Maxim Krammerer je pověřen Admirálem, aby vypátral progresora, který se neohlásil při vstupu na Zemi. Jde o úkol nejvyšší priority a nejpřísnějšího utajení. Při pročítání rukou psaných dokumentů zjišťuje Maxim, že případ je mnohem složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Proč takové utajení? A co všechno Admirál neřekl? Přeložil Jaroslav Piskáček.
Reprezentativní publikace přibližuje tři prózy obou bratří, napsaných pod pseudonymy. V 70. a 80. letech se k nim Strugačtí obvykle uchylovali v dobách, kdy nemohli publikovat pod svými jmény. Pseudonymu S. Jaroslavcev užívali také u některých titulů určených dětskému čtenáři. Ústřední postavou dvou prvních próz, tedy titulní Ďábel mezi lidmi a románu Hledání úradku, je opravdu ďábel v lidské podobě - v novele je to podivínský novinář a opravář zemědělské techniky Kim Vološin, v románu pak je ďábel reprezentován dvojicí nerozlučných přátel Stanislava Krasnogorova a Viktora Kikonina. Ďábel podle Strugackých není zplozencem pekel, ale výtvorem lidí samotných. Poslední novela Detaily ze života Nikity Voroncova je z poloviny 80. let. Její hlavní hrdina se pohybuje ve čtyřicetileté časové smyčce (1937-1977), která se neustále opakuje a z níž Nikita Voroncov nemůže vybřednout.
Vítejte v naší době – 20. letech tohoto století, jak si je představovali Arkadij a Boris Strugačtí. Není to svět Poledne, ještě ne, ale zářná budoucnost již probleskuje jen kousek za obzorem. Svět po desetiletích válek a hospodářských otřesů konečně nabývá na stabilitě a s rostoucím sebevědomím dokonce zvedá hlavu ke hvězdám.Ivan Žilin, bývalý kosmoletec a nyní agent Rady bezpečnosti, přijíždí do blahobytného přímořského letoviska, aby prošetřil sérii podezřelých úmrtí. Již od počátku ale zjišťuje, že to nebude mít jednoduché: Městečko totiž ukrývá nespočet lákadel a kratochvílí, kterým místní říkají „kruhy ráje“. Žilin se toho tedy během svého několikadenního pobytu nakonec dozví víc, než by si býval přál – sám o sobě, o lidech i o lidstvu jako takovém. Román Dravé věci naší doby je mrazivou a znepokojivou vizí budoucnosti, v níž všichni všechno mají, ale v níž každému přesto – nebo právě proto – něco důležitého chybí. Nový překlad (Dravci mého století). Jediné předcházející české vydání románu (z roku 1985 pod názvem Dravci mého století ) bylo neblaze zasaženo dobovou cenzurou. Jedno z nejdiskutovanějších děl se nyní konečně dostává do rukou čtenářů v novém překladu, založeném na necenzurovaném a plně zrestaurovaném originálu.
Отель У Погибшего Альпиниста (Otěl U pogibšego alpinista)
Sci-fi skoro detektivní příběh o příhodách v hotelu, kde straší. Vysokohorský hotel se stává dějištěm napínavého střetnutí obyvatel cizí planety s pozemšťany. V hotelu straší. Je Bruno chlapec nebo dívka? Odříznuti od světa. Smrt v zamčeném pokoji. Mimozemšťané nebo gangsteři? Přeložil Jaroslav Piskáček.
Pozemšťan na cizí planetě, procházející právě temným údobím středověku, plným špíny, intrik a krutosti, to nemá lehké. Znalostmi, schopnostmi a technickými možnostmi je roven bohům. Někdy je ale opravdu těžké být bohem…
Kulhavý osud líčí osudy úspěšného prozaika a autora filmových a televizních scénářů Felixe Sorokina v okamžiku tvůrčí krize. Se sorokinovskou linií vyprávění se prolíná jako román v románu tajemný „rukopis v Modrých deskách“, nevydané nejlepší Sorokinovo dílo. Jeho hrdina, spisovatel Viktor Banev, jakýsi Sorokinův variant,žije v autokratickém militantním státním mechanismu, kde se mezi loajálně a apaticky smýšlejícími občany objeví lidé se svobodným uvažováním zbaveným autoritářských ideologických praktik. Tito představitelé nového myšlení jsou však uzavřeni v leproserii, kam mají volný přístup jenom děti. Kolem tohoto ghetta pro malomocné se také odvíjí napínavý syžet, který se dotýká všech postav zalidňujících provinční městečko. Kulhavý osud, pokračující v tradici bulgakovovské prózy, je nepochybně špičkovým dílem společensko-filozofické linie sci-fi literatury.
