Kniha se zabývá fenoménem infodemie, tedy šířením nadměrného množství informací, včetně nepravdivých či nepřesných, o zdravotním problému (např. o viru, epidemii, pandemii apod.), které ztěžuje nalezení jeho účinného řešení. Pojem infodemie začala Světová zdravotnická organizace (WHO) používat na počátku roku 2020 - a to v souvislosti s globálním šířením onemocnění COVID-19. Autorský kolektiv pod vedením Václava Moravce a Ladislava Duška detailně zkoumá faktory, jež k rozvoji infodemie přispívají (např. nepřipravenost veřejných zdravotních institucí na zvládání pandemie, politické využívání/zneužívání pandemie, nízká míra mediální a zdravotní gramotnosti populace, informační přetížení společnosti, honba médií za sledovaností apod.). Dominantní částí publikace jsou projevy infodemie v tuzemské mediální krajině. Kniha je rovněž doplněna o přehledný výkladový slovník zásadních pojmů ve vazbě na potlačování COVID-19 infodemie.
Nová média, interaktivita, virtualita, digitalizace, participace, uživatelská tvorba, globalizace v současnosti jedny z nejčastěji používaných slov, módních výrazů, pod něž můžeme v souvislosti s proměnami audiovizuálních médií skrýt ledacos. Publikace Média v tekutých časech se snaží zasadit nejen tyto pojmy do českého kontextu, zabývá se digitální mediamorfózou, resp. jejími vybranými důsledky v ČR. Přibližuje změny v chování uživatelů audiovizuálních médií: kupříkladu na masovém nástupu nového typu sociálního aktéra produživatele, jenž kombinuje role producenta a uživatele, na domestikaci technologických novinek, jakými jsou tzv. chytré televizory a mobilní telefony. Jaká je podoba tuzemské digitální propasti? Co si představit pod pojmem glokalizace? I na tyto otázky se pokouší kniha hledat odpovědi.
Dnešní novináři se při své práci setkávají s řadou eticky sporných situací a jevů, jež mohou ovlivnit jak výkon jejich povolání, tak texty či pořady, které vytvářejí. Narušování soukromí, fenomén turbonews, takzvaná žurnalistika šekové knížky, klamání či nekorektní referování o nejnovějších medicínských objevech, to jsou jen některé z nich. Vysokoškolský pedagog a novinář Václav Moravec ve své monografii představuje novinářskou etiku jako součást aplikované etiky a analyzuje eticky sporné oblasti činnosti novinářů. Zaměřuje se rovněž na jednotlivé formy samoregulace žurnalistiky, zabývá se jejich vznikem a vývojem stejně jako etapami novinářské etiky v České republice po roce 1989. Proč se Česko propadá v žebříčku svobody médií, který sestavuje organizace Reportéři bez hranic? Kdy započala oligarchizace médií v ČR a jaké dopady má na žurnalistiku? Jaké jsou výzvy etiky konvergujících zpravodajských médií? I tyto otázky se pokouší zodpovědět první komplexní kniha o novinářské etice v českém jazyce.