Vasilij Grossman
1905 - 1964
ruská
nehodnoceno
Mé hodnocení
Soubor próz sovětského autora (1905-1964), o němž se v doslovu říká: "Neměl ustláno na růžích, nakladatelé ho nevítali s otevřenou náručí, zažil nejeden nespravedlivý odsudek kritiky, avšak pro mnohé ze svých současníků byl člověkem a spisovatelem velkých mravních kvalit a opravdového humanismu." Knihu uvádí cestopisná črta (Kámen Arménie) ze sklonku Grossmanova života, soustřeďující pozornost na otázky života, historie, tradice, umění, morálky, také však na drobné každodenní starosti člověka. Povídky (Ve městě Berdičevě, Čtyři dny, Starý učitel, Aňuta, Treblinské peklo, Tiergarten, Silnice) zachycují reminiscence z občanské války a drastické zážitky z front a koncentračních táborů z války minulé
Publikováno:
1970
Bitvu o Stalingrad líčí autor tak, jak ji viděl z bunkru velitelů, ze zákopů obránců, z posic elitních střelců a samopalníků i s míst přechodu přes Volhu a pod. Na základě vlastních zkušeností vypráví nejen o hrůzách této největší bitvy, ale i o heroismu stalingradských obránců, kteří odolali největším náporům nepřítele apřešli nakonec sami do ofensivy. Vedle hlavních velitelů vykreslil autor také několik typů prostých vojáků.
Publikováno:
1952
Původní název:
Vsjo tečot / Всё течёт
V roce 1963, rok před svou smrtí, završil Vasilij Grossman svou tvůrčí dráhu románem Panta rhei. Poslední autorovo dílo je otřesnou obžalobou stalinského režimu, drama nesvobody promítnuté do časoprostoru ruských dějin. Hérakleitův výrok o tom, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky, nachází své strašné potvrzení v osobní zkušenosti Ivana Grigorjeviče, který se po třiceti letech strávených v sovětských pracovních táborech vrací na známá místa a ke známým liedem - a zjišťuje, že nic nemůže být jako dřív. Otřesné svědectví o stalinském teroru, tak jak je známe mj. z Černé knihy komunismu, je tu předestřeno uměleckou formou a v zobrazení hrstky konkrétních osudů jde dál než pouhý dokument: pro svou osobní, nanejvýš naléhavou zkušenost nenachází Grossmanův lágerník recipienta, neboť i život na svobodě byl nesvobodný, přestože jinak než v koncentráku, i lidi na svobodě svíral po celé trvání stalinismu smrtelný strach. Pro autora a jeho hrdinu není tím nejhorším prožité utrpení, ale samota, v níž s tímto utrpením zůstávají.
Publikováno:
1999
ISBN:
80-204-0748-0
Po svojom prvom publikovaní v literárnom žurnáli stretol sa román Vasilija Grossmana Posledná hranica so zásadne protikladným hodnotením. Nie div, lebo dielo, uverejnené práve v období ešte nevyjasneních hľadísk o konfliktnosti, je pokusom o nebývalo široké umelecké abstrahovanie najkritickejšieho zlomového obdobia v najväčšej historicke...celý text
Publikováno:
1958
Původní název:
A Writer at War: A Soviet Journalist with the Red Army
K vydání připravili Antony Beevor a Luba Vinogradova. Známý historik Antony Beevor se setkal s pozůstalostí sovětského publicisty a spisovatele Vasilije Grossmana během psaní své oceňované knihy Stalingrad - Osudové střetnutí 1942-1943. Cenný materiál ho pak inspiroval k uspořádání a vydání této knihy, která by za života spisovatele Grossmana rozhodně nemohla vyjít. Vasilij Grossmann vstoupil dobrovolně do Rudé armády v roce 1941 po napadení Sovětského svazu Hitlerem. Více než tři roky pracoval jako speciální zpravodaj pro armádní noviny Rudá hvězda. Během svého válečného působení se etabloval jako "hlavní hlasatel" z fronty. Jeho reportáže a hlášení plné krvavé reality a beznaděje však byly ve své době přísně cenzurovány. Tato kniha, doplněná spoustou nepublikovaných Grossmanových poznámek, postřehů a dobových popisů perfektně doplňuje renomované práce pojednávající o druhé světové válce. Vasilij Grossman jako vnímavý pozorovatel se smyslem pro důležité detaily podává čtenáři barevný a panoramatický pohled na tehdejší události. Jeho zprávy z bitvy u Stalingradu, bitvy u Kurska, z dobývaného Berlína nebo z návštěvy osvobozené Treblinky slouží jako modelový příklad válečné reportáže.