Na jedné straně existuje Les, kde je všechno jinak – nábytek, oděvy a věci denní potřeby tu vyrůstají ze země, hlína chutná a je výživná jako sýr, houba zaroste celé vesnice – je to tajuplný, nepochopitelný prostor, kde se pohybují mrtváci a kam se pozemšťan sám neodváží. Na druhé straně si lidé sami vytvářejí stejně absurdní svět nesmyslných, protiřečících si byrokratických předpisů, zákazů a příkazů, které je nutí chovat se stejně nepochopitelně.
Kniha obsahuje dvě díla bratrů Strugackých. Les (slovensky vyšlo samostatně pod názvem Slimáčik na úbočí) a Je těžké být bohem. V lese je všechno jinak: oděvy, nábytek i nádobí rostou ze země, ta je ostatně jedlá a chutná jako sýr, houba je s to zarůst celé vesnice, kolem nichž se potulují mrtváci, ale snad největší hrozba setají v Dosažení... Pozemšťan to na cizí planetě, procházející právě údobím středověku s veškerou špínou, dvorskými intrikami a krutostí, nemá lehké. Třebaže je svými znalostmi, schopnostmi a technickými možnostmi roven bohům, někdy je těžké být bohem…
Souborné vydání tří románů Obydlený ostrov, Brouk v mraveništi a Vlny ztišují vítr. 22. století… Lidská rasa je na vrcholu svých sil. Války, nemoci, tmářství – to všechno zůstalo v dávné minulosti. Civilizace, nesmírně vyspělá nejen po technologické, ale i po mravní stránce, již dávno opustila svůj mateřský svět a jejímezihvězdné lodě nyní brázdí galaxii. Někteří z pozemšťanů, známí jako progresoři, působí i na těch nejzapadlejších a nejzaostalejších planetách, kde šíří pokrok a zasévají myšlenky humanismu… Je ale pozemská civilizace skutečně hlavní silou ve vesmíru? Nebo zde působí nějaká další mocnost – skrytá, ale o to vlivnější a nebezpečnější? Jaká tajemství skrývala dávno zaniklá supercivilizace Poutníků, jejíž stopy se dodnes objevují na vzdálených planetách? A lze tuto civilizaci skutečně považovat za zaniklou? Odpovědi na tyto otázky hledá Maxim Kammerer, jehož osud a proměny sledujeme od mládí, plného optimismu a elánu, až po hluboké stáří, které přináší poznání a moudrost… ale také smutek a rozčarování. Souborné vydání tří románů Obydlený ostrov, Brouk v mraveništi a Vlny ztišují vítr.
Za miliard let do konca sveta ; Chiščnyje ešči veka ; Obitajemyj ostrov
Trojicí science fiction Dravci mého století, Obydlený ostrov a Miliardu let před koncem světa z tohoto svazku představujeme čtenářům další dosud nepřeložená díla Arkadije Strugackého a Borise Strugackého. Obydlený ostrov vyšel i samostatně.
Planeta Duha byla využita jako megalaboratoř pro fyzikální pokusy. Vědci si však ukousli větší sousto, než bylo únosné, a časoprostor planety Duha se zhroutil. Od obou pólů se směrem k rovníku blíží dvě Vlny a za sebou zanechávají jen trosky a poušť. Vlna je nezrušitelná, nezničitelná, nezastavitelná. Podél rovníku zůstává jenúzký pruh, kde se shromáždili zbylí obyvatelé planety. Zachránit se však může jen hrstka…
Na planetě Sarakš přistane průzkumné kosmické plavidlo ze Země. Jeho posádku tvoří jediný muž, mladík jménem Maxim Kammerer. Povoláním je progresor, tedy člověk, který zkoumá vývoj jednotlivých objevených civilizací a pokud je to možné, snaží se do tohoto vývoje citlivě zasáhnout tak, aby se ona civilizace vyhnula katastrofám, jakými museli ve svých dějinách projít Pozemšťané. Jeho loď je však okamžitě po přistání zničena a on se ocitá sám na světě, který je ovládán celoplanetárním šílenstvím. Bratři Strugačtí se také v Obydleném ostrově zabývají svou oblíbenou myšlenkou oprávněnosti vývozu revoluce či třeba jen intelektuální zkušenosti. A tak je Maxim na konci románu překvapen, že jeho počínání na Sarakši ani zdaleka nebylo tak správné a v pořádku, jak si po celou dobu sám představoval. Román vyšel i jako součást knihy Miliardu let před koncem světa. -- zdroj: legie.info --
