William Scott, John Montana, Everett Jones, Pete Harris, Pete Hackett, Ken Hackett, Luis Lafayette, William T. Connor, William F. Connor, John Custer, Steve Solomon
Když Ken Randall uviděl, jak se nad okrajem jedné terénní vlny objevili čtyři jezdci, ucítil hluboko v duši neštěstí. Mládenec napnul uzdu. Kůň se zastavil, zazněl rachot, vrzání a skřípot lehkého povozu.
„K čertu s vámi, Benbowe,“ rozčílil se Josh McAllister. „Pokud trváte na další splátce ke konci měsíce, je po mně. Proč mi nedovolíte malý odklad?“ Farmář se oběma rukama opíral o desku pracovního stolu Roberta Benbowa, ředitele banky v Pampě. Jeho oči se bojovně leskly. McAllisterovo rozčilení nechalo Benbowa klidným. Řekl: „Splátka byla určena na prvního září. Pokud nemůžete zaplatit, připadnou vaše pozemky bance. To je moje poslední slovo.“ „Za tím vězí Cole Wyler z ranče Circle M. Vy jste s ním spolčen. Tak dobrá. Vyřiďte tomu pánovi, že já se svých pozemků nevzdám bez boje.“ Znělo to jako zlá kletba…
Sesedat, lady!“ poručil muž v šedém saku. Střelil po mladé ženě, která vyčkávala v sedle vychrtlého koně, vyzývavým pohledem. „Jen slezte pěkně sama, tady žádné kavalíry nenajdete.
Když Jud Cody zaslechl dusot kopyt, vytušil, že ho míšenec Cuchillo vlákal do pasti. Odhadoval, že se jedná přibližně o půl tuctu koní. Na obličeji texaského marshala se objevila sveřepá rozhodnost. Projel na zrzavém valachovi mezi několika skalami.
Tasil jsem remington. Zbraně spustily. Výstřely se slily v jediné mocné zadunění, které se valilo městem jako hřmění hromu. Ležel jsem na zemi. Kulky banditů, kteří mi vnutili tento boj, hvízdly nade mnou. Jeden z těch chlapů zakolísal. Převalil jsem se o kus dál. Jejich kulky udeřily do země vedle mě a zasypaly mě sprškou prachu a písku. Cosi žhavého mě šlehlo přes stehno. Remington v mé ruce opět zaduněl. Jeden z banditů padl k zemi. Druhý se rozběhl a zmizel mezi dvěma budovami. Z nějakého krytu na mě dál střílel. Kutálel jsem se pod verandu. Pak zbraně ztichly. Okamžik jsem vyčkával a pak jsem se opatrně vyplazil na ulici. Byl jsem připraven okamžitě reagovat…
Přijeli jsme s Joem do Roberts County, protože tam byla napjatá situace. Společné stádo malých rančerů Hendersona a Jefforda bylo přepadeno. Zvířata byla určena k prodeji železniční společnosti. Dva kovboji byli zabiti. Měli jsme co dělat s vrahy. Joe byl navíc postřelen kovbojem z ranče Triangl. Tekla i další krev. Protože byl Joe svýmzraněním upoután na lůžko, přidělil mi soudce za parťáka Shotguna Codyho. Když jsme s Codym vyráželi z Borgeru, neměli jsme tušení, že vyrážíme na dlouhou cestu, na níž nás očekává peklo…
Ti tři se jmenovali Dan Connor, Milt Delaney a Hutch Chandler. Bylibezohlední, zákeřní, nelidští a smrtelně nebezpeční.Každý z nich měl pro texaskou vládu cenu jednoho tisíce dolarů.
