Obraz justice na evropském kontinentu od středověku až po nepříliš vzdálenou minulost přibližuje Vladimír Šindelář souborem příběhů nejen ze sousedního Německa či revoluční Francie, ale i z Anglie, Itálie, států Pyrenejského poloostrova či skandinávských zemí. Také v těchto zemíchstaré trestní právo neusilovalo o nápravu delikventa, nýbrž o obnovu spravedlnosti tím, že pachateli byla způsobena nevratná fyzická újma, protože cílem trestu byla odplata a zastrašení. Docházelo zde i k justičním omylům a zela propast mezi právem a spravedlností, trestní praxe zohledňovala skupinové zájmy, trest motivovalo politické rozhodnutí, nikoli kriminální čin. Snad nejvíce je to patrné na dějinách Velké francouzské revoluce: nejprve skončili na popravišti šlechtici, pak měšťané, kteří si hráli na revolucionáře, a nakonec samotní revolucionáři. Příběhy lidských osudů z celé Evropy zaznamenávají nejen okolnosti skutků, průběh událostí a způsoby exekucí, zobrazují také postoj společnosti a její cit pro obsah slova spravedlnost, což například dokládá odlišný průběh tzv. čarodějnických procesů v Německu a ve Švédsku. Kniha navazuje na první díl Cesty na popraviště, věnovaný hrdelním procesům v českých zemích.
Krimi-Signál č. 4/2010 Atraktivní detektivní povídky českých autorů (Roman Cílek, Vladimír Šindelář, Jan J. Vaněk, Antonín Jirotka, Zdeněk Jarchovský, Stanislava Chmelanová), jejichž jména se pravidelně objevují na předních místech ve vyhodnocení soutěže o nejlepší detektivní povídky roku.
Kniha milevského autora Vladimíra Šindeláře nám předkládá 25 historických kriminálních příběhů, jak je autor vyhledal v jihočeských archivech. Všechny tyto hrdelní historie jsou skutečné a dokumentují, že staré latinské přísloví "Homo homini lupus" - tedy: Člověk člověku vlkem, platilo v minulosti stejně jako platí i dnes. Autor v jednotlivých případech, které se odehrávají mezi lety 1427-1916, provází své čtenáře křížem krážem po jižních Čechách a předkládá jim příběhy, které mají obvykle špatný konec.
Jihozápadní Čechy, tedy Šumava, Pošumaví a Český les, patří ke kouzelným místům naší země, kde se snoubí příroda s historií. Dějiny, které tudy prošly, byly však často velmi dramatické a znamenaly mnohdy osudný zvrat v životě zdejších obyvatel. Nahlédněme tedy teď na některé historické zajímavosti - třeba na slavné bitvy (Brůdek 1040, Domažlice 1431 či boj o volarské šance roku 1620). Podívejme se, proč došlo roku 1894 k souboji mezi klatovskými důstojníky nebo jak dopadl poručík pěchoty, který roku 1905 vyzval v Prachaticích na souboj pražského studenta. Dozvíme se, jaká byla katovská praxe v Sušici a proč skončil roku 1764 v Kašperských Horách na popravišti mladý pacholek Jan Maršák. Povíme si něco o tajnostech šumavských jezer a o neštěstí, které roku 1904 postihlo Vimperk. A protože kniha chce skončit alespoň trochu optimisticky, podíváme se i na některé významné šumavské rodáky. Obrazový doprovod knihy tvoří staré rytiny a dobové pohlednice.
Literární zpracování historických zločinů v průběhu staletí, spjatých s městem Tábor a okolím. Autor čerpá zejména z Černé knihy města Tábor, jejíž originál je uložen ve Státním okresním archivu v Táboře.
Kniha milevského autora Vladimíra Šindeláře nás zavádí do časů staré rakouské monarchie. Éra panování císaře Františka Josefa I. totiž nebyla jen sladkou epochou vídeňských valčíků a měla kromě světel i své stíny. Tehdejší justice se musela umět občas vypořádat s mnoha případytěžké kriminality. Autor zde čtenáři předkládá více než 30 skutečných kriminálních příběhů, jak je objevil ve starých soudních spisech jihočeských archivů. Tyto zločiny, které se udály v rozmezí let 1852-1912, dokládají, že doba vlády "císaře pána" nebyla nijak chudá ani na tak těžké hrdelní zločiny jako byly vraždy, loupeže nebo tehdy velmi rozšířené žhářství. Kniha je doplněna reprodukcemi dobových fotografií a rozsudků. Nechybí zde ani plánky míst činu, jak je zhotovili tehdejší vyšetřovatelé.
