Platón
427 - 347
řecká
nehodnoceno
Mé hodnocení
Původní název:
Ἀλκιβιάδης αʹ
O pravosti těchto čtyř dialogů se mezi badateli vedou spory.
Publikováno:
1996
ISBN:
80-86005-29-1
Z pôvodnej Platonovej Obrany Sokratovej vieme, že ľuďom sa nepáčila metóda kladenia dotieravých otázok, pomocou ktorej filozof skúmal svet. Z hľadiska svojho okolia pôsobil Sokrates ako čudák: neuznával materiálne hodnoty, zároveň odsudzoval i podporoval aténsku demokraciu a nebál sa smrti (čo vyšlo najavo počas procesu). Autor podrobneopisuje mechanizmus demokracie v jej ranom štádiu a na príklade procesu známeho z dejín filozofie, pričom z neho vyvodzuje poučenie i pre dnešné časy.
Publikováno:
2006
Původní název:
Χαρμίδης
Charmides (gr. Χαρμίδης) je Platónův dialog, ve kterém Sokrates diskutuje s krásným a populárním chlapcem o sophrosyne. Toto řecké slovo sa obyčejně překladá jako umírněnost, sebekontrola nebo zdrženlivost. Větší část Platónova dialogu Lysis tvoří snaha poukázat na různé rysy přátelskosti.
Publikováno:
1995
ISBN:
80-85241-81-1
Obsahuje: Platón, Xenofón, Cicero, Petronius, Seneca, Lúkiános. Svazek seznamuje s dalšími žánry starověkého písemnictví, s filozofickým a politicko-filozofickým dialogem a se satirou, satirickým románem, dialogem a dopisem.
Publikováno:
1977
ISBN:
01-071-77
Asi dvetisícštyristo rokov nás delí od času, keď grécky idealistický filozof Platon písomne zaznamenal svoje myšlienky. Platon (427–347 pred n. l.), hlavný predstaviteľ objektívneho idealizmu nebol iba filozofom. Jeho dialógy patria medzi nejlepšie výtvory gréckej umeleckej prózy. Dnes sa konečne dostáva do rúk čitateľom pod názvom Dialógy slovenský preklad kompletného diela tohto vynikajúceho mysliteľa v troch zväzkoch. V prvom zväzku sú zaradené dialógy prvého obdobia Platonovej literárnej činnosti, tzv. sokratovského obdobia. Ústrednou postavou je v nich je Sokrates, človek-filozof, fyzicky nepekný, ale duševne krásny. Mimoriadne a obdivuhodné osobné vlastnosti z neho spravili filozofa, od ktorého sa vlastne začína nová epocha gréckej filozofie. Na Platona, svojho žiaka, mal nesmierny vplyv. Keďže Sokrates sám nič nenapísal, je pre nás nesmierne cenné, že Platon zachytil celé jeho učenie a práve z jeho diela sa dozvedáme o osude a vlastne aj posledných chvíľach tohto vzácneho človeka. Okrem iných sme do prvého zväzku zaradili dialógy Charmides (tu sa čitateľ stretne so známymi výrokmi „Poznaj sám seba“ a „Všetko s mierou“), Lysis, Hippias Menší, Ion, Hippias Väčší, ako aj Kriton a známa Obrana Sokratova. Obrana Sokratova, jedno z najkrajších a najstrhujúcejších diel, ktoré Platon napísal, je vlastne oslavou a obhajobou Sokrata, odsúdeného na smrť. Do dnešných čias pretrvala sila jeho ducha a boj za pravdu, o ktorej bol vnútorne presvedčený. Česť a odvaha, vlastnosti stojace ako prvé na rebríčku cností starých Grékov, sa tu ukázali v plnej miere a Sokratov citát „Viem, že nič neviem“ aj dnes nás donúti zamyslieť sa nad sebou samými. Platon však nepodáva len Sokratove názory, ale predovšetkým dáva nazrieť do svojich myšlienok a odkrýva svoje náhľady na svet. A dnes, asi dvadsaťštyri storočí od vzniku celého diela, má možnosť aj slovenská čitateľská verejnosť zoznámiť sa s odkazom tohto velikána antickej filozofie.