Bratři Strugačtí jsou dnes nejvýznamnější zástupci sovětské science fiction, uznávaní a vydávaní v celém světě. Za Piknik u cesty dostali švédskou cenu Julese Verna, za jinou knihu významnou sovětskou cenu Aelita, určenou pro nejlepší vědeckofantastická díla. Mnoho jejich knih vyšlo i česky. Piknik u cesty vychází u nás podruhé (poprvé v roce 1973), aby se s tímto pozoruhodným dílem mohla seznámit i další čtenářská generace. „Stalker" — slídič — Roderick Shoehardt je hlavním hrdinou románu, který se odehrává v blízké budoucnosti v nejmenované zemi Severní Ameriky. Objevy tajemných stop po možné návštěvě z vesmíru vyvolávají horečku téměř zlatokopeckou, když se zjistí, že nalezené předměty mají zázračné vlastnosti, na Zemi nevídané. Skrývá se v nich však i smrtelné nebezpečí nejen pro stalkery, ale i pro jejich potomky. V pestrém ději autoři kombinují sci-fi s prvky westernu, pohádky i detektivky a dosahují tím působivého napětí. Příběh má i varovný podtext — upozorňuje na nedomyšlenou činnost lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání. Edice: Máj ; Sv. 450 Doslov a pozn. o autorech: Miroslava Genčiová Ilustrace a kresba na obálce : Jiří Jirka
Prvotina bratrů Strugackých. Kniha je rozdělena do tří částí, které popisují přípravy letu na Venuši, kde lidstvo očekává nalezení mnohých nerostných pokladů, dále samotný let v novém kosmickém korábu Chius, jež používá fotonového pohonu, a konečně, průzkumem uranové Golkondy na Venuši a krutým bojem o přežití na nehostinnéplanetě. -- zdroj: legie.info --
Volné pokračování knihy Pondělí začíná v sobotu, se kterou ji spojuje prostředí výzkumného ústavu paranormálních jevů a část jednajících osob. První verze Pohádky byla otištěna v povídkovém žurnálu Angara, vydávaném v Irkutsku v roce 1967 a setkala se s mimořádně ostrou reakcí oficiální literární kritiky. Dílku bylo vytýkáno znevažování sovětské vědy a sovětských řídících mechanismů. Číslo bylo staženo z prodeje a stalo se bibliografickou vzácností, časopis Angara byl administrativně zrušen. Pohádka byla v následujících dvaceti letech vydávána samizdatem, oficiálního vydání se dočkala v roce 1986, tedy až v době perestrojky. Pohádka o trojce existuje ve dvou verzích – první verze končí vítězstvím byrokratů, druhá verze, upravená autory ve snaze dílo vydat znovu v roce 1972 má optimistické vyznění. Ani to ale neumožnilo oficiální vydání. Trojka, představovaná v textu trojicí nevzdělaných a samozvaných „kanalizátorů“ navozovala příliš mnoho asociací jednak k mimořádným komunistickým soudům („trojkám“), jednak ke všemocným rozhodujícím trojúhelníkům, složeným z předsedy stranické organizace, předsedy odborového výboru a předsedy komsomolské organizace, nezřídka z hlediska pravomocí umístěných výše, než příslušný odpovědný vedoucí.
Názvem sbírky je označován i svět, v němž se odehrávají další romány a povídky stejné autorské dvojice. Lidstvo žije v ideální společnosti, v níž všichni lidé pracují na úkolech, jež je baví, je zajištěna hojnost všeho, lidé provádějí průzkum Země i Vesmíru. Lidstvo tohoto světa osidluje cizí planety, setkává se s cizímicivilizacemi a pomáhá vývoji některých z nich. Další aspekty a stinné stránky tohoto světa jsou vykresleny až v pozdějších dílech, které nejsou obsahem základní sbírky. Postavami, které procházejí řadou povídek sbírky jsou Jevgenij Slavin and Sergej Kondratěv. -- zdroj: legie.info --
Понедельник начинается в субботу (Poněděľnik načinajetsja v subbotu)
Mladý programátor Privalov přijíždí do severského městečka Solovec, kde se má sejít se svými kamarády a užívat si dovolenou. Místo toho je odvlečen do Výzkumného ústavu čar a kouzel a stává se mágem. Mluvící sklerotický kocour, slabozraká kouzelná rybka (vlastně štika) a čarodějnice Naina, něco mezi exponátem a správcovou, se stávají součástí Privalovova života. A protože se nacházíme na půdě výzkumného ústavu Akademie věd, jsou všechny záležitosti rozebírány, katalogizovány, zpracovávány a publikovány svérázným způsobem…