Kniha shrnuje historický vývoj používání kordu a rapíru včetně základního popisu šermířských technik, medailonků nejvýznamnějších evropských šermířů, typologie zbraní a rozsáhlého katalogu kordů z českých památkových objektů i soukromých sbírek.
Snad každý člověk si pod pojmem Šumava představí něco jiného. Někdo si vybaví zelené kopce šumavských lesů, jiný zase třeba pěknou zimní dovolenou na lyžích. Ale život na Šumavě v minulosti nebyl snadný. Podmínky zde byly drsné a stejně drsní byli i někteří místní lidé, kteří občas nebrali ohledy na cizí majetek nebo život. Jak prosté tu bylo živobytí, tak prostý byl i zdejší zločin. Rána ostrým nožem vyřešila spor dvou mladíků o dívku, máchnutí těžkou sekerou umožnilo pachateli loupežné vraždy přivlastnit si majetek oběti a děcko utopené v řece mělo zachránit nedobré rodinné vztahy rodičů. Tyto případy se udály už před dávnými lety, většinou v 18. a 19. století, ale čas nedokázal ani přes nános prachu zakrýt mnohou tragédii lidského osudu. Všechny zde popsané příběhy starých šumavských zločinů jsou skutečné a udály se tak, jak je autor objevil v jihočeských archivech. Nebylo třeba na nich nic měnit. Napsal je sám život.
Šumava dnes slouží mnohým z nás hlavně jako místo pro krásnou dovolenou, ale v minulosti zde život nebyl snadný. Dokládají to i staré soudní spisy, dodnes uložené v mnoha archivech. Podívejme se na některé tyto smutné Šumavské příběhy, které napsal sám život. Všechny se skutečně staly a odehrávají se v letech 1855 - 1936. Mnohé z nich tehdy hodně vzrušily veřejné mínění. Dočteme se zde o tragickém manželství Alberta Filipa z Výškovic u Vimperka, o smutném konci dítěte v Boubíně nebo o vraždě v klatovském chudobinci. Budeme si vyprávět o hrozném činu, k němuž se odhodlal bohatý sedlák kvůli placení alimentů, o zlém konci staré vdovy v Hrádku u Sušice nebo o tom, jak špatně skončilo kamarádství starého dědečka s dvanáctiletým školákem v Týnci u Klatov. Homo homini lupus, člověk člověku vlkem, říkali naši předkové. Jak se ukazuje, platilo občas toto přísloví i v malebných končinách staré Šumavy.
O Šumavě bylo už mnohé napsáno. Byla by z toho docela slušná knihovna. Skoro by se zdálo, že už nic nového se nemůže z historie Šumavy vynořit, ale opak je pravdou. Dokladem toho je i tato knížka. Autor zde už ve třetím dílu vypráví o některých Šumavských zločinech, které se udály před desítkami let, za rakouské monarchie i za první republiky. Dočteme se tu například o loupežné vraždě na hlídači dřeva ve Vimperku, nebo o tom, kam až dovedla hráčská vášeň klatovského dělníka Jana Šuldu čtenáři se také dozví, jaký hrozný nález čekal personál jednoho želnavského hotýlku, proč zahynul násilnou smrtí starosta obce Vchynice-Tetov, nebo jak tragický konec života připravila kameníku Tauerovi z Babylonu jeho žena. Všechny tyto zločiny se skutečně staly. Staré soudní spisy dokládají, že i na Šumavě žili lidé jak s dobrými, tak i špatnými vlastnostmi.