Publikováno:
1990
ISBN:
80-222-0125-1
V druhom zväzku Dialógov, ktorých autorom je významný starogrécky idealistický filozof Platon (427–347 pred n. l.), sú zahrnuté dialógy Štát, Parmenides, Teaitetos, Sofista a Štátnik. Medzi Platonove najvýznamejšie diela nesporne patrí spis Štát (Politeia, slovenskí čitatelia ho možno poznajú pod starším názvom Ústava), ba možno povedať, že je vyvrcholením Platonovho diela. Dialóg sa začína skúmaním podstaty spravodlivosti. Protagonista tohto diela, Sokrates, premieta spravodlivosť do ľudskej spoločnosti a rozoberá jej úlohu v štáte. Postupne rozoberá jednotlivé štátne formy a podáva náčrt najlepšieho štátneho zriadenia. Je týmto ideálnym zriadením aristokracia, timokracia, oligarchia, demokracia, či tyrania? Dokonalý je podľa neho taký štát, v ktorom vládnu filozofi a ostatní občania mu slúžia podľa svojej povahy. Platonov štát je vlastne prvá utópia. Jeho úlohou je viesť ľudí k cnosti a blaženosti. V Štáte máme možnosť bližšie spoznať Platonovo učenie, jeho názory, napr. na výchovu ako aj jeho učenie o ideách, ktoré podáva chýrnym podobenstvom o jaskyni v VII. knihe. V dialógu Parmenides (nazvanom podľa slávneho eleatského filozofa) môžeme sledovať kritiku učenia o ideách a rozhovor o hlavných problémoch eleatského učenia, o súcne a nesúcne. Dialóg Teaitetos pertraktuje problém, čo je vedenie. Sokrates v rozhovore s matematikom Teaitetom postupne odpovedá na túto otázku. Dialóg je dôležitý pre poznanie Platonovej noetiky. Dialóg Sofista (hľadanie definície sofistu) a Štátnik (hľadanie pojmu a podstaty dokonalého štátnika) náš výber v tomto zväzku uzatvárajú. Mnohé myšlienky a názory obdivuhodného diela filozofa Platona nepodliehajú času, priepasť takmer dvetisícpäťsto rokov ich nepoznačila, sú aktuálne aj dnes a majú čo povedať aj súčasnému pozornému čitateľovi.
Publikováno:
1990
ISBN:
80-222-0126-X
Tretí, posledný zväzok kompletného diela gréckeho filozofa Platona obsahuje päť menších dialógov, ďalej najrozsiahlejší dialóg Zákony a súbor 13 listov. V dialógu Filebos autor pertraktuje etický problém, v čom spočíva dobro, v Timaiovi zasa podáva výklad vzniku sveta. Z úst Kritia sa dozvedáme, čo sa dopočul o Atlantíde, ostrove,ktorý dodnes vzrušuje ľudstvo svojím tajomným zánikom. V nedokončenom dialógu Kritias, ktorý je vlastne pokračovaním Timaia, autor podrobnejšie píše o ostrove Atlantis, o jeho civilizácii, ktorá vznika, rátajúc od Platonových čias, pred 9000 rokmi. Nosným dialógom tohto zväzku sú Zákony (Nomoi). Rozhovor vedú Sparťan, Kréťan a Aténčan. Cez kritiku krétskej a spartskej ústavy sa prichádza k rozprave o ústave, ktorá by bola najlepšia a najskôr uskutočniteľná. Táto ústava by sa zakladala na absolútnej moci zákonov. Toto Platonovo dielo za takmer dvadsaťpäť storočí nestratilo na aktuálnosti. Zákony, ktoré Platon navrhuje, v mnohom pripomínajú naše dnešné zákony. Za všetky spomeňme len návrh zákona o tzv. staromládeneckej dani. Veď to nie je nič nové pod slnkom – v knihe zákonov sa dočítame: „Ak sa niekto dobrovoľne … neožení najneskôr do tridsiateho piateho roku, nech je (peňažne) trestaný … Peniazmi teda nech je trestaný ten, kto sa nechce ženiť, a nech sa mu neprejavuje ani úcta zo strany mladších a nech ho nikto z mladých v ničom dobrovoľne neposlúcha.“ Po Zákonoch nasledujú menšie dialógy Epinomis a Minos a zväzok uzatvára súbor 13 listov, ktoré Platon píše Dionýsiovi, vládcovi na Sicílii, a niektorým priateľom. Tieto listy nám približujú Platona ako človeka a zároveň nám dajú nahliadnuť do zákulisia syrakúzkeho kráľovského dvora, kde sa Platon da razy pokúšal realizovať svoj ideálny štát. Netreba azda ani pripomínať, že Platonov význam je nesmierny. A tento na Slovensku prvý kompletný preklad nám dáva možnosť spoznať Platonove myšlienky a názory – ktoré sme doteraz poznali len z príručiek a učebníc – „priamo z prvej ruky“.