Na neznámou planetu přilétá pozemská expedice, aby připravila projekt Archa, podle něhož by na tuto planetu mohli být přestěhováni obyvatelé ohrožené planety Panta. Expedice naráží při průzkumu na zajímavé a zpočátku nevysvětlitelné jevy, které se postupně dostávají do souvislosti se ztroskotáním starší kosmické lodi. Katastrofutehdy přežilo jen malé dítě, jemuž zachránila život jakási neznámá, avšak rozumná civilizace. Cíl expedice se najednou výrazně mění – jde především o to, jak prostřednictvím chlapce, pojmenovaného Špunt, navázat kontakt s onou neznámou civilizací. Vše je ještě ztíženo tím, že ona tajemná civilizace o takový kontakt zcela zjevně nestojí. Je tu ale ještě chlapec, stojící na rozhraní dvou světů: jeden mu zachránil život, k tomu druhému patřili jeho rodiče. Špunt je stále více přitahován světem lidí a chce se o něm co nejvíc dozvědět. Právě proto by snad mohl v budoucnu být tím pravým prostředníkem, jenž definitivně zajistí trvalý kontakt mezi oběma civilizacemi. Bratři Arkadij a Boris Strugačtí tvoří bezkonkurenční špičku sovětské vědeckofantastické literatury a patří k nejpopulárnějším sci-fi autorům na světě. Vědomě však překračují hranice literární vědecké fantastiky a míří výš, do sféry možností a mezí bytostně lidského konání moderního člověka. V životě i v literatuře Strugackým vždy šlo o postoje každého, i docela průměrného pozemšťana k často tak nesnadno pochopitelnému a jen s výhradami respektovatelnému světu.
Světově uznávaní ruští spisovatelé v žánru sci-fi – bratři Arkadij a Boris Strugačtí – byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Že tomu tak nebylo vždy a od samého počátku, ukazuje tato malá knížečka. Najdete v ní pět malých próz, jež jsou tematicky svázány motivem „jiné paměti“. Mohli bychom je označit za Arkadijovy a Borisovy juvenilie, a také první pokusy o společnou tvorbu – s komentáři Borise Strugackého k tomu, jak se rodil mechanismus této mnohaleté tvůrčí spolupráce. Česko-ruské bilingvní vydání.
Vladimír Jurkovskij, postava, kterou už ze Strugackých známe, tvoří hlavního hrdinu Tachmasibu. Stárnoucí Jurkovskij letí na svou poslední výpravu, tentokrát jako generální inspektor ÚEŘK. Jeho úkolem je navštívit několik observatoří v oblasti Saturnu. Jurkovskij se stane skutečnou modlou mladého Jury, který dohání svou patru ze závodu na kovové konstrukce ve Vjazmě. Jak by také ne, vždyť Jurkovskij není jen na slovo vzatý vědec, a to vědec s nejodvážnějšími vědeckými hypotézami, ale také člověk šílené odvahy, který vyhledává právě ty nejnebezpečnější situace. A těch je i v 21. stolení ve vesmíru ažaž.
Jedním z hlavních témat, kterým se bratrská dvojice ve své tvorbě věnovala, bylo tzv. progresorství – pomoc poskytnutá vyspělou civilizací civilizaci zaostalé. A právě toto téma se vine sbírkou, jež čítá dvě novely a dvě povídky. V novele Pokus o útěk se mladíci z dvacátého druhého století v doprovodu podivínského společníka ocitají na středověké planetě, kde se střetávají s lhostejnou krutostí. Novela Kluk z pekla přichází s opačným scénářem: Mladý voják, původem ze světa zmítaného ustavičnými válkami, je dopraven na šťastnou a radostnou Zemi. Místo toho, aby se těšil z jejích výdobytků, přistupuje ke zdejším obyvatelům i technickým zázrakům ostražitě a jeho největším přáním je dostat se zpátky domů. Povídka Ubozí zlí lidé zase líčí selhání jednoho pokusu o „otevřené progresorství“, zatímco v Prvních mužích na prvním prámu je pozemšťan, současník autorů, konfrontován se zástupci podivné civilizace, zaostalé i nesmírně vyspělé zároveň. Má pokročilejší civilizace právo zasahovat do vývoje méně vyspělé společnosti? Má se pokusit ovlivnit její vývoj, anebo raději nechat dějiny plynout po svém? *** Novely Pokus o útěk a Kluk z pekla byly dosud česky publikovány pouze jednou, a to v různých antologiích z 80. let minulého století. Nyní si je lze konečně přečíst v podobě založené na necenzurovaném a plně zrestaurovaném originálu. A co se týče povídek První muži na prvním prámu a Ubozí zlí lidé , jedná se dokonce o jejich vůbec první české vydání.