Kniha "52+2 aneb Čtení pro každý týden v roce a dva navíc", v pořadí třicátá pátá Miroslava Ivanova vyšla při příležitosti jeho 70. narozenin. Je ohlédnutí za mnohým, čím se spisovatel v životě zabýval, o čem psal, co ho zaujalo. O vzniku knihy sám řekl: "Když mně bylo za mého dlouhého pobytu v pražském Hematologickém ústavu nejhůř, když vysoký bílý strop JIP se vznášel kdesi v nedohlednu, přemýšlel jsem o tom, co budu psát, až mě pustí domů... Nemůže to být nic těžkého, text by měl s určitým nadhledem vyprávět o mém putování za vůní literatury faktu. A tak jsem po nocích v paměti doloval příběhy, posléze se jich v mé hlavě sešlo na sedmdesát, rok má však pouze 52 týdnů, musel jsem proto mnohé vypouštět..." S doslovem Zdeňka Svěráka.
Literatura faktu. Na základě výpovědí pamětníků a svědectví dokumentů seznamuje s událostmi, které vedly k vyhlazení vesnic Lidice a Ležáky roku 1942. Tragické příběhy nacistického běsnění po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha jsou doplněny dvěma krátkými intermezzy, které autor věnoval vyhlazení osady Ploština v závěru nacistické okupace a masakru na Masarykově nádraží ve dnech Pražského květnového povstání.
V Akci Tetřev vypráví autor o partyzánské činnosti v Beskydech,jde po stopách oněch dramatických událostí a hovoří s těmi,kteří přežili.Obraz partyzánského hnutí působí věrohodně,hrdinství partyzánů a jejich pomocníků mezi obyvatelstvem vyplývá ze situace.
Podrobná rekonstrukce atentátu na zastupujícího říšského protektora, provedeného českými výsadkáři 27. května 1942. Kniha o hrdinném činu, který odstartoval kruté represe nacistického režimu, patří k nejčtenějším titulům našeho nejvýznamnějšího autora literatury faktu.
Český autor vypráví o osmiletém švédském chlapci, který trávil prázdniny u strýčka v Uppsale a s kamarádem, jejž tam nalezl, pátral po pokladech starých Vikingů.
V živě psaných reportážích z cesty po Řecku a Itálii se s námi autor podílí o dojmy, které v něm zanechalo putování po zemích, představujících kolébku evropské civilizace. Konfrontuje minulost s přítomností, obdivuje se nesmrtelným uměleckým dílům a zachycuje osobitou atmosféru obou zemí. Ve druhém vydání jsou některé reportáže vypuštěny a nahrazeny jinými. 16 s. obr. příl. 2., přeprac. a rozš. vyd.
Černý dostal mat : zpráva o čtyřech případech z historie protišpionážního oddělení generálního štábu. Látku poskytly autoru jednak osobní vzpomínky generála J. Bartíka, bývalého vedoucího čs. protišpionážní služby generálního štábu, jednak materiály ministerstva spravedlnosti, vnitra i Vojenského nejvyššího soudu. První reportáž popisuje špionáž čs. důstojníka ve prospěch výmarskéno Německa, druhá skupiny henleinovců ve prospěch nacistického Německa, třetí čs. důstojníka rovněž ve prospěch nacistického Německa, čtvrtá špionáž skupiny, kterou tvořili čs. důstojník, bývalý důstojník rakousko-uherské armády, diplomat a civilisté, ve prospěch Maďarska. Ukazuje i motivy špionáže, dílem finanční a dílem i politické.
Příběhy z pestrých a dramatických dějin českého národa v bouřlivém dvacátém století. Významné a zlomové okamžiky, osudy velkých osobností i zdánlivě prosté příběhy přímo ovlivňující chod dějin nebo jsoucí s ním jen neoddělitelně propojeny, to je to, co nabízejí tyto téměř beletristicky pojaté „dějepisné povídky“ zdílen několika tuzemských historiků a jedné historičky. Dvacáté století bylo pro český národ prvním, které z větší části prožil v relativní nebo skutečné státní samostatnosti, kdy mohl vlastními silami předvést světu svůj um, svoji sílu, svou velikost i malost. Povedlo se mu to ve všech směrech dostatečně. Necelá třicítka příspěvků je řazena chronologicky od hilsneriády a Masarykových půtek s provinciální českou krátkozrakostí, přes legionáře, zdánlivě poklidné vody první republiky, drama fašistické a komunistické zkoušky národního charakteru až po rozdělení Československa. Zajímavé, poutavé a doporučeníhodné čtení s tou výhradou, že moderních českých dějin znalému čtenáři nepřinese zhola nic objevného.
