Slavné renesanční dílo francouzského autora je v podobě burleskní epopeje života dvou obrů, Gargantuy a jeho syna Pantagruela, ostrou satirou soudobých poměrů. Román je rozdělen do pěti částí, věnovaných jednotlivým obdobím života autorových fantastických hrdinů. Skladba je záminkou k ostré, nelítostné kritice soudobých společenských nešvarů: scholastické výchovy mládeže, nestřídmého života církve, pokrytectví a zkorumpovanosti justice, sociálních poměrů i malicherných záminek, které jsou příčinami ničivých válek. Nejznámější Rabelaisovo dílo je dokladem jeho neobyčejně bohatého slovníku, nesoucího ještě známky středověku, ale zároveň již silně ovlivněného humanismem, a představuje dnes jeden z nejslavnějších titulů světového literárního dědictví.
Slavné renesanční dílo francouzského autora je v podobě burleskní epopeje života dvou obrů, Gargantuy a jeho syna Pantagruela, ostrou satirou soudobých poměrů.
Slavné renesanční dílo francouzského autora je v podobě burleskní epopeje života dvou obrů, Gargantuy a jeho syna Pantagruela, ostrou satirou soudobých poměrů. Druhý díl.
Pantagruel, „první arcidílo moderní komičnosti“ (F. X. Šalda) líčí svéráznou cestu hlavní postavy za poznáním. Stavba románu poskytovala autorovi spoustu příležitostí k satiře na všechny oblasti soudobého života a středověkého myšlení, jako byly scholastická teologie a logika, mnišství a katolická askeze, protestantské puritánství i doznívající rytířství, kromě toho je i parodií na soudobou literaturu a její žánry. Jediný dostupný překlad stěžejního díla světové literatury je dnes kolektivní překlad tzv. Jihočeské Thelémy z roku 1931. Od té doby vyšel čtyřikrát (naposledy Odeon, 1989), aniž byl kdy důkladněji zrevidován. Jakkoli záslužný byl ve své době počin Jihočeské Thelémy, překlad starý 90 let dnes neobstojí. Překlad JT podléhá romantické představě Rabelaise, ustanovené v 19. století a dnes jednoznačně překonané: systematické zdůrazňování „lidovosti“ na úkor intelektuálnosti a literárního novátorství. K čemuž je nutno přičíst i některé francouzštinářské přehmaty , jistou míru autocenzury ve vulgarismech (najmě erotického charakteru); zastaralý je samozřejmě i kritický aparát, opírající se o francouzské vydání z roku 1922. Nový překlad Patrika Ouředníka se všem úskalím zdařile vyhýbá. Překladatel knihu též opatřil novým poznámkovým aparátem.
Celý název: Pojednání o případném pití vína: totiž velikém & ustavičném, pro potěchu ducha & těla & proti všelijakým chorobám oudů zevnitřních i vnitřních, sepsaná ku poučení & užitku brachů mokrého cechu Chvalozpěv „pro potěch ducha“ pijáků šestnáctého století i ochmelků dnešních v nejčistší tradici rebelaisovské výsměšné komiky. „Překlad“ Patrik Ouředník; předmluva Olga Špilarová. Doplněno dobovými dřevořezy Françoise Desprezze z cyklu Pantagruelovy žertovné sny.