Publikováno:
1990
ISBN:
80-222-0127-8
Tři Platónovy dialogy (Ión, Hippias větší a Faidros), z nichž první dva pocházejí z Platónova mládí a třetí z pozdějšího období, spojuje úsilí definovat podstatu krásna. Platón se v nich pokouší určit shody a rozdíly mezi uměním a filozofií, vyložit podstatu umělecké tvorby a stanovit pravidla řečnického umění. Kniha je záznamem dialogu mezi Sokratem a třemi moudrými muži – Iónem, Hippiem a Faidrem. Ión, jeden z nejslavnějších rapsódů, řeší se Sokratem, zda jeho umění recitovat Homéra vychází ze odborné znalosti či jakéhosi božského vnuknutí, které Ióna k Homérovi přitahuje. Hippias je pro změnu Sokratem těžce zkouśen v otázce, co je to krása a jak vypadá její nejpřesnější definice. Nejznámější dialog s Faidrem pak řeší podstatu řečnictví a jeho krásy...
Publikováno:
1979
Původní název:
Ἐπινομίς
Pseudoplatonika zahrnuje dialogy, jejichž autentičnost byla zpochybněna již v antice (Axiochos, O spravedlnosti, O ctnosti, Démodokos, Sisyfos, Eryxias, Ledňáček). O pravosti ostatních děl v tomto svazku se mezi moderními badately rovněž vedou spory.
Publikováno:
1997
ISBN:
80-86005-42-9
Platónovy spisy ; sv. 1 Obsahuje: Obrana Sókrata -- Kritón -- Faidón -- Kratylos -- Theaitétos -- Sofistés -- Politikos
Publikováno:
2003
Platónovy spisy ; sv. 1 Obsahuje: Obrana Sókrata -- Kritón -- Faidón -- Kratylos -- Theaitétos -- Sofistés -- Politikos
Publikováno:
2003
ISBN:
80-7298-062-9
Původní název:
Εὐθύφρων
Chronologicky navazující dialogy. V prvním jde Sókrates k soudu, ve druhém je souzen a ve třetím čeká v cele na vykonání rozsudku a odmítá útěk. Páté, opravené vydání.
Publikováno:
2005
ISBN:
80-7298-140-4
Platónův dialog Faidón líčí poslední den Sokratova života. Filosof nejprve odešle domů manželku a děti a pak s přáteli probírá důkazy pro posmrtnou existenci duše a její nezávislost na těle. Čtvrté opravené vydání
Publikováno:
1993
ISBN:
80-85241-36-0
Poměrně čitelný dialog, zabývající se rétorikou z hlediska estetického. Sokrates se prochází s Faidrem, jdou podél říčky a usazují se ve stínu vzrostlého platanu, tam, kde votivní figurky ukazují místo zasvěcené nymfám. Faidros pronáší řeč, kterou získal od Lysia a která hlásá, že je třeba být po vůli spíše nemilujícímu, než milujícímu. Argumenty jsou tam chatrné, řeč působí spíše jako nadsázka a cvičení toho, jak lze podpořit cokoliv, snést "důkazy", takže není divu, že Sokrates protestuje proti formální i obsahové stránce. Po chvíli dohadování pronáší Sokrates řeč svoji, podle jeho názoru lépe postavenou. Nejprve je prý třeba přesně znát, čeho se úvaha týká, a tak rozebírá, co je láska (žádost) že v nás jsou dva vládnoucí činitelé - žádost rozkoší a mínění rozumu, jenž směřuje k největšímu dobru. Dále pokračuje tím, jak milovník svého milovaného nesnese silnějšího a udržuje jej v izolaci, aby o něj nepřišel. Brání mu ve stycích prospěšných, zejména s filosofií. Tohle a další důkazy působí rozumně.