Bylo to pět jezdců, kteří projeli kolem šerifova úřadu ve městě Borger. Koně kráčeli se svěšenými hlavami. Jejich kopyta vířila prach. Šerif Mortimer stál u zaprášeného okna a díval se ven. Ani v nejmenším se mu ten pohled nelíbil. Byli to muži s mnohadenním strništěm na bradách, dlouhými kabáty proti prachu a s nízko připnutými revolvery. Koně i jezdci byli zaprášení a zpocení. Muži měli klobouky stažené hluboko do čela. Přijížděli z východu, zatímco slunce se klonilo k západu. Den se chýlil ke konci. Mortimer se nemohl zbavit dojmu, že s těmito muži přišlo do města zlo. Byli to pobudové v sedlech, muži s typickými ostražitými výrazy psanců…
Ten muž zemřel v mých rukou. A já, texaský marshal Bill Waco, jsem měl průvodce transportu peněz vlastně chránit! Ale dokázal mi z posledních sil povědět jméno svého vraha. Soudce Buchanan mínil, že nebudu mít žádný problém toho rančera zatknout. Také já jsem si byl jistý a rozhodl jsem se, že vraha překvapím na jeho ranči a přivedu ho pod šibenici, aby byla vražda potrestána. Jenže osud to myslel jinak, protože jsem úplně ztratil hlavu kvůli rančerově dceři…
Čtyři jezdci působili odhodlaně. Byli to kovboji z ranče M. Pohledy si měřili Dala McDowella, který právě na břehu Mustang Creek rozdělával celtu. McDowell přijel na lehkém voze. V postroji stál jeden kůň. Na ploše vozu leželo zlatokopecké náčiní. Tady, na Mustang Creek, má být zlato a všichni chtějí vytěžit co nejvíc...
Joe Madison a já jsme seděli na verandě hotelu v Claytonu v Novém Mexiku přesně den jízdy od texaských hranic. Měl jsem nohy položené na zábradlí a klobouk jsem si stáhl do čela. Pozoroval jsem mladého muže jménem Hank Fuller, který byl detektivem ve službách železnice. Sloužil nám jako návnada. Aniž to tušil, pracoval na stejné věcijako my. Choval se však nápadněji. Proto jsme doufali, že na sebe upoutá pozornost banditů, kteří se tím prozradí. Na naší soupisce hledaných stáli na prvním místě…
Když Walt Benson, perrytonský šerif, vstoupil do saloonu ,,Bird of Paradise", věděl každý z přítomných, že tam je kvůli těm čtyřem chlapíkům, kteří už čtvrt hodiny okupovali bar.
One Eye Jim Taggert se postavil proti pěti mizerům. Dva z nich se nechtěli vzdát a zemřeli v boji proti jednookému marshalovi. Dva další zmizeli. Pátého chtěl Taggert ve svém vězení na kolech dopravit k šibenici. Padl však do léčky. Bandité ho postřelili a polomrtvého zanechali v divočině. Tak jsem se do hry dostál já Waco a můj partnerJoe. Hnali jsme tu trojici. Vlákali nás však, nenávistí posedlí, do ďábelské pasti a Jane vzali jako rukojmí.
Norman Havelock byl králem divokého železničního tábora Kerrick. Když se proti němu statečně postavil marshal Morgan, nechal ho svými střelci zavraždit. Ani ne za hodinu dal hvězdu svému muži: Scottu Walkerovi. A netušil, že si koupil skrytého majitele hvězdy. Neboť Scott Walker přistoupil jen zdánlivě na příšernou hru. Ve skutečnostidal Shotgun Codymu a mně, Wacovi, cenný tip a bojoval na naší straně. Byli jsme nasazeni na Havelocka, abychom objasnili vraždu marshala Morgana a zákeřného zabijáka dostali za mříže. To se nám také povedlo, ale měl ještě poslední, ďábelský trumf...
Vlastně jsme tu byli jenom kvůli Georgi Irvingovi, který zavraždil jednoho zlatokopa. Ale již brzy jsme poznali, že jsme pronásledování my sami. Od Apačů...
Texasští marshalové Waco a Madison dosáhnou prvního významného úspěchu v boji proti zločinným praktikám dobytkářské společnosti PCC - zatknou zločinného šerifa Tuckera.