V pořadí už čtvrtá kniha z cyklu o starých šumavských zločinech nás opět zavede do malebné krajiny lesů a hor, na Šumavu. Mezi množstvím poctivých lidí, kteří si v potu tváře vydělávali na chléb svůj vezdejší, se občas našli i takoví, kterým práce nevoněla. Snažili se žít na úkor jiných, což leckdy nešlo jinak, než prostřednictvím zločinu. I tentokrát tedy nahlédneme na některá pochmurná šumavská tajemství, na něž se po desítkách až stovkách let už dávno zapomnělo. Dozvíme se, co se stalo v tedražickém mlýně na Sušicku za časů vlády Marie Terezie, jak smutně skončila roku 1859 manželka volyňského flašinetáře či proč hádka o šňupací tabák skončila ve Strážově roku 1884 tragicky. Přečteme si, kam se podělo roku 1887 děcko mladé děvečky z Němčic, proč došlo roku 1925 k vyvraždění obyvatel malého mlýna na Klatovsku a jak roku 1931 špatně skončila stará hospodyně v obci Vlčí jámy. Také za minulých časů se lidé setkávali se zločinem. Vždyť lidská povaha se nemění. „Liška nemění zvyky, jen srst“, říkalo se u nás ve středověku. Platí to však v nezměněné podobě až dodnes.
Všechny příběhy v této knize se skutečně staly a jsou podloženy pátráním v archivech, listováním v kronikách a dobových materiálech. Nebylo třeba si nic vymýšlet. Vždyť je to právě život, kdo mnohdy napíše příběhy, které by si nikdo nevymyslel. Autor dokáže vylíčit starý smutnýpříběh, který se naštěstí stal dávno a nikdy se už nevrátí. Osoby, jež ve vyprávění sehrály dobrou či špatnou roli, už dávno nežijí. Jejich osudy postupně zavál čas. Můžeme se zamyslet nad tím, jak špatně spolu lidé v minulosti zacházeli, ale když se dnes rozhlédneme kolem sebe, vidíme, že lidské vlastnosti se ve skutečnosti nemění. Příběhy se sice odehrávají na Šumavě a v jejím okolí, ale rozhodně to neznamená, že by zde lidé měli nějaké větší sklony k páchání zločinů než jinde. Určitě je tomu naopak a naprostá většina obyvatel Šumavy v časech minulých i nynějších byla a je lidmi dobrými a slušnými. Lež, jak už to bývá, nějaká ta černá ovce se najde vždycky a všude… V knize se třeba dočtete o vynesení spravedlivého ortelu ve věci dvojnásobné úkladné vraždy spáchané z vášně, poutavý je i příběh s názvem Otec a syn, popisující dvě podivná úmrtí v jedné rodině během jednoho týdne, kdy žena ovládána vášní ke svému milenci zabila muže i syna, zajímavý je i případ starého truhláře, zachycující celou tragédii jedné česko - německé rodiny v Šumavském pohraničí…
Kniha o starých šumavských zločinech je už šestým pokračováním oblíbené řady. Najdete zde historické, dnes už dávno zapomenuté případy, které se udály v letech 1746 – 1935. Jak už to u zločinů bývá, všechny měly špatný konec. Dnes už je zavál čas. Dozvíte se o nich jen ve starých kronikách či archivních fondech. Tyto příběhy dokládají, že ačkoli je Šumava romantickou krajinou s mnoha přírodními krásami, občas se tu lidé setkávali i s nelítostnými kriminálními činy. Některé jsou popsány v této knize. Prozradí vám, co se stalo v Rumpálovském mlýně u Prachatic, proč zemřel v Kašperských Horách čeledín Jan Maršák krutou smrtí na hořící hranici a kvůli čemu zavraždila svého malého synka děvečka Marie Adamcová ve Vítni u Klatov. Přečtete si, proč roku 1897 skončil klatovský švec na plzeňské šibenici, o tragickém případu vraždy mladé dívky v Loučimi, nebo k jaké rodinné tragédii došlo roku 1921 v Buršicích po návratu pěšáka Ondřeje Pytla z války a proč slavná volyňská pouť v létě 1935 měla smutný konec. Všechny tyto případy jsou skutečné a ukazují nám, jak drsný život někdy býval na staré Šumavě a v Pošumaví.
V pořadí už sedmá kniha o starých zločinech ze Šumavy a Pošumaví nás znovu zavede do šumavských končin s malebnými loukami a temnými lesy, kraje drsného, ale zároveň i krásného. Většina zdejších lidí si vydělávala na své živobytí poctivou prací, ale občas se našli i tací, kteřívyznávali jiné hodnoty. Na některé takové příběhy se nyní podíváme v této knize. Dozvíme se, kdo vykradl faru v obci Kydliny, proč musel zemřít starý výměnkář v Záblatí u Vimperka nebo jak vyřešila roku 1920 manželský trojúhelník Anna Šperlová v Domažlicích. Budeme si vyprávět o záhadné smrti staré paní v lesích na Prachaticku, povíme si, jak skončila roku 1934 hospodská pranice v Sušici a proč musely zemřít v Klatovech dvě malé dívky vražednou rukou. Nechceme však hledat dobové senzace. Naše povídání by mělo být zároveň i zamyšlením, proč měl a má lidský život v očích některých jedinců tak nepatrnou cenu.