Miroslav Ivanov v mnoha svých knížkách prokázal, že ho přitahují nevyřešené a tajemné případy. Jeho nová práce se snaží objasnit několik vražd, záhadných smrtí a podivuhodných okolností úmrtí některých význačných postav českých dějin. Rébusy jejich skonu autor řeší způsobem „téměř detektivním“, s důvtipem a vynalézavostí sobě vlastními. Často přitom dochází k překvapivým závěrům, někdy i k zpochybnění dlouho tradovaných legend. Ivanov vnáší do české literatury faktu vysoký stupeň profesionální odbornosti, za níž cítíme emocionální zaujetí. Jeho přístup k dějinným faktům tím, jak je heuristický, objevitelský, posiluje v čtenáři vědomí poznatelnosti skutečnosti a zákonitosti společenskohistorického procesu.
Miroslav Ivanov, milovník literárněhistorických tajemství a záhad, nás ve své knize zavede po stopách jednoho z největších moderních českých básníků, autora proslulého Máje, Karla Hynka Máchy. Nastíní, jaký byl jeho život i poslední dny před smrtí, která přišla nečekaně a předčasně. Představí nám Máchu „důvěrněji“ jako nadaného, ale trochu roztržitého studenta právnické fakulty, horlivého vlastence, nadšeného ochotníka, vášnivého, vznětlivého a žárlivého milence. Co se odehrálo v osudných dnech a co bylo skutečnou příčinou Máchovy nenadálé smrti? Díky poutavé knize Miroslava Ivanova snad nejenže lépe poznáme básníkovu skutečnou tvář a povahu, ale také nahlédneme do jeho dopisů a tajných deníků, kterým Mácha svěřoval své intimní prožitky, zážitky z cest i každodenního života. Třináct objevných kapitol o posledních dnech Máchova života, které autor sestavil na základě zjištěných faktů i vlastního bádání. součástí textu jsou přepisy básníkových dopisů jak milostných, tak pracovních a nechybí ani jeho obrázky.
I česká literatura má své drobné i větší záhady a tajemství, které zajímají a vzrušují nejen literární historiky, ale i zájemce o české písemnictví. Autor věnuje pozornost řadě z nich a kombinační metodou, někdy skutečně až detektivní, se je snaží rozluštit. Tak se např. zabývá otázkou vzniku Babičky, původstvím písně Horo, horo, vysoká jsi, kronikou Vyšehradského kanovníka, Jenským kodexem, existencí portrétu K. H. Máchy, Olbrachtovou Annou proletářkou, možností, zda Jan Neruda psal pod jménem Josef Barák aj.
Milada Horáková se narodila v Praze a vystudovala práva na Univerzitě Karlově. Promovala v roce 1926 a nastoupila k Pražskému městskému soudu. Ve stejném roce také vstoupila do Československé národně socialistické strany. Po nacistické okupaci byla vězněna v Terezíně a později i v různých vězeních po Německu. Po osvobození v květnu 1945 se vrátila do Prahy a znovu vstoupila do své strany. Byla zvolena členkou parlamentu, ve kterém působila až do komunistického puče v únoru 1948, kdy rezignovala. Přestože jí přátelé radili, aby opustila Československo, Horáková ve své vlasti zůstala a byla stále politicky aktivní. 27. září 1949 byla zatčena a označena za vůdkyni hnutí, které se mělo snažit svrhnout komunistický režim. Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy začal 31. května 1950 a byl zinscenován jako veřejný "politický proces". Proces měl svůj vnucený "scénář", podle kterého se měli obžalovaní chovat, ale v některých momentech jednali obžalovaní mimo něj. Obzvláště Horáková zůstala nepoddajná a bránila sebe a své ideály, i když věděla, že tím svoje šance na mírnější trest jen snižuje. Proces trval osm dní. Během procesu nosili příslušníci do soudní síně koše s rezolucemi lidí žádajících tresty pro obviněné. Po závěrečné řeči státních zástupců Viesky, Urválka a Ludmily Brožové Polednové byl vynesen rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let. Milada Horáková se svými třemi kolegy 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti oběšením. Poprava byla vykonána 27. června 1950. Jak ukazují nedávné studie, Horáková byla zabita zvláště brutálním způsobem, když ji nechali několik minut dusit se s provazem okolo krku. Příčiny, průběh, pozadí a důsledky tohoto politicky narežírovaného procesu na základě archivních dokumentů vylíčil a přiblížil spisovatel literatury faktu dr. Miroslav Ivanov a je otřesným svědectvím o politických procesech a o atmosféře 50. let.
