Cestička k domovu by neměla zarůst trávou nikdy nikomu. Ať je člověku osm nebo osmdesát let. A ať je to cestička skutečná, která nás bezpečně dovede do teplé náruče domova, nebo utkaná už jen ze vzpomínek na dávné blaho. Spisovatel K.V.Rais, který velice miloval rodiče, domov, rodný kraj i vlast a nikdy mu nebyl lhostejný osud lidí,mezi nimiž žil, se z těchto pěkných vztahů vyznává právě v této knížce. A tak se spolu s ním podíváte do doby, ve které žil, zúčastníte se s ním veselých a smutných klukovských dobrodružství a podivíte se, jak jsou podobná dobrodružstvím vašim. Proběhnete se jeho rodištěm pod Zvičinoun, dozvíte se, jak se tenkrát žilo, a nakonec se s ním potouláte českou krajinou v Podkrkonoší, která byla K.V.Raisovi, velkému spisovateli naší národní literatury, zdrojem pro tvůrčí práci a posilou v celém životě.
Jedná se o znovuvydání díla známého spisovatele Karla Václava Raise, který se snažil zachytit minulost uvedeného města na základě dochovaných archivních materiálů. Za seriózní považuje první písemnou zmínku o Bělohradu (dříve Nové Vsi, od 16. stol. Bělohradu, od konce 19. stol. Lázních Bělohrad) z r. 1354. Zabývá se historií Bělohradu za vlády jednotlivých rodů, které ho vlastnily - od Bořka z Poličan počínaje, přes Kutnauery z Kutnova, Kapouny ze Svojkova, Škopky z Bílých Otradovic, Haranty z Polžic a Bezdružic, Albrechta z Valdštejna, pány z Lamboy, hrabata z Valdštejna, hrabata Schaffgotsche, hrabata Aichelburgy, rytíře Dormitzery, a hrabata z Asseburgu. Zajímá ho život obyvatel regionu v dobách mírových, ale také v období husitských válek, třicetileté války a dalších. Kniha poskytuje konkrétní informace o městských památkách a domech. Autor se zajímá rovněž o církevní problémy a církevní památky. Cenné je také popsání jeho rodiny, způsobu života v Bělohradu v 19. stol., stravy a zvyků. V závěru knihy jsou uvedeny životopisy význačnějších bělohradských rodáků. Kniha je psána moderním jazykem, vychází v pevných deskách formátu B5. Je nabita fakty a může být i skvělým dárkem pro zájemce o historii regionu a jeho památky.
Povídky obsažené v knize vycházely nejdříve v časopisech a teprve později byly zařazeny do knižních souborů. Toto vydání se opírá o vydání, které vyšlo naposled za autorova života nebo která autor připravil.
Káča se námětově řadí k těm prózám, v nichž Rais vycházel ze svých zkušeností venkovského učitele v chudém, zapomenutém koutě Českomoravské vysočiny, a celkovým pojetím mezi ta díla, která ladil humorně a satiricky. V povídce Káča se nám Rais představuje jako humorista líčením strastiplné cesty učitelského pomocníka Ondřeje Klepetka, který nese z Budějovic přes Prahu svému řídícímu do městečka v Železných horách obrovský džbán - Káču. Představuje se nám i jako mírný satirik, který se dostává pod kůži svému tragikomickému hrdinovi, v němž vykreslil výrazný portrét snaživého vypočítavce, hamižného poctivce a opatrnického nešiky. Má však vřelou účast s údělem tohoto smolaře, neboť se snaží pochopit jeho vlastnosti, utvářené životními okolnostmi.
Výbor z rozsáhlé korespondence dvou významných českých spisovatelů, kterou si vyměnili v letech 1891-1907. Dopisy nejsou jen uměleckou zpovědí Raisovou, ale i výrazem oboustranného, lidského přátelství a společného literárního úsilí.
Osudy členů rodiny sedláka Vorala, kteří se po letech dření přestěhují ze samoty do statečku v lepší vesnici. Řeší se zde problém alkoholismu - pravděpodobně se jedná o první dílo v české literatuře, které popisuje tento problém - a touha muže po jiné ženě.
Nejvýznamnější Raisův román z posledních let jeho života, v němž autor zachytil nejen těžký život podkrkonošského lidu, ale i národnostní útisk v pohraničí.
Nejvýznamnější Raisův román z posledních let jeho života, v němž autor zachytil nejen těžký život podkrkonošského lidu, ale i národnostní útisk v pohraničí.
Nejvýznamnější Raisův román z posledních let jeho života, v němž autor zachytil nejen těžký život podkrkonošského lidu, ale i národnostní útisk v pohraničí.
Prosté vyprávění o bodrém venkovském dědečkovi, který při návštěvě v rodině svého syna v Praze poznává nejen krásy města, ale i rozdílný způsob života venkovských a velkoměstských lidí.
Sbírka básní určených dětem. Veselé verše zachycují život žab, koček, psů, veverek, slepic a kuřat, myší, kachen a labutí, much, netopýrů, vrabců a čápů, hrobaříků a slunéček sedmitečných. Třetí vydání.
Velký realista české literatury konce 19. stol. je zastoupen v tomto výboru pro mládež samostatnými povídkami i úryvky z větších prací. Jsou tu povídky o chudých dětech (Školáci. Když se připozdívá), příběhy ze života starých venkovských lidí.
Druhý svazek Raisových povídek obsahuje výbor z těch autorových prací, které jednak mají autobiografický základ, jednak těží látku z maloměstského a městského prostředí. Svazek č. 9 obsahuje 12 povídek:Pro číslo, Výprava z hor, V bělidle, Otcův hřích, Jeden z davu, Nejlepší stránka, Jen povrch, Skleník, Nermuť, "Káča", Nejmilejší honorář, Svatba.
Spisy pro zábavu a poučení. Výbor z Raisových humoristických a ironických povídek. Obsahuje tyto povídky: Z učitelských historií Prokopa Bodláka (Na jednotřídce, Přítel Charda) Pinkavův svátek Svatba Bez práva Jen povrch Skleník.
Sirotek pojednává o sirotkovi Jozífkovi, kterého vychovává babička po smrti jeho rodičů. Stehle sleduje životní cestu otce, který opustil svou milou i nemanželské dítě, které s ní měl.
Výborně popsané scény z života maloměsta s jeho intrikami, pomluvami a zlou krví. Skvělé dialogy, v kterých je Rais přeborník. Člověk jako by ty drbny skutečně slyšel. Za sto let se sice proměnil jejich slovník, ale chování a názory bohužel ne. Děj je prostý. Jozífkovi zemřela maminka. V tu chvíli se dostává do víru hádek mezi tchýní, svým otcem a všemi paničkami z okolí. Jozífkova babička nemůže unést skutečnost, že by se její zeť znovu oženil. Dítě používá jako zbraň, která se ve finále obrátí proti ní.