Publikováno:
1948
Původní název:
Gorgias
Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním (skutečné dobro) a zběhlostí (zdánlivé dobro, lest), a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“ Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia (později i Póla a Kallikla) o pojetíumění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč. Čím se liší vědění od víry? Pouze vědění je to pravdivé; víra může být pravdivá i nepravdivá. K tomuto faktu dochází Sókratés na příkladě rétoriky. Rétorika je schopnost přemlouvat soudce na soudě, vládnout nad ostatními přemlouváním atd. Rétorika způsobuje pouze víru, neboť je výrobkyní věřivého přesvědčování, ne naučného, k čemu je potřeba moudrost, jak je tomu např. u soudnictví. Předmětem rétoriky je tedy spravedlivé i nespravedlivé. Jako důkaz uvádí výrok Gorgia, že jeho žáci mohou rétoriky využít i nespravedlivě, a že v takovém případě nesmíme trestat jeho učitele. Gorgias tímto přiznává i nespravedlivé užívání rétoriky. Rétorika tedy není uměním o spravedlivém, nýbrž lstí a zběhlostí. Za takovou lest lze pokládat i kuchařství, neboť se pouze tváří, že umí to samé, co lékařství – je jejím padělkem. Stejně je rétorika padělkem soudnictví, zlou a ošklivou věcí, která lstí přesvědčuje, že zná spravedlivé, přitom vytváří jen zdánlivou pravdu. Skutečnou pravdu pozná pouze soudnictví, skutečné dobro pro tělo člověka jen lékařství, a ne kuchařství. Pouze umění je to pravé dobro, neboť žádá rozumu. Zběhlost (rétorika, kuchařství,..) probíhá bez rozumového výkladu a klame. Je tedy lstí. Když lidem chybí moudrost a rozum, vybírají si to příjemnější, jako např. kuchařství. Největším zlem je nespravedlivě jednat. I Gorgias postupně se Sókratem souhlasí, že ten, který zabil nespravedlivě, je ubohý a právě jeho musíme litovat nejvíce. Pokud se ale věci činí spravedlivě, např. zabíjet a vyhánět, je to dobré. Pouze rozumný a spravedlivý člověk je šťastný. Tento výrok nám potvrzuje tím, že dokáže, že trest dokáže napravit nespravedlivou, nemocnou duši a že člověk se po spravedlivém trestu, při kterém trpí dobrem, stává šťastnějším, než ten, který se trestu vyhýbá. Dokáže tím, že vše spravedlivé je krásné, dobré a užitečné a že nejošklivější věcí je nespravedlnost. Právě rétorika, ta zběhlost, která není uměním, lze použít pouze jako lest proti nepřátelům, jen k tomu, abychom jim uškodili. To potvrzuje i fakt, že zde není třeba znát rozdíl mezi spravedlivým a nespravedlivým, dobrem a zlem, krásnem a ošklivostí. Lékařství a soudnictví jsou uměními, neboť mohou vše vědecky odůvodnit. Naopak kuchařství náleží slasti, nic neprozkoumává, ani příčiny. Opatřuje pouze příjemné pocity, vše ostatní jí je lhostejné (lest). Pouze umění, jako lékařství a soudnictví, se starají o největší dobro, jsou uměními o pravém spravedlivém dobru a mravním krásnu. Text tedy vede k výsledku, že vědění žádá nejen rozumu a moudrosti, ale hlavním prvkem je znalost spravedlivého. Jejím cílem je dobro pro člověka, a pokud došlo k onemocnění duše (tělu) nespravedlivým, tak napomáhá jejímu uzdravování. Jejím opakem je víra, která pojednává o spravedlivém i nespravedlivém a nejedná se jí o skutečné dobro člověka, jejím cílem je jen zdánlivé dobro. Sókratés v dialogu postupuje pomalu a na základě nesčetných příkladů, které každé zvlášť musejí Gorgias, či později i Pólos, potvrdit, napravuje Sókratés jejich špatné a mylné názory. Tím je vlastně osvobozuje od největšího zla, čímž je nepravdivé mínění. Občas Platón používá i metod, které nejsou zcela korektní, např. když Gorgias je donucen se studem přiznat, že nenaučí spravedlivému. Později je mu i Kalliklem vytčeno, že jednou posuzuje problém z hlediska přírody (fysis), podruhé z hlediska zákona (nomos), čímž své protějšky mate. Dle zákona je totiž ošklivější bezpráví činit, dle přírody je ošklivější jej snášet. Právě v tom lze vidět meze textu. Je složitější rozlišit, kdy jedná dle zákona a kdy dle přírody a čeho je zastáncem. 3. opr. vydání
Publikováno:
1992
ISBN:
80-7298-005-X
Původní název:
Ἱππίας μείζων
Čtyři Platónovy dialogy, z nichž nejvíce známými jsou Hippias větší, ve kterém se vynakládá snaha na nalezení výměru krásna, a Ión, v němž se dokazuje, že básníci svá díla netvoří z vlastního rozumu, nýbrž pod vlivem jakéhosi božského nadšení.