Sedmý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem “Krvavá svatba” přináší s odkazem na tradici oblíbeného žánru tentokrát výjimečně soubor historických příběhů s kriminální zápletkou z pera zkušeného autora literatury faktu Vladimíra Šindeláře. Nejen mrazivá tajemství a falešnásvědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěče slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: - Příběh od pražské řeky - Šílencova pomsta - Malý krámek - Případ ovčákovy dcery - Vesnická kaplička - Rodinný román - Krvavá svatba - Bez lítosti - Případ žárlivého čeledína - Strýček Hastrman - Byl večerní máj - Hazardní hráč - Příběh chudého hajného
Není sporu o tom, že láska je nejkrásnější lidský cit. Mělo by jít o lásku oboustrannou a vzájemně opětovanou. Pokud tomu tak není, snadno se může z velké lásky stát velká nenávist. Dokládá nám to celá řada příběhů z historie, příběhů často smutných a tragických. Na stránkách této knihy najdete několik takových příběhů. Dozvíte se, proč Karel Machač zastřelil roku 1887 svou teprve sedmnáctiletou milenku přímo na jedné z pražských ulic, jak zahynula mladičká Žofie u venkovské kapličky nedaleko České Skalice, nebo proč ubodal mladý švec obuvnickým nožem svou dívku v Doubí přímo před očima kamarádek. I když se jedná o staré případy z dob našich pradědečků – některé se udály i před sto a více lety, přesto mají dnešnímu čtenáři co říct. Vždyť láska, žárlivost, nenávist i smrt byly, tehdy stejně jako dnes, součástí lidského života.
Obecně prospěšná společnost Milevský kraj vydala v závěru roku 2012 novou informační brožuru o Milevských maškarách. Jsou zde shromážděny vybrané fotografie, mapující masopustní průvody v Milevsku od 30. let minulého století až po loňský, jubilejní ročník. Fotografie byly pořízeny zobjektivů fotoaparátů členů fotoklubu Cvakycvak v Milevsku (pánové Pelich, Himl a Stříž) a z archivu Milevského muzea. Průvodní texty dodal ředitel Milevského muzea pan Vladimír Šindelář.
Do rukou českých čtenářů se nyní dostává zatím nejkomplexnější pojednání o životě sester Blažkových, vzniklé na závěrech pečlivého studia archivních dokumentů. Na přípravě této knihy se kromě historiků podíleli i další přizvaní odborníci, např. antropolog či etnolog. Postupem času tak vznikla pozoruhodná kniha, doplněná více než stovkou dosud nikdy nepublikovaných fotografií. Jméno legendárních českých siamských dvojčat, sester Blažkových, není stále zapomenuto, i když od jejich smrti právě letos uplynulo už sto let. Zájem o tato proslulá dvojčata dokládají vycházející články v novinách i časopisech. Mnozí autoři však nešli ve svém bádání příliš do hloubky, a tak jsou údaje o životě sester mnohdy zkresleny. Naše publikace se pokusí mnohé známé omyly napravit.
Řekne-li se kat, obvykle si veřejnost vybaví osobnost jednoho z nejslavnějších katů v našich dějinách, tedy Jana Mydláře. Kromě něho však v minulých staletích žili i někteří další mistři popravčí, kteří si zasluhují pozornost. Byl to například sečtělý chebský kat Karl Huss, písecký popravčí Antonín Nimburský, po němž nám zůstaly zajímavé zápisky a v neposlední řadě i Jan Křtitel Piperger, popravčí mistr Království českého. Jeho životní příběh se začíná odvíjet až v 19. století, tedy v době, kdy katovské řemeslo už mělo trochu lidštější podobu, než v minulých dobách, plných krvavých exekucí. Nicméně i v této době byl kat se svou šibenicí stále ještě častým posledním milníkem na cestě zločinců do pekel. Jan Křtitel Piperger pocházel z proslulé katovské rodiny, původem ze Štýrského Hradce. Vyučil se sice počestnému řemeslu čalounickému, ale okolnosti jej brzo donutily, aby se i on stal katem, nejprve ve slavonském Osijeku a poté v Praze.
