Korespondence Karoliny Světlé, kterou v létě roku 1862 vedla s mladší sestrou Sofií Podlipskou, přítelkyní Marií Němečkovou a Janem Nerudou, zachycuje příběh vztahu dvou mladých, začínajících spisovatelů. Světlé bylo v době korespondence třicet dva let, Nerudovi dvacet osm. Nerudovy listy, plné hlubokého citu, se dochovaly jen v opisech, které Světlá ve svých dopisech posílala sestře. Sama sebe při tom postavila do role ženy, která je rozhodnutá „napravit“ vnitřně rozháraného mladého muže, marnícího svůj talent. Aby mu pomohla z finanční tísně a ochránit ho tak před vězením pro dlužníky, zorganizovala utajenou akci, do níž zaangažovala rovněž přítelkyni Marii. Sbližování obou autorů je ale rázem přeťato právě Mariinou indiskrecí – vztah je vyzrazen, většina dopisů spálena. A Světlá dává svému manželovi slib, že s Nerudou již nikdy nepromluví a již mu nikdy nenapíše…
Téměř neznámý romantický příběh určený jak čtenářům, kteří rádi čtou milostné historie, tak těm, kteří ještě nezapomněli na českou klasiku nebo ji chtějí poznávat. Vychází v modernější jazykové podobě, čtivé a srozumitelné. Adaptovala Zuzana Nováková.
Černý Petříček patří mezi první prozaická díla Karoliny Světlé. Námět čerpala z městského prostředí, ve kterém sama vyrůstala. Zaznívá zde jak sociální tematika, běžná v celém díle autorky, tak i kritika církve a hlavně pravdy, které od ní přebírají lidé a po svém si je vykládají. V neposlední řadě znázorňuje vzpouručerstvě dospělých dětí, proti jejich rodičům či autoritám, které jim plánují život bez toho, aby se jich na něco ptali.
Jeden z nejznámějších románů autorky. Vesnický román o hrdince, která ve jménu cti a spravedlnosti obětuje život svého milého ve chvíli, kdy zjistí, že se stal vůdcem loupeživé bandy.
Tři povídky z povídkového souboru Kresby z Ještědí, knihy, kterou autorka napsala ve vrcholném tvůrčím údobí na okraji velkých skladeb románových. Ústředním tématem jsou různé, humorné i trpké situace lásky, přičemž hlavní váha povídek je v kresbě postav z lidu. Povídka Námluvy je prodchnuta úsměvnou pohodou a protkána četnými prvky nářečními a zvykoslovnými. Povídka Nebožka Barbora líčí dojemnou životní vzájemnost dvou stárnoucích prosťáčků. Podle povídky Hubička napsala Eliška Krásnohorská libreto ke Smetanově stejnojmenné opeře.
Do výboru jsou zařazeny povídky Hubička, Sefka, Večer u koryta, Námluvy, Kterak se dohodli, "Přišla do rozumu". Mladé čtenáře zaujmou svými hrdinkami, ženami čistých srdcí a sympatických osobních rysů, početnou galerií typických kdysi postav českého venkova a výstižným líčením prostředí kraje pod Ještědem, v němž jsou rozvíjeny napínavé a nečekaně rozuzlované příběhy.
Hrdina "Vesnického románu", Antoš Jírovec, se dostane do mravního konfliktu mezi povinností a láskou. Protože je žárlivou ženou přímo týrán, chce se dát rozvést a oženit se se svéráznou dívkou Sylvou. Ta však nechce vybudovat své štěstí na zármutku druhých, zalekne se posléze i kletby umírající Antošovy ženy a odchází jako řeholnice do pražské nemocnice. Antoš dožije zbytek života se svými dvěma synky v horách u staré matky. V "Kříži u potoka" - romantickém příběhu podloženém skutečnou událostí - vykoupí Evička prokletý rod Potockých tím, že se pokoří před milenkou mužovou a sama se odvrátí od švakra, kterého vroucně miluje. Pozadí románu tvoří vylíčení života podještědského lidu, jeho zvyků i obyčejů a nálada doby, plné pověr, i probleskujících již nových myšlenek. Také "Kantůrčice" svým vylíčením starodávného způsobu života ještědského lidu vystihuje Podještědí, jak je autorka ještě osobně poznala
Ještědské romány jsou prózy z venkovského prostředí od Karolíny Světlé, v nichž jsou hlavními hrdinkami většinou ženy. Mezi nejznámější Ještědské romány patří: Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Kantůrčice (1869), Frantina (1870) a Nemodlenec (1873).