Kulturními detektivkami je možno nazvat soubor deseti kapitolek literatury faktu, v nichž M. Ivanov řeší autorství Dalimilovy kroniky (Labyrint kolem Dalimila), autorství Historie o těžkých protivenstvích církve české (Komenský s otazníkem), rozpory kolem data smrti otce Boženy Němcové (Co napsal Jan Pankl po své smrti), vinu libretisty Prodané nevěsty (Kryptogram Sabinovy viny), v nichž odhaluje osoby, které posloužily za vzor k literárním postavám (Jak se dělá detektivka, Olbrachtovské marginálie, Ještě žije Povondra), a pátrá po dějích a postavách z období druhé světové války a okupace, jež se promítly do naší literatury (Kam dolétne holubice, Zavařovací láhve Maxmiliána Z., Terezínská rekviem).
Kniha přináší 24 kapitol, ve kterých se poutavě vypráví o evropských bojištích od antického Řecka a Říma přes středověk až k oběma světovým válkám. Ve čtyřech oddílech (Tráva, Písek, Voda, Kámen) jsou líčena místa tragická i slavná – Kartágo, Salamis, Trasimenské jezero, Kresčak, Waterloo, Verdun, Moskva, Leningrad, Dukla.
Kniha o atentátu na Heydricha složená z fiktivních monologů (ovšem faktograficky podložených a ověřených) osob, které byly svědky atentátu nebo jeho příprav či následků. V knize jsou i monology historika a vzpomínky svědků. Součástí jsou černobílé fotografie.
Poutavé povídání autora o tom, s jakou houževnatostí a trpělivostí vznikaly jeho knihy, vzpomínky na pátrání po záhadách, tajemstvích a nových objevech, které ve svých knihách popisuje.
Kniha vypráví o vraždě radisty inženýra Rolfa Formise, ke které došlo v roce 1935 (tedy v době, kdy v Německu vládl Adolf Hitler) v hotelu Záhoří v Štěchovic a která byla opředena sítí záhad a dohadů. Ty se ve své reportážní rekonstrukci autor pokouší objasnit. Těží především ze vzpomínek pamětníků, ale se stejným zdarem a smyslem pro dramatičnost a napětí pracuje i s dobovými dokumenty. Totéž platí o dalších čtyřech reportážích: o atentátu na Hitlera v mnichovském pivovaru, ze kterého byl neprávem obviněn rovněž bývalý zaměstnanec ministerstva zahraničí František Kubka; o ženách, které hrály významnou úlohu při atentátu na Heydricha – v této části zaráží čtenáře zejména zrada některých spoluobčanů za války; o osudech tří český letců v nacistickém zajetí - Gustav Kopal vypráví o svých útěcích ze zajateckých táborů; o odcizení štěchovického archívu americkými vojáky vedenými kpt. S. M. Richardsem, ke kterému došlo zejména díky shovívavému postoji československé zahraniční politiky.
V sedmi příbězích se autor vrací k některým výrazným postavám a událostem z různých období českých dějin. Konfrontuje hypotézy o místě, kde stávala pevnost Wogastisburg a hlavní město Velké Moravy, přibližuje postavu Jana Roháče z Dubé a Jana Sladkého Koziny, vypráví o selské rebelii v r. 1775, o svatodušních bouřích v Prazea o dělnickém spolku Ruka v Jaroměři.