ůvodce po jižních Čechách tematicky zaměřený na místa historických bitev z období husitské revoluce, třicetileté války a válek o dědictví rakouské. Popis jednotlivých bitev doplňují kapitoly o válečnictví té doby (husitské válečnictví, různé druhy vojsk z období války třicetileté a pěchota z období rokoka). Práce z oblasti regionálních a vojenských dějin.
Hrdelní zločiny a soudní případy, které se odehrály v jižních Čechách ve 13. - 19. století. Kniha seznamuje čtenáře s vývojem středověkého i novověkého soudnictví v jižních Čechách prostřednictvím čtivých příběhů převyprávěných podle dobových historických pramenů, počínaje proslulou středověkou kauzou Záviše z Falkenštejna a nechvalně známou hilsneriádou konče. Publikace je provázena reprodukcemi dobových vyobrazení a doplněna přehledem použité literatury.
podtitul: Encyklopedie evropského šermu • Šermířské školy • Pravidla soubojů • Soubojové zbraně • Tajné rány • Legendární rytířské duely a klání Barevné fotografie Jaroslav Žižka a archív autora Vydání první
Smolná kniha města Milevska podle původního vydání Josefa Kytky z roku 1939 k vydání připravil a úvodní část o útrpném právu a hrdelních rozsudcích sepsal Vladimír Šindelář.
Kniha Syn pražského kata volně navazuje na vzpomínkovou knížku Paměti pražského kata, kterou vydalo nakladatelství Regia roku 2004. Po smrti pražského popravčího mistra Pipergera se roku 1888 ujal této pochmurné funkce katův nevlastní syn Leopold Wohlschläger, jenž prožil ve službách spravedlnosti čtyřicet let a zažil přitom i vážné společenské a státní změny. Po vzniku samostatné Československé republiky totiž i nový stát občas potřeboval katovy služby, a tak popravčí mistr Wohlschläger do roku 1928, kdy odešel na zasloužený odpočinek, poslal na onen svět i několik loupežných vrahů. Dnes už jména jako Ludvík Novák, Jindřich Bažant nebo František Sandtner veřejnosti mnoho neřeknou, ale ve dvacátých letech minulého století to byly aféry, které doslova hýbaly tehdejším veřejným míněním. V knize Syn pražského kata byla použita jednak původní upravená katova vzpomínková knížka z roku 1929, a dále i ohlasy tehdejších novin a celá řada dobových fotografií a kreseb. Nahlédněte tedy s námi do časů sice minulých, ale přesto nijak závratně vzdálených, do časů našich prababiček, kdy zločin stejně jako dnes vzrušoval tehdejší veřejnost, ale nad hlavami těch nejbrutálnějších pachatelů se vznášel zlověstný stín šibenice.
Obsahuje též čtyři povídky dalších autorů. Studie historika, odborníka na vztahy Spojených států a Latinské Ameriky, zasazuje bitvu, v níž byli američtí obránci misie Alamo u San Antonia drtivě poraženi Mexičany, do širšího kontextu boje o mexické severní pohraničí v první polovině 19. století. Bitva o Alamo se stala zlomovým bodem zápasu, na jehož konci se Texas odtrhl od Mexika, a nabyla podoby jednoho z mýtů amerických dějin. Knížka se snaží o nové, objektivní hodnocení celého mexicko-amerického konfliktu. Vedle popisu samotných válečných událostí přináší i portréty zajímavých historických osobností, které se na dramatických dějích podílely (generál de Santa Anna, Samuel Houston, James Bowie, David Crockett a další).
Mnozí z nás se při svých toulkách po naší zemi zaměřují hlavně na známé památky, ať už jsou to staré hrady, krásné zámky či historická města. Ale historie je ukryta všude kolem nás, i na místech méně známých. Často chodíme okolo zajímavých zákoutí dějin, jen o nich nevíme. Méně známé památky vám přiblížíme v této knížce. Naše kroky nás zavedou na Písecko, kde se to zajímavými místy jen hemží. Povíme si o pozoruhodném hřbitově v Albrechticích, o smutných událostech v Bernarticích za časů II. Světové války, dovíte se, která historická osobnost odpočívá v čimelické hrobce Vratislavů z Mitrovic. Budeme si vyprávět o tragickém souboji orlického zámeckého hejtmana, o armádním generálu Josefu Bílém a jeho hrdinské smrti, o Mozartově mirotickém příteli nebo o třech zavražděných Francouzkách nedaleko Cerhonic. Toulky Píseckem vám dokazují, že historie, stejně jako lidský život, je mnohobarevná.
