Podtitul: Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 Alexandr Solženicyn se ve své knize soustřeďuje na rusko-židovské vztahy, a to jen v rozmezí oněch dvou století, kdy Rusové a Židé žili v jednom společném státě. Největší důraz klade na soužití obou národů ve dvacátém století, tak významném a katastrofickém pro život obou národů. Solženicyn zkoumá látku z hlediska historických, politických, praktických a kulturních vztahů a snaží se rozptýlit mylná nepochopení a falešná obvinění. Židovská otázka byla podle jeho slov interpretována vždy zaujatě a v paměti obou národů je bohužel plno vzájemných křivd. Je tedy třeba porozumět oběma stranám, a proto se snaží události spíš pochopit, než aby se pouštěl do polemiky. Okruh zkoumaných problémů I. dílu je velmi rozsáhlý – od 18. století přes Alexandra I. a Mikuláše I. až po události 1. světové války.
Podtitul: Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1917-1995 Vzájemné soužití Rusů a Židů. Alexandr Solženicyn se ve své knize soustřeďuje na rusko-židovské vztahy. Největší důraz klade na soužití obou národů ve dvacátém století, tak významném a katastrofickém pro život obou národů. Zkoumá látku z hlediska historických, politických, praktických a kulturních vztahů a snaží se rozptýlit mylná nepochopení a falešná obvinění.
Tato částečně autobiografická kniha popisuje jeden den v pracovním táboře na Sibiři. Hlavní hrdina Ivan Děnisovič Šuchov byl zajat německou armádou, podařilo se mu utéct, ale byl odsouzen jako špión na deset let v pracovním táboře. I přes tvrdý režim, nelidské zacházení a krutou zimu si zachovává lidskou tvář a raduje se z toho nejmenšího, co mu dovoluje peklo pracovního tábora, nestěžuje si. Na závěr je u Šuchova vidět rezignace. Klesá pod břemenem, ale neprotestuje, nenaříká a dokonce nachází jisté potěšení v útrapách.
Obsahuje 9 povídek: Jeden den Ivana Děnisoviče, Matrjonina chalupa, Drobnosti, Pravá ruka, Případ na stanici Kočetovka, Ve vyšším zájmu, Strážný duch Kulikova pole, Jaká škoda!, Velikonoční křížová cesta.
Kniha zpřístupňuje mladým čtenářům nejlepší zatím Solženicynovy novely a povídky Jeden den Ivana Děnisoviče, Případ na stanici Krečetovka, Matrjonina chalupa, Ve vyšším zájmu. Přibližuje jim autora, který zejména Jedním dnem Ivana Děnisoviče vyvolal světovou pozornost, stal se zvláště doma terčem protikladných kritik a získal si pevné místo v soudobé sovětské literatuře nehonosností a bezprostředností svého projevu i odvahou zachytit realitu zjevů a lidí právě takovou, jaká je.
V nucené emigraci se Solženicyn rozhodl uskutečnit svůj dávný záměr – prozkoumat ruskou společnost před bolševickým pučem r. 1917. Plodem spisovatelova úsilí je Rudé kolo, rozsáhlý a nedokončený literární útvar, který se snaží skloubit vyprávění literární s filozofickými, náboženskými a politologickými úvahami. Lenin v Curychu je samostatnou částí jedné z obsáhlých kapitol Rudého kola. Solženicyn vykreslil Lenina jako člověka posedlého jedinou myšlenkou, rozpoutat světovou socialistickou revoluci. Lenin uznává jen vlastní názor, rozkolu ve své straně dává přednost před kompromisy i za cenu vlastní izolace. Nezná přátelství, spojuje se s lidmi, jen pokud je může využít pro svou věc. Odvrhne je, pokud nejsou v dané chvíli užiteční. Ale spolčuje se i s podnikateli, pokud z nich může mít prospěch. Do okruhu využívaných přátel patří i jeho milenka Inessa Armandová, u které mu však vadí příliš nezávislý způsob myšlení, dává přednost Naděždě Krupské, která je poddajná a oddaně o něj pečuje. Děj začíná před vypuknutím první světové války a končí známým transportem přes Německo do Ruska v r. 1917.
Matrionina chalupa je autobiografická novela o živote a smrti Matriony Zacharovovej. Kniha je napísaná podľa skutočných udalostí. Pravý názov dediny je Miľcevo, Vladimírska oblasť. Jej pôvodný názov znel Niet dediny bez spravodlivého, definitívny názov dal novele básnik A. T. Tvardovskij. Pri vydaní bol zmenený rok, v ktorom sa príbeh odohráva, a dej bol situovaný do predchruščovského obdobia. Autorovi sa vyčítalo, že obišiel skúsenosti prosperujúceho susedného kolchozu, na čele ktorého stál hrdina socialistickej práce.
