Československá branná moc procházela od poloviny 30. let rozsáhlou reorganizací a modernizací. Jedním z reorganizačních prvků byla proměna čtyřplukových divizí na tříplukové. Odebráním jednoho pěšího pluku z českobudějovické, královéhradecké a litoměřické divize tak vznikla v říjnu 1937 nová divize se sídlem v Kolíně. MěstoKolín, které do té doby nemělo vlastní posádku, bylo vybráno za sídlo velitelství, protože bylo významným železničním uzlem s přímými komunikacemi do prostoru severovýchodních Čech. Podřízené jednotkly se nacházely v Chlumci nad Cidlinou, Jaroměři, Jičíně, Mladé Boleslavi, divize zabezpečovala obranu československo-německé hranice od Špindlerova Mlýna až po Náchod. Publikace si klade za cíl seznámit širokou odbornou i laickou veřejnost s historií první vojenské jednotky, jež v Kolíně vznikla a působila. Vytvořením divizního velitelství se město Kolín okamžitě začlenilo mezi deset nejvýznamnějších vojenských míst v Čechách, přičemž tuto pozici drželo také po válce až do s Muzeem ČSLA, SOA v Kolíně a VÚA Praha. Vydáno při příležitosti 80. výročí vytvoření stálé vojenské posádky v Kolíně.
Okupace Československa armádami Varšavské smlouvy 21. srpna 1968, nazývaná později „internacionální bratrskou pomocí“, patří jistě k událostem, které jsou dosud v čerstvé paměti mnoha obyvatel nynější České republiky. Vojenský historik Jiří Fidler však k této látce přistupuje jinak, než prozatím činila většina publikacío tzv. „pražském jaru“ 1968 a jeho důsledcích. Všímá si především vojenské stránky celé operace, objasňuje ji z hlediska dlouhodobých strategických cílů sovětského bloku a nechává stranou její emocionální hodnocení. V tomto směru je jeho kniha objevná, neboť vysvětluje pozadí okupace, která ovlivnila život několika generací, o níž je ale po této stránce obecně známo velice málo.
Příručka slovníkového typu. Jednotlivá hesla jsou věnována reáliím a osobnostem spojeným s atentátem na R. Heydricha. Páteř slovníku tvoří osobnosti. Představitelé zahraničního i domácího odboje, členové londýnské vlády, výsadkáři, ale i protektorátní politici, představitelé německé okupační moci atd.
Atlas čínských dějin představuje první kroky na nijak probádané cestě. Rychle se probouzející zájem o nejlidnatější zemi světa, jenž v posledních měsících a letech zaznamenáváme, přináší velkou poptávku po nejrůznějších zpracováních čínských reálií, historii nevyjímaje. Autoři se tomuto trendu snaží vyjít vstříc a v nijak rozsáhlé formě se pokusili zachytit nejvýznamnější okamžiky oněch asi 2 500 let čínských dějin, a to s důrazem na poslední století. Publikací, zabývajících se historií i současností Číny, asi nebude v nejbližších letech dostatek. Lze tedy doufat, že atlas si nalezne nejen příznivce, ale také následovníky, neboť kartografické ztvárnění dějin patří mezi nejefektivnější způsob poznávání historie jak vlastní země, tak i zemí ostatních.
Věděli jste, že ve stejném roce, kdy husité rozprášili křižáky u Domažlic, ve Francii stavěli hranici Johance z Arcu? Napadlo vás, že ve stejné době, kdy mušketýři chránili krále Francie, popravoval kat Mydlář na Staroměstském náměstí 27 českých pánů? Tyto, a mnohé další časové souvislosti, přinášíme v naší moderní publikaci. Poznatky ze studia českých a evropských dějin, které většinou vnímáme odděleně, tak máme možnost vidět v novém světle. Praktickým doplňkem jsou přehledné časové osy, které znázorňují období vlády významných panovníků evropských zemí a jsou zpestřeny informacemi o přelomových vynálezech nebo kulturních počinech.