Kniha shromažďuje velké množství informací, které souvisejí s požárem Národního divadla 12.8.1881. Popisuje podle dostupných materiálů situaci ve dnech před požárem, v kritický den a v napjaté době po požáru. Podle vylíčených okolností lze verzi o úmyslném požáru považovat za pravděpodobnou. V knize je mnoho údajů, které umožní čtenáři lépe poznat vše, co souvisí s výstavbou Národního divadla i atmosféru své doby. České národní snahy a naopak velkou neochotu německého obyvatelstva vzdát se českého území a své nadvlády nad ním. Kniha je doplněna fotografiemi, obrázky a články z dobového tisku. Autor uvádí řadu jmen známých českých umělců, osobností společenskopolitického života i obyčejných lidí, jejichž osudy se pojí s výstavbou Národního divadla a tragickou událostí před jeho otevřením.
V knížce připomíná autor dvě slavné epizody z bulharských dějin - bitvu s byzantským vojskem u říčky Acheloje v roce 917 a v průsmyku Šipka v roce 1877. Vyprávění o obou bitvách a o setkání s dnešním Bulharskem doplňuje přehled nejdůležitějších dat z bulharských dějin.
Informace, materiály a fakta o osudech vůdců Baťovy firmy a životní příběh Jana Antonína Bati. Historie průmyslové obuvnické firmy Baťa ve Zlíně, společná cesta bratrů 1920-1932, osud firmy po roce 1932 pod vedením Jana Antonína Bati, válečné otřesy a osud podniků před a po znárodnění v letech 1939-1947, rodinné vztahy a spory v letech 1945-1962, osud rodiny Jana Antonína Bati a jeho podniky v Brazílii. Nové, neznámé materiály, svědectví, výpovědi a úvahy.
Úspěšný český publicista Miroslav Ivanov je znám širokému okruhu čtenářské veřejnosti řadou svých historických i cestopisných reportáží. Hrdiny jeho nové publikace jsou prostí lidé ze zapadlých koutů Českomoravské vysočiny. Autor hovořil s hajnými, dřevaři, s obyvateli malých osad a samot. Jejich vyprávění, doplněné a upřesněné na základě historických skutečností, stalo se autorovi pilířem pro soubor reportážních povídek z let okupace 1939-1945. Metodou téměř detektivní, která je Ivanovovi tak vlastní, vypráví čtenářům osudy několika českých hajných a jejich rodin. Tito lidé dávali denně v sázku své životy, starajíce se obětavě o uprchlíky z koncentračních táborů, o parašutisty, které do lesů Českomoravské vysočiny shazovala letadla přilétající z Východu i ze Západu, a o všechny, kteří hledali útočiště před gestapem. Ivanov své čtenáře ani tentokrát nezklame. Jeho knize "Smrt na čekané" patří čestné místo v galerii literárních děl s tematikou německé okupace z let 1939-1945.
Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, nalezené před 150 lety, měly nesporný vliv na literaturu, veřejný život i ohlasy za hranicemi. O důkazy jejich pravosti sváděli vědci, filosofové i vlastenci dlouhý proces bojů v různých fázích. Autor se pokusil objasnit a přešetřit všechny dosažitelné údaje o historii RKZ. Odborníci z Kriminalistického ústavu VB provedli nový chemický rozbor a objektivně, opravdu nestranně vyjasnili technologickou stránku vzniku RKZ. 8 s. obr. příl. 1., upr., definitivní vyd.
: k níž údajně došlo na dvoře bratra jeho Boleslava v pondělí po svátku svatého Kosmy a Damiána Druhé vydání knížky, v níž autor nekonvenčním způsobem rekonstruuje události kolem smrti knížete Václava, bylo obohaceno o výsledky elektronického průzkumu staroboleslavského areálu. Cílem provedeného měření bylo vytvořit dobrépodmínky pro archeologický výzkum a pomoci zpřesnit údaje o důležitém středisku raně přemyslovského státu.
Čtyři povídky přibližují prázdninové příběhy dětí ze Švédska (Poklad dávných Vikingů), Řecka (Kocour v Aténách), Sovětského svazu (Kluci od Uralu) a Francie (Dobrodružství u Eiffelovky) a seznamují i s minulostí těchto zemí a s typickými projevy jejich dnešního života.