Po více než třiceti letech od prvních Solženicynových próz jako Jeden den Ivana Děnisoviče či Matrjonina chalupa se po rozsáhlých projektech (Souostroví Gulag a Rudé kolo) jeden z největších ruských spisovatelů vrátil ke komorní literární formě. Vznikl tak soubor „povídek o dvou částech“, nazvaný Meruňková zavařenina. Jejich děj pokrývá téměř celé dvacáté století a zabývá se jak boji občanské či Velké vlastenecké války, tak kupříkladu i rozporuplným poválečným osudem maršála Žukova.
Solženicynův krátký text "Nežít se lží" vyšel v roce 1974 v Zürichu a byl výzvou v první řadě Rusům. Dává jim na první pohled jednoduchou radu: Odmítněte lež ve všech jejích podobách - to je podle něj první a účinný způsob, jak se postavit ruskému režimu té doby. V textu Solženicyn také krátce zmiňuje odpor Čechoslováků proti ruským tankům v roce 1968 a dává ho za vzor.
Román vypráví o osudu mukla a věčného vyhnance Olega Kostoglotova, který se v polovině padesátých let přichází léčit na taškentskou onkologickou kliniku. Je to v době, kdy Stalin je již dva roky mrtev, Berija popraven a kdy se začínají objevovat první nesmělé náznaky změn. Na onkologické klinice se setkávají členové strany i vyhnanci, národy, které sem Stalin vysídlil, i původní obyvatelé, lékaři i pacienti. Jejich společným nepřítelem je rakovina: nemoc, smrt, konec života... V blízkosti smrti padají všechny dosavadní jistoty, všechny plány, všechna privilegia. A v tomto světě rozehrává Solženicyn příběhy svých hrdinů, jejich lásek a nadějí. Nádory, sarkomy a metanoblastomy jsou nejen krutou skutečností, s níž se potýkají hrdinové románu i lékaři, ale i metaforou pro rakovinu lži, přetvářky, násilí a útlaku, která metastázuje do všech vrstev ruské společnosti.
Úloha literatury při hledání jednotícího prvku národů a jiná zamyšlení o člověku, jeho právech a důstojnosti. Připraveno jako řeč při udílení Nobelovy ceny za literaturu, avšak neproneseno, jelikož Solženicynovi nebylo umožněno vycestovat a bezpečně se vrátit.
Soubor úvah nad pozicí Ruska a vztahu k okolnímu světu Ostře kritická publikace o politických, hospodářských a hlavně národnostních přeměnách ve státech vzniklých na území bývalého Sovětského svazu po roce 1991. Solženicyn je proti rozpadu SSSR, zvláště proti odtržení Ukrajiny. Tvrdí, že národy, kromě jisté diskriminace Židů, žily v mnohonárodnostním státě víceméně spokojeně a svorně. Novým národním subjektům vytýká prosazování jejich národní vzdělanosti a kultury ve svých státech na úkor ruské kultury, neboť to odsunuje Rusy do role druhořadých občanů. Místo k parlamentní demokracii vyzývá ke znovuvytvoření staroruských zemstev, jakožto formě lidové samosprávy. Celá publikace je laděná velmi nacionalisticky až šovinisticky.
Kniha, kterou napsal Solženicyn na základě svých zkušeností z pracovních táborů a za kterou byl perzekuován. Nejedná se o čtivou beletrii, ale o svědectví o obludnosti systému za Stalinovy éry, svědectví o zvěrstvech páchaných na lidech, nesmyslném zatýkání, koncentračních táborech, fyzické a duševní likvidaci celých národů. Svůj osobní příběh od zatčení přes vyšetřování, pobyt v tranzitní věznici a pracovním lágru doplňuje autor autentickými příběhy mnoha dalších vězňů a líčením celého systému vězeňského průmyslu, vyšetřovacích metod, soudních praktik, způsobů přepravy vězňů atd.
Souostroví Gulag je jedním z nejznámějších děl popisujících vězeňský systém Sovětského svazu. Jeho autor Alexandr Solženicyn čerpal ze zkušenosti svého vlastního uvěznění i rozsáhlého výzkumu, stejně tak i z dobových autentických dokumentů. Kniha byla napsána mezi lety 1958 a 1968, na západě publikována v roce 1973, v Sovětskémsvazu oficiálně vydána v roce 1989. Žánrově pak tato kniha stojí na pomezí románu, literatury faktu a autentického dokumentu. Svůj osobní příběh od zatčení přes vyšetřování, pobyt v tranzitní věznici a pracovním lágru doplňuje autor autentickými příběhy mnoha dalších vězňů a líčením celého systému vězeňského průmyslu, vyšetřovacích metod, soudních praktik, způsobů přepravy vězňů atd.
