Vybrané spisy Karla Sabiny. Svazek I., který uspořádal Jan Thon, obsahuje autorovu básnickou tvorbu z let 1835 - 1874. Do sbírky jsou zařazeny též přeložené básně, a to Mnich od ruského básníka Ivana Kozlova a z Irských melodií Thomase Moora Člun, Přec koluje číše!, Utvoření Harfy a Pějte!
Jedenáctý svazek Českého myšlení. Obsahuje spisy: 1) Bernard Bolzano - O nejlepším státě, 2) Augustin Smetana - Význam současného věku a 3) Karel Sabina - Duchovný komunismus. Výbor uspořádal a poznámkami opatřil Jan Novotný.
Vybrané spisy Karla Sabiny. Svazek II. k vydání upravil Jan Thon. Obsahuje mj. stati o významných českých literátech (např. K. H. Mácha, J. P. Koubek, F. Turinský, P. J. Šafařík, M. D. Rettigová, Š. Hněvkovský), o divadle a jeho budoucnosti, zamyšlení nad novelistikou a romanopisectvím, či počátcích novějšího českého básnictví.
Vybrané spisy Karla Sabiny. Svazek III. Články literárně dějepisné a studie literární. K vydání upravil Jan Thon. Články jsou věnovány významným osobnostech literárního života (F. Vavák, J. Neruda, A. Heyduk, K. Herloš, české spisovatelky aj.). Literární studie tvoří Sabinovy teoretické úvahy, polemiky zásadní nebo všeobecné povahy, úvody a pod. Hlavními tématy jsou mj. literární publicistika, literární dějepis, úloha kritiky či literární obrazy.
Romantická novela, která svým melancholickým laděním připomíná tvorbu K. H. Máchy a některé byronovské prózy. Sabinova prvotina přispívá nejen k širšímu poznání samotného autora, ale je i dokladem tzv. frenetického žánru v české literatuře, který navazoval na anglický gotický román.
Tři novely vybrané z rozsáhlého a různorodého díla Karla Sabiny (1813–1877) přibližují dnešnímu čtenáři autorův tvůrčí vývoj a rovněž poukazují na jeho nezanedbatelný vliv na formování české literatury v její tematické i žánrové rozmanitosti. Svazek otevírá předbřeznová novela Ervín (1836, upraveno 1845), modelová prózačeského romantismu. Vesničané (1847) pak představují první z pokusů o realistické zobrazení jinak převážně idealizovaného českého venkova. V závěrečném, umělecky patrně nejzdařilejším díle Oživené hroby (1870) Sabina střízlivě, kriticky i sebekriticky konfrontoval názory a ideály účastníků evropského revolučního dění čtyřicátých let a bryskní pointou zhodnotil výsledky úsilí a činů své generace. Připojena je i časopisecká verze této novely, nazvaná Hroby živoucích (1863), a komentovaný soupis evidovaných vydání. Edici k vydání připravila a komentář napsala Petra Hesová.
Výbor obsahuje Sabinovy kritické práce z 30. až 60. let 19. století. První část (z let 1835-1847) je poznamenána tehdejším revolučně romantickým chápáním pokroku. Články druhého úseku, psané v revolučních letech 1848-49, bojují za zdemokratizování literatury. Úvahy z let 1857-1864 propagují především tendence národně výchovné.V samostatném oddílu jsou zařazeny tři Sabinovy práce k teorii literárních dějin. Další skupinu tvoří „literární obrazy a podobizny“, které obsahuji mj. dva portréty Karla Hynka Máchy. Výbor uzavírají tři studie o divadle.
Svazek obsahuje tři prózy významného spisovatele, publicisty, esejisty a literárního historika Karla Sabiny (1813-1877), totiž román o maršálovi Rudolfa II. Ruesswurm (1866), povídku Osudná kniha (1862) a novelu Hyacint (1862). Jejich spojnicí je především téma - ve všech případech se jedná o historické prózy, které se odehrávají v Čechách na přelomu 16. a 17. století. Spojuje je ale také fakt, že českému čtenáři zůstaly do dnešní doby takřka utajeny. Vycházely pouze na pokračování v dobových novinách a časopisech nebo jako přívazek ke knize jiného autora. Jejich společné vydání, opírající se o moderní ediční zásady, především akcentuje základ Sabinovy tvůrčí metody, která důsledně hledá oporu v historických faktech a dokumentech. Odhaluje však také dosud neznámou, čtenářsky atraktivní polohu Sabinova romantického vypravěčství a současně připomíná jeho schopnost zobrazit i v historické beletrii beznaděj moderní lidské existence. Ediční příprava, vysvětlivky a jazyková redakce Petra Hesová.
Povídky s předlohou několika vybraných divadelních her, výbor pro mládež s použitím spisu Hanckeova upravila Tereza Turnerová. Obsah: Prodaná nevěsta (Karel Sabina), Vilém Tell (Friedrich Schiller), Fidelio (Ludwig van Beethoven), Čarostřelec (Carl Maria von Weber), Král Lear (William Shakespeare), Dalibor (Bedřich Smetana), Cara tesař (Albert Lortzing), Panna Orleanská (Friedrich Schiller), Lohengrin (Richard Wagner), Psohlavci (Karel Kovařovic), Ondřej Hofer (Karl Immermann).
Publikace známého novináře a literáta o historii divadla v Čechách. Od jeho počátků až do začátku 19. století. Na závěr je stať s názvem O Sabinově zradě, kde je popisována jeho údajná spolupráce s rakouskou tajnou policií.
Soubor 6 statí, jak je psal Sabina do novin a dělnických kalendářů v letech 1849 a 1870-72. Již názvy článků: Životní otázky, Bída lidská, Pokusy základních oprav společenských, Sociální studie, Opravy vně i vnitru a Rozjímání po práci - napovídají, že názory radikálního demokrata se braly reformistickým směrem. Ač Sabina sledoval soudobé světové socialistické myšlení, nesouhlasil s revolučními socialisty, obával se odstranění soukromého vlastnictví a doufal, že se dojde k socialismu soustavným šířením osvěty a vzdělanosti mezi lid, věřil v cíle předmarxovských utopistů, v mravní pokrok, ač sám jako policejní konfident nevynikal jistě mravností. V předmluvě vylíčil Vozka Sabinovu životní cestu, jeho účast na událostech r. 1848, jeho postoj k Palackému a k Bakuninovi i k domácímu dělnickému hnutí a na jeho článcích vystopoval zvláště jeho ještě neujasněné chápání socialismu. Znám ýSabinův"poklesek", za nějž byl označen jako "zrádce národa", omlouvá Vozka jeho nejistým postavením volného novináře a povahovou slabostí.
Publikace přináší texty dvou komických oper z venkovského života (Prodané nevěsty a Hubičky) a tragické opery historické (Dalibor). Vydáno k 150. výročí narození Bedřicha Smetany. Neprodejná členská prémie Klubu čtenářů.
Komická opera o jednom dějství. Dívka Lidunka žádá místní čarodějnici Verunu, aby odhalila, kdo bude Lidunčiným vyvoleným manželem, zda starý vdovec Janek, nebo mladík Vojta. Veruna Lidunce poradí, aby nahlédla do studny, kde spatří tvář svého nastávajícího; Janek se pokusí této rady zneužít a vylézt na strom, aby se jeho tvář na hladině zrcadlila.
Vzpomínky známého českého novináře, spisovatele a revolucionáře, odsouzeného pro přípravu spiknutí proti monarchii k trestu smrti. Podává vlastní vzpomínky na svůj pohnutý život a pohled na kulturu, politiku a obrození