Willard Klinger neměl rád svou práci v bance. Ba nenáviděl ji natolik, že si často pohrával s myšlenkou prostě odejít, aniž by dal výpověď. Ale samozřejmě by na odchodu nezapomněl vybrat těžký sejf za svým psacím stolem… Také v tento okamžik na to myslel. Okolnosti byly příznivé. Jeho šéf Waterford byl na obědě a nechal v bance klíče nutné k otevření trezoru. Byla by to otázka několika minut, pokud by se Klinger odhodlal to udělat. Potřeboval jen trochu odvahy a rychlého vytrvalého koně. Jednou to udělá. Snad zítra, snad za tři měsíce… Někdy, až bude jeho znechucení nesnesitelné.
Cliff Randall miloval Peggy Belmontovou a chtěl se s ní oženit. Pak ale udeřil nelítostný osud a rázem zničil jeho sen o šťastné budoucnosti. Peggy Belmontová byla zavražděna i se svou rodinou. Vrazi nalíčili stopy tak rafinovaně, že podezření padlo na Cliffa. Byl nemilosrdně pronásledován, aby zaplatil za zločin, který nespáchal. A zatímco na Cliffa čekala šibenice a on ujížděl o život, lámal jsem si hlavu otázkou: Kdo ve skutečnosti vraždil?
Messey měl před očima jen jediný cíl. Dostat se z vězení a zabít muže, který ho sem přivedl. Jeho oči nenávistně zajiskřily, jenom když si vzpomněl na jeho jméno: „Bille Waco, ještě není po všem. Ještě zdaleka ne.“
Wade McLintock zadržel koně. Slabě pršelo. Nad zemí se prostíralo šedivé nebe. Ze západu se blížila další dešťová mračna. Vál čerstvý vítr. Listí na stromech a keřích se zbarvilo a zčásti už opadalo...
„Utíkejte!“ křičel Dough Palmer a práskal bičem. Dostavník se natřásal a nadskakoval, kopyta šesti koní klapala v dunivém staccatu, bič svištěl. Kola vířila mračna prachu. „Běžte, vy mezci!“ Koně se zapřeli do postrojů a uháněli s otevřenými tlamami. Ale ať se snažil Dough Palmer spřežení sebevíc pohánět, šestice maskovaných je dostihla. Dough Palmer práskl bičem po jednom z banditů. Zaburácel kolt, střela vyrazila směrem ke kočímu. Zasažen se zřítil přímo dolů z kozlíku a spadl pod kola. Dostavník pokračoval bez vedení dál…
Uprostřed ve tmě náhle propuknuvšího pekelného hluku a zmatku Mankatovo odhodlání na chvíli zakolísalo. Kavaleristé zaútočili v noci. Údery kopyt rozechvěly půdu. Světla výstřelů z hlavní rozčísla tmu jako zvědavé žhavé jazyky.
Tvář toho muže byla jako z kamene. Nevnímal čpící dým, který se zvedal z vypáleného domu. Neviděl ani supy, kteří kroužili na modrém texaském nebi. Vznášeli se ve velkých kruzích nad pozemkem, který se stal hřbitovem. Muž nemohl odvrátit zrak od krve své ženy a syna. A od jejich mrtvých těl. Pak jeho ochromení přešlo. Zvedl pravouruku, jako ke svaté přísaze.
Chuck Slocum unikl krátce před popravou šibenici, protože mu jeho bandité prostříleli cestu. Joe Madison a já, Bill Waco, jsme měli dokázat, co už tucty ochránců zákona zaplatily životem a na čemž ztroskotali i ostatní texaští marshalové. Měli jsme zarazit krvavé řádění jeho bandy. Lstí jsme se vetřeli do jejich řad a dostali jsme se, údajně štváni zákonem, i do Slocumova úkrytu – do města psanců.