Válečný deník Bohumila Šímy (1916 – 1941), rodáka ze Sepekova. Šímův deník je podle Vladimíra Šindeláře velmi cenným svědectvím už proto, že nebyl psán někdy v míru po skončení bojů, ale zachycuje každodenní autentické zážitky, ničím nepřikrášlené. „Navíc Bohumil Šíma se nestačil zapojit do leteckých bojů nad Británií, protože zahynul při výcviku, tím pádem jeho jméno není mezi zájemci o tuto problematiku příliš známo. Když jsme se zmínili v tisku o chystaném vydání jeho pamětí, mnozí z leteckých historiků žasli, protože o existenci Šímova deníku vůbec neměli ponětí," upozorňuje. „Je to velmi cenné svědectví z pera současníka, které se ke čtenářské obci dostává vůbec poprvé. Kniha je doplněna i celou řadou dosud nepublikovaných fotografií z Šímovy pozůstalosti," dodává. „Šímův deník není literárním dílem v pravém slova smyslu, je však cenným pohledem do vzrušené doby očima nestranného svědka. Zápisky jsou sice psány někdy trochu těžkou rukou vojáka, ale zároveň se jedná o cenný autentický pramen poznání. Věříme proto, že kniha si své čtenáře jistě najde," říká za vydavatele Vladimír Šindelář.
Autor je nejen vynikajícím znalcem dějin a teorie šermu, i výborným aktivním šermířem. Jeho kniha určená všem milovníkům historie, historického šermu i romantické četby tím získává na autentičnosti, neboť vznikla na základě vlastního prožitku. V oboru historie šermu vydal již několik úspěšných knih a všechny jeho práce značně přispěly k poznání a popularizaci šermířské a soubojové problematiky. Nezůstává však jen u šermu, svou pozornost stejnou měrou věnuje i soubojům na pistole. Velká kniha o soubojích a duelantech seznamuje čtenáře se soubojovými pravidly platnými v různých dobách a zemích, stejně jako s opatřeními, jež měla soubojům zabránit. Na jejích stránkách ožívají rytířské příběhy středověku stejně jako moderní souboje, které v některých románských zemích přežily téměř až do našich dnů. Z mnoha jmen slavných osobností, zapletených do soubojových afér (které pro některé z nich skončily tragicky).
Ne nadarmo se říká, že ženy jsou tou něžnější polovinou lidstva. Ženská ruka je na světě hlavně proto, aby hladila. Jen občas se nalezne žena, která do tohoto obrazu nezapadá. Provede zlý čin, který bychom od něžného stvoření vůbec neočekávali. Děje se to v současnosti, ale bylo tomu tak i v minulých dobách. S překvapením zjišťujeme, že ruka ženy nemusí vždycky jen hladit. Zde popsané příběhy se odehrávají v průběhu dvou století. Ženy tehdy vraždily skoro ze stejných důvodů jako muži – pro peníze, ze msty, ze žárlivosti, ale někdy také, na rozdíl od mužů, ze zoufalství. Všechny zde uvedené příběhy jsou skutečné a podklady k nim autor čerpal ze starých soudních dokumentů, zápisů v matrikách i z odborné literatury. Nemusel si nic vymýšlet. Tyto případy napsal sám život.
Případy, které kdysi vzrušily veřejnost Také za časů našich předků se samozřejmě páchaly zločiny, ale na rozdíl od dnešních časů byly vraždy a loupeže považovány za excesy, které se nedějí každý den, a navíc byly tyto zločiny i přísně trestány. Motivy těchto činů byly ovšem stejné jako dnes. Touha po majetku, pomstychtivost, žárlivost, nenávist. Ačkoliv byly tehdy metody vyšetřování nepochybně primitivnější, lze říci, že tehdejší strážci zákona odváděli dobrou práci a většina pachatelů těch nejbrutálnějších zločinů se posléze dočkala odplaty.