V druhém díle vzpomínkové knihy To byl můj život?? se Pavel Kohout vrací k období svého života, které je jeho čtenářům i oponentům pravděpodobně nejméně známé. Jedná se o dobu ohraničenou rokem 1979, kdy byl protiprávně zbaven československého občanství a přinucen k emigraci, takže se ze dne na den změnily jeho perspektivy i profesní a existenční situace, a rokem 1992, který považuje za jiný milník, neboť to byl rok, v němž se rozpadla Československá republika. Zatímco k událostem předcházejícím první z obou časových hranic jakož i ke svému zrání občanskému i uměleckému se autor již několikrát vrátil ve svých dřívějších memoárománech, o deseti letech jeho života a práce ve ‚zbytku světa‘, stejně jako o jeho nejednoduchém navracení domů po listopadu 1989 se ke čtenářům dostává autentická zpráva vlastně poprvé. Pavel Kohout zůstal i v tomto období, kdy jeden z klíčových hybatelů jeho osudu, každodenní konfrontace s mocenským aparátem, náhle ustoupil do pozadí, člověkem politickým. Jako takový podává zprávu o intelektuálním selhání velké části západoevropské levice, která v 80. letech přivírala oči nad pronásledováním disidentů v totalitních zemích sovětského bloku (podle hesla „lepší špatný socialismus než žádný“), a vydává rovněž své svědectví ze zákulisí dějů sametové revoluce. Větší prostor ve svých vzpomínkách však již může věnovat také světu divadla a literatury a ovšemže Vídni, jež se stala jeho druhým domovem.
Třetí z autorových autobiografických románů se ohlíží za 77 lety autorova života. Na rozdíl od předchozích \"memoárománů\" tato kniha neponechává žádný prostor fabulaci. Kohout se v ní znovu vrací k 50. a 60. letům, k pražskému jaru, Chartě 77 a letům disentu nově pak k letům nechtěné emigrace, hektické době listopadu a prosince1989 i k letům následujícím. Nový pohled na jeho osudy v letech 1968-1989 mu přitom poskytlo studium rozsáhlého svazku, který na něj vedla StB.
Divadelní hra s úspěchem hraná u nás a pronikající i do ciziny. Je to příběh o třech sestrách, hledajících tři otce, jenž se odehrává v jednom pražském pavlačovém domě za našich dnů a dává autorovi možnost, jak sám řekl, "zakládat dlouhou šňůru kontrastních situací, v nichž se odhalují lidské hloubky i lidské prázdnoty".
Souborné vydání dvou básnických sbírek (Verše a písně a Čas lásky a boje) a divadelní hry (Dobá píseň). Už samo věnování autora vystihuje obsah této knihy: TÁTOVI za to, že mě naučil milovat lidi, knihy a stranu PAVEL
Vybrané pohádky od autorů - V. Havel, A. Kliment, I. Klíma, P. Kohout, Z. Pochop, K. Sidon, J. Skácel, J. Trefulka, L. Vaculík, J. Vladislav a J. Werich - sestavil I. Klíma.
Divadelní adaptace Čapkovy Války s mloky. Autor textu jen P. Kohout. Doslov napsala Alena Urbanová. Jeho divadelní muzikál Válka s mloky (Orbis 1963, premiéra 19.1.1963, Divadlo čs. armády) je pokračováním stejnojmenného ČAPKOVA (viz) románu. Mloci zatopili již celý svět a jedinou zemí nad hladinou oceánů je Československo.
Divadelní adaptace Čapkovy Války s mloky. Autor textu jen P. Kohout. Doslov napsala Alena Urbanová. Jeho divadelní muzikál Válka s mloky (Orbis 1963, premiéra 19.1.1963, Divadlo čs. armády) je pokračováním stejnojmenného ČAPKOVA (viz) románu. Mloci zatopili již celý svět a jedinou zemí nad hladinou oceánů je Československo.
Trilobiti jsou nejstarší z živočichů Evropy. Ačkoli vymřeli už před miliony let, nalézáme dodnes jejich stopy. Pavel Kohout je spolu s Ludvíkem Vaculíkem nejstarší autor, který píše dodnes pravidelně fejetony pro české deníky. Toto je už druhá řada „Trilobitů“, psaných pro Mladou frontu DNES; vybírá texty od léta 2009 do léta 2013. Autor v nich zachycuje nejrůznější stopy minulosti i současnosti, aby je zachoval pro budoucnost. Kohoutovy romány mívají stovky stran; jeho standardní texty pro noviny mají nejvýš 5050 znaků. Každý z „Trilobitů“ musí mít i přes takové omezení své téma, svůj příběh a své poselství jako román. Máte v rukou knihu, jejíž hlavní hrdinkou, která tu předvádí všechna svoje mocná kouzla, je – čeština!