Enefa Podhajská žije v malé chaloupce na úpatí tajemné hory Ještěd jen se svým bratrem a moudrým dědečkem. Mezi svými vrstevníky je nazývána Kantůrčicí, protože se ve všech ohledech vymyká ostatním vesnickým dívkám.
Název knihy:,,Karolína Světlá ,, odkazy pokrokových osobností naší minulosti,, Autor : Josef Špičák Typograficky upravil Vladimír Hübl Přebal a vazbu navrhl Miroslav Váša Vydalo nakladatelství Melantrich Praha 1980 Odpovědný redaktor: Dr. Josef Špičák Ze strojově vazby písmem Garamond vytiskl TISK, knižní výroba, n. P., závod 2, Brno, AA 23, 54, VA 30 ,33( il. 5,92) Náklad 4000 výtisků 3. doplněné vydání 32-027-80 kód ISBN bohužel u této knihy není. Je zde tento popis v anotaci ,který jsem uvedla.
Pět povídek ("Přišla do rozumu", Teta Vavřincová, Hubička, Nebožka Barbora, Námluvy), které autorka napsala na vrcholu svých tvůrčích sil v letech sedmdesátých, aby v příbězích prostých venkovských lidí zachytila úsměvné i trpké rysy obyčejného života.
V romantickém příběhu, podloženém skutečnou událostí, vykoupí rozumářská, ve svém okolí vzdělanost šířící Evička prokletý rod Potockých tím, že se pokoří před milenkou mužovou a sama se odvrátí od švagra,kterého vroucně miluje.Vylíčení života podještědského lidu, jeho zvyků, i obyčejů a nálada doby, plné pověr a neuvědomělostí i probleskujících již nových myšlenek, tvoří pozadí románu, od jehož prvního vydání v Grégrově Matici lidu(1868)uplynulo už více než 60 let.
Milostný román s vlasteneckou tematikou z posledního tvůrčího údobí autorky je výrazně zaměřený na podporu a rozvoj národního uvědomění českých lidových vrstev.
Ještědské obrázky Karoliny Světlé. Povídky, novely a romaneta. "Píši proto vesnické povídky, poněvadž se tato látka ztrácí od roku k rou, poněvadž za deste let toho zbude málo (...). Nepřihlížela jsem jen k pověrám, nýbrž k zvláštnosti povahy, přesvědčena jsouc, že jisté vlastnosti se mohou vyvinouti jen v jistých místech, jakobyliny jen v jisté půdě. Pročež se mi nezdá správné, neřekne-li se, která krajina je pozadím. (...) Nemám jiné ctižádosti, než abych podala kus života lidu, co článek v řetězu vzdělanosti obecné. Jako přírodozpytec studuje floru jistého kraje, si všímá všeho, i každého lišejníku, tak jsem si všímala, kterak kvetl tam národ, jaké má zvláštnosti, jak kvete bylina vzdělanosti jeho, jak přechází, jak se přetvořuje," napsala Karolína Světlá ve svých poznámkách.
Román z roku 1864, barevný obraz doby z národního probuzení. Román líčí barvitě pražský i maloměstský svět na počátku 19. století. Odehrává se zde tragický příběh idealisty Jarolíma......
Román z pojozefínské doby ukazuje na dramatickém osudu hlavního hrdiny problematickou úlohu církve a vrchnosti. Román nás zavádí do Podještědí a seznamuje s osudy rodu Luhovských, kteří po celé generace trpěli pro víru a pro odboj proti panstvu. Blíže nás seznamuje s životem zemana Luhovského, kterého dal kdysi jeho otec do služby vzámku, aby udělal s pány smír. To se mu podařilo a mladý zeman se naučil s pány jednat tak, že se stal prostředníkem v jednáních mezi poddanými sedláky a vrchností. Za jedné bouřlivé noci se změní život několika lidem vzájemně osudem propojených. Do statku Luhovských přijde děvečka Dalena, které říkají „hraběnka z psí kůže“ a s ní i podezření, že očarovala zemanku Luhovskou a jejího staršího syna, kteří zanedlouho po jejím příchodu zemřeli. Zeman se ožení právě s Dalenou, jejíž matka byla opravdu hraběnkou, ale ona byla nucena chodit světem se svým otcem, který byl sluhou její matky. Mladší zemanův syn Michal se zamiluje do mladé hraběnky Alžběty, která je sestrou Daleny, ale to nikdo netuší. Při jedné slavnosti, kde vrchnost s pomocí zemana Luhovského chce uvalit na poddaný lid dvojí robotu. Dojde k tomu, že Michal lest prokoukne a postaví se na stranu obyčejných lidí proti panstvu a tím vlastně i proti svému otci. Hrozí mu za to vězení a trest, ale Dalena dokáže pomocí listiny, která prokazuje její původ, Michala zachránit a na některé lidi a události změní svůj názor a tam , kde dříve nenáviděla, dokáže pochopit. Michal, který dostal přezdívku nemodlenec, odchází z rodného kraje, ale vrchnost se již neodvážila přikazovat lidem dvojí robotu. Medailón o autorce napsal Vítězslav Rzounek.