Kniha věnující se českým královnám, které jsou často přehlíženy na úkor vladařů. Je psána naučnou, leč lehkou a zajímavou biografickou formou, takže je vhodná jak pro děti, tak dospělé. Bohatě ilustrovaná.
První věrohodná zpráva o českém státu se váže k roku 895 a týká se právě cesty – cesty českého vládce Spytihněva I. z Prahy do Řezna. V následujícím tisíciletí vykonali čeští panovníci stovky cest. Nucená plavba posledního českého panovníka Karla na ostrov Madeiru roku 1921 symbolicky uzavřela cesty českých panovníků. Publikace je určena široké čtenářské obci a představuje tisícileté dějiny české monarchie specifickým způsobem: cestovatelskou činností českých vládců. Každý panovník je představen uceleným textem, doplněným o mapové a fotografické přílohy. Kniha představuje naše národní dějiny způsobem zcela novým, o to však zajímavějším.
První státní forma se na čínském území objevuje již kolem roku 2000 př. Kr., tedy ve stejném období, kdy ve starověkém Egyptě začíná psát své dějiny tzv. Střední říše a v Mezopotámii končí období sumerských států. Přibližně v téže době prožívá na Krétě rozkvět minojská kultura a do pevninského Řecka, kolébky evropské civilizace, přicházejí indoevropské kmeny doby bronzové. Čínské a evropské dějiny se poprvé prolnuly asi během tažení Alexandra Makedonského ve středoasijském prostoru. Přímé kontakty Číny a Evropy se datují až od 13. století a do značné míry souvisejí s hrozbami mongolské invaze. Ironií osudu se ale benátský kupec Marco Polo na Dálný východ dostal až v době, kdy se již celá Čína stala součástí Mongolské říše. Pro českého zájemce Čína není neznámou zemí, ale naše znalosti jsou kusé a podléhající dějinným stereotypům. Tato kniha se nabízí čtenáři jako stručný chronologický průvodce po čínských dějinách, umožňující v každém okamžiku srovnání s nejdůležitějšími událostmi českých a evropských dějin. Právě toto srovnání umožňuje sledovat dějinný vývoj a jeho prvky ve světle vzájemných souvislostí.
První ucelené dějiny českých legií, které doposud nebyly do takové míry zpracovány. Renomovaný historik Jiří Fidler díky svému archivnímu výzkumu získal zevrubný materiál, který je doprovázen více než třemi sty unikátními fotografiemi. Historie legií je rozdělena do let 1914 až 1920. Formou válečného deníku jsou předkládány informace o vývoji organizačních struktur, o bojových akcích či o přesunech legionářských jednotek, a to od jejich vzniku až po návrat do vytvořeného československého státu.
Česká dějepisná práce pojednávající o takřka padesátileté historii Severoatlantické aliance. Kniha v historické perspektivě podrobně sledující osudy demokratické obranné aliance od podepsání Washingtonské smlouvy až do dnešních dnů svým záběrem zároveň představuje jedinečný dějinný oblouk od komunismem rozdělené poválečnéEvropy k blížícímu se začlenění některých postkomunistických zemí do struktur NATO. Dějiny NATO se tu ukazují být v prvé řadě dějinami úsilí o udržení a vítězství nezadatelných demokratických hodnot, které charakterizují západní civilizaci. (www.mlp.cz)
Dvojice autorů, vojenských historiků, přináší na základě dlouhodobé archivní práce podrobné zmapování prvorepublikové armády od jednotlivých posádek, přes pevnosti, významné osobnosti, jednotlivé druhy zbraní, organizaci armády v historickém vývoji až po celkové zázemí včetně zbrojovek, administrativy a dalších náležitostí. Přehledně psaný a proodkazovaný text je doprovázen bohatým ilustračním doprovodem (dobová fota, nákresy, plány, distinkce, prapory.
