropští myslitelé uvědomili, že jejich současnost vnímá tento rozpor jinak než antický svět. Vědomí o protikladu těchto epoch se stalo osou evropské filosofie dějin a později i historické poetiky: sloužilo jako východisko pro srovnání antické a novověké (především shakespearovské) tragédie nebo klasického eposu a moderního románu. Kapitoly o tragédii jsou věnovány problému katarze, v románovém žánru je zdůrazněna jeho skrytá mytologická osnova.
Monografie nabízí mnohostranný pohled na literární situaci na přelomu 19. a 20. století v euroamerické oblasti, sleduje společné tendence celého kulturního regionu i národní různosti. Připravil ji mezioborový tým filologů z Filozofické fakulty UK se zahraničními spolupracovníky. Ve třech částech kniha postihuje kontury literárního paradigmatu v epoše symbolismu a celkové vize světa, dále profily tvůrců, kteří vtiskli této epoše tvář, a rovněž konfrontace a prolínání iniciativy symbolismu s avantgardou. Zřetelně se ukazuje, že euroamerické literatury se vyrovnávaly se společnými problémy, jako je krize novověké kultury, překonávání pozitivismu, relativizace uměleckých forem. Kniha je doplněna informativními přehledy a ukázkami z dobových manifestů. Je příspěvkem k přehodnocování této duchovní epochy a k poznání jejího významu pro sebereflexi a revitalizaci moderní západní kultury. V domácím kontextu jde o první ucelenější komparatistickou prezentací daného období a problematiky.
Autor, literární historik, rusista a komparatista, uvažuje o situaci srovnávacího studia literatury v době, kdy byly zpochybněny mnohé vžité představy, např. možnost zkoumání izolované národní literatury nebo lineárně probíhajícího uměleckého vývoje. Novověkou slovesnost chápe jako soutěž tří paralelně se rozvíjejících dlouhověkých vůdčích linií v pojetí světa, jejichž ustavující motivy se znovu objevují a paradoxně převracejí v průběhu staletí. Věnuje se především linii, kterou označuje jako sentimentálně ironickou nebo romantickou a v níž spatřuje jisté sebezpochybnění evropského duchovního světa. Spojuje s ní zejména dílo A. S. Puškina, F. M. Dostojevského, A. P. Čechova, V. V. Nabokova, z českých spisovatelů pak Milana Kundery a Egona Bondyho.
Sborník vznikl jako součást výzkumného záměru – Srovnávací poetika v multikulturním světě. Jednotlivé studie se zabývají proměnami poetiky z hlediska teorie literatury a umění, metodologie dějin literatury, intertextuality a mýtu, kontinuity jednotlivých i obecných literárních obrazů, dále nahlížejí literaturu z pozice recepce, transformace, překladů. Výzkum je odrazem reflexe problematiky jednotlivých evropských a amerických kultur (včetně Iberoameriky), ale i mezi nimi a kulturami Indie nebo Dálného Východu. Především jsou v jednotlivých studiích zkoumány vztahy dvou národních literatur, jejich konkrétních představitelů, kontakty, vlivy a ohlasy.
Studie a eseje o ruské literatuře. Obsáhlý svazek studií a esejů významného českého literárního vědce, rusisty Vladimíra Svatoně, je mimořádnou knihou současného českého myšlení o literatuře. Vedle obecně zaměřených literárně-teoretických a filosoficko-estetických studií kniha přináší konkrétní analýzy děl ruské literatury 19. i 20. století, širší literárně-filosofická za myšlení o ruské kultuře a v posledním oddílu též práce o kultuře a literatuře české. Doplněna je jmenným rejstříkem a úplnou bibliografií Svatoňova díla.
Publikováno:2002
ISBN:80-7215-179-7
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.