Selský příběh z roku 1775 o zrušení roboty a o tažení sedláků do Prahy ke svým vrchnostem, aby se s pány domluvili. Páni však povstání potlačili silou.
Knihu uspořádala a studií a poznámkami doplnila Věra Lišková. Tento výbor byl pořízen podle textů posledních knižních vydání, většinou z Kobrovy Národní bibliotéky, které Karolina Světlá ještě přehlédla; znění jednotlivých povídek bylo srovnáno s původními texty v časopisech, kde byly otištěny poprvé. Významnějšívarianty, objevivší se při tomto srovnání, jsou v poznámkách uvedeny. Zaznamenáno jest vždy datum a místo prvého otištění práce, jakož i jejího prvního zařadění do knižního souboru. Až na nutnou pravopisnou úpravu, zůstaly texty bez jazykových úprav a stylistických změn a ovšem i bez jakýchkoliv zásahů do stavby díla, tedy i bez krácení a škrtů; každá změna jazyková či komposiční by nutně porušila jeho nedílný organický celek. Karolina Světlá vysvětlovala pouze některé dialektismy, a to buď přímo v závorce v textu nebo poznámkami pod čarou; stejně nesoustavně připojovala i poznámky věcné. Aby tato úprava v četně nerušila a také pro soustavnost byly spisovatelčiny poznámky zařaděny k ostatním. Jsou odlišeny uvozovkami a značkou S.
Tato kniha obsahuje povídky a romány: O krejčíkově Anežce, Lamač a jeho dítě, Vesnický román, Frantina, Večer u koryta, Hubička, Námluvy, Černá divizna, Ještěd a Karolína Světlá (doslov).
Jedná se o výbor. Obsah: Lesní panna 7 Z Ještěda 33 O krejčíkově Anežce 64 Lamač a jeho dítě 121 Námluvy 187 "Přišla do rozumu" 214 Doslov 257 Ediční poznámky 262
Nově utvořený výbor z menších pražských próz přináší jednak časově vzdálenější látky, které znala autorka z místního podání (Dcera otce svého, Na košatkách, Drama zbořeného domu), a jednak látky ze zážitků svého mládí z Prahy předrevoluční (Pan policejní komisař) a z Prahy za revoluce 1848 (Pán a sluha.). Celou knihou procházejí výňatky z memoárového díla Upomínky (V Poštovské ulici, Vltava, Naše babička, S otcem, Tandlmark, Nedělní lekce), jež vedle vypravěčské půvabnosti mají zpřítomňovat osobu spisovatelky. Výbor uspořádal, edičně připravil, medailón o autorce, vysvětlivky a ediční poznámky napsal Mojmír Otruba.
V bohaté rodině, která zavrhla český původ, vyroste dívka, kterou všichni pro lásku k českému jazyku opovrhují. Když se setká s venkovskými lidmi, stává se uvědomělou Češkou.
Soubor povídek z kraje Podještědí, které vycházely původně v časopisech v devadesátých letech devatenáctého století. V povídkách autorka vykresluje čtenáři charaktery a osudy venkovských obyvatel, přičemž se citlivě zabývá otázkou morálních zákonů a následků vyniklých jejich vědomým či nevědomým porušováním. Obsah - U sedmi javorů, V Hložinách, Z vypravování staré žebračky, Černá divizna, Cikánka.
Soubor povídek z kraje Podještědí, které vycházely původně v časopisech v devadesátých letech devatenáctého století. V povídkách autorka vykresluje čtenáři charaktery a osudy venkovských obyvatel, přičemž se citlivě zabývá otázkou morálních zákonů a následků vyniklých jejich vědomým či nevědomým porušováním. Obsah - U sedmi javorů, V Hložinách, Z vypravování staré žebračky, Černá divizna, Cikánka.
Soubor povídek z kraje Podještědí, které vycházely původně v časopisech v devadesátých letech devatenáctého století. V povídkách autorka vykresluje čtenáři charaktery a osudy venkovských obyvatel, přičemž se citlivě zabývá otázkou morálních zákonů a následků vyniklých jejich vědomým či nevědomým porušováním. Obsah - Z vypravování staré žebračky, Černá divizna, Cikánka.