Publikováno:
2007
ISBN:
978-80-7291-164-6,
Bitvu o Stalingrad líčí autor tak, jak ji viděl z bunkru velitelů, ze zákopů obránců, z posic elitních střelců a automatčíků i s míst přechodu přes Volhu a pod. Na základě osobních zkušeností vypráví plasticky nejen o hrůzách této bitvy bitev, ale i o heroismu stalingradských obránců, kteří všem náporům nepřítele odolali a posléze přešli sami k vítězné ofensivě. Vedle hlavních velitelů vykreslil autor také několik skvělých typů prostých vojáků, ztělesňujících nejlepší vlastnosti národů Sovět. svazu.
Publikováno:
1947
Původní název:
Stěpan Kolčugin
"V letech nového revolučního rozmachu (1912-14) se bolševická strana postavila do čela děl. hnutí a vedla je v boji za bolševické požadavky k nové revoluci." Za války byla "jedinou proletářskou stranou, která zůstala věrna socialismu a organisovala občanskou válku proti své imperialistické vládě". Děj románu je doveden do prvých dnů 1917. Probíhá v galejnickém prostředí kapitalistických továren, v nadšených schůzích prvních revolučních kroužků, líčí život revolucionářů v akci i ve vyhnanství, snaží se zachytit profil celé této historické epochy, zdůrazňuje kontrasty, z nichž se rodil vítězný rok 1917. (Podle Dějin VKS (b), kap. 4., 5. a 6.) - za svou činnost byl Grossman (nar.1905) vyznamenán řádem Rudého praporu, řádem Rudé hvězdy a pěti medailemi.
Publikováno:
1951
Velkolepá románová freska o stalingradské bitvě Za Volhou není země, kterou napsal Vasilij Grossman několik let po ukončení 2. světové války, si získala v sovětské válečné literatuře své pevné místo. Její bezprostřednost, humanistický patos, ale i autorovo poctivé úsilí proniknout do složitých zákonitostí, příčin, zdrojů individuálního i kolektivního jednání, jež vytváří dějiny a rozhoduje o osudech jednotlivců a národů, budou vždy znovu a znovu upoutávat pozornost čtenářů. Román Za Volhou není země zůstal torzem rozsáhlé epopeje. Nenajdeme zde vpravdě šolochovovské nebo tolstojovské psychologické vedení postav a spletitou propojenost historických událostí s jejich individuálními osudy v bohatě rozvětvených dějových liniích. Síla Grossmanovy knihy tkví jinde – především v opravdovosti a autentické pravdivosti, s níž autor vydává své hořké svědectví. Spočívá ve spisovatelově umění mozaikovitě, kamínek ke kamínku, skládat líčení válečných událostí, drobné postřehy, filozofická zamyšlení, desítky živě vykreslených postav a postaviček sovětských vojáků, jejich rodin v zázemí i ohroženém Stalingradu do monumentálního celku, do sugestivního obrazu jedné z největších bitev druhé světové války – bitvy u Stalingradu. (předsádka)
Publikováno:
1961
Původní název:
Žizň a suďba
Veľkolepá historická epopeja V. Grossmana - Život a osud je označovaná za najstrhujúcejšie a najpravdivejšie dielo o Veľkej vlasteneckej vojne, predovšetkým o Stalingradskej bitke, aké kedy vyšlo. Niektorí historici ho prirovnávajú k dielu L. N. Tolstého Vojna a mier. Román bol v čase svojho vzniku prísne zakázaný a nemohol byť uverejnený. Nadväzuje na dielo Posledná hranica. Priestorovým ohniskom románu je Stalingradská bitka. Svojráznym spôsobom sa k nej ako lúče zbiehajú príbehy množstva postáv z iných priestorových rovín, pričom oblúk siaha od nemeckého koncentračného tábora po sovietsky, od zákopu po generálny štáb, od frontu po zázemie. Ťarchu tohto boja vzal na seba ľud, ktorý neplatil krvou iba za priamy zápas s fašizmom, ale aj za Stalinove zločiny, za kruté omyly neschopných veliteľov.
Publikováno:
2008
ISBN:
978-80-551-1802-4