Souostroví Gulag je jedním z nejznámějších děl popisujících vězeňský systém Sovětského svazu. Jeho autor Alexandr Solženicyn čerpal ze zkušenosti svého vlastního uvěznění i rozsáhlého výzkumu, stejně tak i z dobových autentických dokumentů. Kniha byla napsána mezi lety 1958 a 1968, na západě publikována v roce 1973, v Sovětskémsvazu oficiálně vydána v roce 1989. Žánrově pak tato kniha stojí na pomezí románu, literatury faktu a autentického dokumentu. Svůj osobní příběh od zatčení přes vyšetřování, pobyt v tranzitní věznici a pracovním lágru doplňuje autor autentickými příběhy mnoha dalších vězňů a líčením celého systému vězeňského průmyslu, vyšetřovacích metod, soudních praktik, způsobů přepravy vězňů atd.
První české úplné vydání autorova stěžejního díla, odhalujícího a popisujícího poměry v sovětských komunistických koncentračních táborech, které se stalo synonymem politické a lidské obžaloby stalinismu. A. Solženicyn čerpá jak z vlastních zkušeností politického vězně, který prošel hrůzami Gulagu, tak z dobových dokumentů amnoha autentických svědectví. Osud jednoho vězně, sledovaný a popsaný od zatčení přes vyšetřování, soud a transport do tábora, i další příběhy jednotlivých vězňů vedou pak autora k úvahám o nesmyslné krutosti a absurditě sovětského zákonodárství a poměrů ve Stalinově éře. Komplet tří svazků v kartonovém pouzdře. Komplet obsahuje: 1. díl. část I a II. – ISBN 978-80-200-1660-7; 2. díl. část III a IV. – ISBN 978-80-200-1661-4; 3. díl. část V až VII. – ISBN 978-80-200-1662-1.
Bodalsa těljonok s dubom (Očerki iz litěraturnoj žizni) . Бодался теленок с дубом (Очерки литературной жизни)
Úsloví v podtitulu knihy trefně přibližuje autorův osud jako boj jedince proti zakořeněnému systému – stromu, který svou korunou zastiňuje vše v okolí. Právě tak by se dalo nadneseně přiblížit Solženicynovo osudové potýkání se Sovětskou mocí. Autor barvitě líčí těžkosti, s nimiž se setkávala jeho snaha vyslovit pravdu o nedávné historii.
Kniha psaná v letech 1955-1967 vyšla v USA a ruském samizdatu poprvé v roce 1968. Děj románu popisuje životní osudy vědců, inženýrů, inteligentů a válečných zajatců uvězněných z politických důvodů v padesátých letech v Sovětském svazu, ve věznici Marfino u Moskvy, kde byl sám autor také skutečně zadržován, a jejichž poslánímje bádat a vyvíjet vynálezy ve prospěch zločinného komunistického režimu. Toto vězení s mírnějším způsobem zacházení nazývá autor prvním stupněm pekla - kruhem prvním. Základním průvodním jevem vyprávění jsou debaty lidí, jenž už v životě bez vlastního přičinění přišli úplně o všechno a přesto si zachovali svoji tvář. Řeší se tu otázky lidské hrdosti, věrnosti, ideových postojů, umění, smyslu existence, epikurovi filozofie nebo hledání absolutní duševní rovnováhy tzv. ataraxie.
Kniha je složena ze tří novel: Případ na stanici Krečetovka - tragika prvních měsíců války je znásobena tragikou lidských vztahů. Matrjonina chalupa - líčí příběh staré ženy na sovětské vesnici z poloviny padesátých let min.století. Ve vyšším zájmu - rozhořčený pamflet proti pohodlným byrokratickým metodám, některých veřejných pracovníků.
Po vyhoštění do Německa v r. 1974 se Solženicyn ocitá v džungli neznámé západní společnosti. V pěti črtách se vyrovnává s novou situací: se svou konfrontací s bulvárním tiskem a s agenty z Východu, s problémy kolem překladů svých děl, se stěhováním do Kanady, s rozchodem se dvěma nejbližšími přáteli z ruského disentu. V poslední črtě usvědčuje mj. českého publicistu Tomáše Řezáče, který sepsal a vydal ve spolupráci s KGB 250 stran smyšlených rozhovorů s autorem, aniž se s ním jedinkrát setkal.
Publikováno:2003
ISBN:80-200-1123-4
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.