Publikováno:
1996
ISBN:
80-86005-03-8
Platónovy spisy; sv. 4 Obsahuje: Ústava -- Timaios -- Kritias
Publikováno:
2003
ISBN:
80-7298-067-X
Dialog ze středního Platónova období, v němž Kratylos a Hermogenés diskutují se Sókratem o filosofii jazyka.
Publikováno:
1934
Dialog Kritón přibližuje odsouzeného Sókrata, zdůrazňujícího význam zákonných norem pro člověka. Sókratés raději volí smrt než útěk z vězení (zákony se musí dodržovat, ať se člověku líbí či ne).
Publikováno:
1914
Listy obsahují třináct dopisů, které jsou tradičně řazeny mezi souhrn Platónových děl. Jejich autentičnost se však v průběhu času stala předmětem diskuse a dohady badatelů se stále různí. Zatímco dříve se o pravosti dopisů vcelku nepochybovalo, na konci 19. století došlo mnoho filologů k přesvědčení, že žádný z těchto dopisůve skutečnosti nenapsal Platón. Ovšem v současné době již takto extrémní stanovisko obvykle zastáváno není a pravost převážné většiny listů má jak své odpůrce, tak i své četné obhájce. Za obsahově nejpodstatnější je pak všeobecně považován list sedmý, ve kterém Platón mimo jiné vyjadřuje svůj proslavený názor, že opravdu závažné myšlenky není nikdy možno předat ve formě psaného díla.
Publikováno:
1996
ISBN:
80-86005-08-9
Jeden z Platónových dialogu o řeckém filosofickém konceptu zvaném "Philia", což se v českém překladu, docela milne, překládá jako přátelství. Sokrates rozmlouvá s mladým Lysidem a jeho přítelem a snaží se definovat pravou povah tohoto pojmu.
Publikováno:
1909
Platónovy spisy; sv. 5 Obsahuje: Zákony -- Epinomis -- Listy -- Výměry -- O spravedlivu -- O zdatnosti -- Démodokos -- Sisyfos -- Eryxias -- Axiochos -- Ledňáček -- Epigramy
Publikováno:
2003
ISBN:
80-7298-068-8
Životní postoje a názory řeckého filozofa, pedagoga a matematika na širokou škálu lidských problémů. Výběr nejpoutavějších myšlenek z jednotlivých děl. Vybrala a sestavila Klára Košková.
Publikováno:
1999
ISBN:
80-88801-86-9
Sedmý list, Platón – Činy božského Augusta, Augustus – Život, Flavius Josephus – Athénské radě a lidu, Iulianus – O snu, Lúkianos – Životopis, neboli, O vlastním osudu, Libanios – Hovory k sobě, Marcus Aurelius Autobiografická díla významných představitelů starověkého písemnictví, uveřejněná v tomto svazku, reprezentují mj. Činy božského Augusta (líčení prvního římského císaře o tom, co vykonal pro stát), vlastní životopis židovského historika a politika Flavia Josepha, dopis císaře Juliána Athénám s výraznými autobiografickými prvky aj. Nejobsáhlejším dílem jsou slavné Hovory k sobě, jejichž autorem je římský císař Marcus Aurelius. Životopisný charakter má pouze první kniha, ostatních jedenáct obsahuje císařovy úvahy o životě, jeho smyslu a jistotách.
Publikováno:
1973
ISBN:
01-055-73
Obrana Sókrata, tedy Sókratova řeč před athénským soudem, pojednává o postavení a významu filozofa ve společnosti.
Publikováno:
1910
Veleslavný Platónův dialog věnovaný výkladu pojmu 'jedno' a překvapivým (aporetickým) důsledkům jeho filosofického používání.
Publikováno:
2010
ISBN:
978-80-7298-163-2
Text starořeckého originálu s českým úvodem a poznámkami.
Publikováno:
1929
- 1
- 2
Zobrazeno 1 - 48 z 73