Kniha obsahuje 19 životopisů nejvýznamnějších generálů meziválečné československé armády, kteří svoji kariéru zahájili v řadách československých legií za 1. světové války. Čtenář se může seznámit s životními osudy např. generála Silvestra Bláhy, Radoly Gajdy, Ludvíka Krejčího, Jana Syrového, Sergeje Vojcechovského a dalších. Možná s překvapením zjistí, že československá armáda měla ve svých řadách mnoho vynikajících vojenských osobností, které nijak nezaostávaly za známými vojevůdci té doby. Dozví se také, jak se k těmto lidem zachovala jejich vlast po roce 1945 a hlavně 1948. Jde o první práci věnovanou vojenským osobnostem meziválečného Československa a všem zájemcům o československou armádu ji lze jen doporučit. Text doplňuje fotografická příloha.
Jediná komplexní biografie maršála Koněva na českém trhu. Téma osobnosti velitele Rudé armády, která pod jeho vedením osvobodila protektorát, ale o 11 let později také krvavě potlačila povstání v Maďarsku je v současnosti stále velmi živé.
Tématem této publikace je životní příběh sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva a historie jeho propagandistického pomníku, který stál v letech 1980–2020 na náměstí Interbrigády v pražské Bubenči. Jeho autory byli sochař Zdeněk Krybus a architekt Vratislav Růžička. V zemi, kde vládla od konce druhé světové války Komunistická strana Československa, byla po 21. srpnu 1968 umístěna početná okupační sovětská vojska. Je příznačné, že slavnostního odhalení Koněvovy sochy se zúčastnil i jejich nejvyšší představitel. Po roce 1989 se Koněvův pomník stal předmětem sporů, které odrážely různé pohledy na minulost. Doslov napsal historik architektury Zdeněk Lukeš. Kniha je vybavena řadou dobových fotografií a archivních dokumentů.
Kniha o nejvyšších vyznamenáních 27 členských států Evropské unie vychází při příležitosti výstavy Krása evropské faleristiky v Hrzánském paláci. V kvalitním provedení na křídovém papíře čtenáři najdou fotografie nejvýznamnějších vyznamenání a řádů členských států EU, včetně jejich stručné historie. (vyznamenáníčlenských zemí Evropské unie = The beauty of European faleristics : European Union member states and their honours)
Český stát píše svoji historii již více než jedenáct století. Před sto lety však došlo ke zlomové události v našich dějinách. Původní státní forma - monarchie - se po jednom tisíciletí změnila na republiku. Posledních sto let množstvím událostí a dějinných zvratů překonává valnou část ostatních epoch našich národních dějin. Znalost vlastních dějin, zvláště pak událostí bezprostředně předcházejících současnosti, patří mezi důležité prvky podílející se na formování našich rozhodnutí a postojů. Jsme pokračovatelé činnosti našich předků - s pocitem hrdosti vnímáme jejich úspěchy a s účastí prožíváme i jejich nezdary. Obojí je pro nás součástí historické zkušenosti, jež nám více či méně pomáhá vyrovnat se s našimi současnými úkoly či problémy. Znalost vlastních dějin je velmi důležitým předpokladem k tomu, aby i naše konání mohlo být v budoucnu našimi potomky posuzováno, aby na ně bylo pokud možno pohlíženo s pocitem hrdosti. Převzali jsme naši národní historii od předků a jednou ji předáme našim potomkům. Všichni přitom doufáme, že s pozitivním výsledkem. Dílo Kronika republiky z pera uznávaného historika Jiřího Fidlera je rozděleno do pěti částí. První z nich se věnuje událostem, které vedly ke vzniku republiky, další čtyři jsou věnovány jednotlivým čtvrtstoletím republikových dějin. Za mezníky jsou vybrány osudové okamžiky - uzavření československo-sovětské smlouvy v prosinci 1943, vyhlášení federace v lednu 1969 a vyhlášení samostatných států - České republiky a Slovenské republiky - v lednu 1993. Všechny části knihy jsou dále členěny podle jednotlivých roků. Každému z nich jsou určeny v závislosti na významu minimálně dvě dvoustrany. Struktura zpracování událostí jednotlivých let je obdobná. Základem je kalendárium, zahrnující důležité události, k nimž v daném roce došlo. Klíčové události jednotlivých let jsou pak zachyceny ve článcích, doprovázených jedinečnými fotografickými, mapovými či obrazovými přílohami.
OBJEVNÁ ENCYKLOPEDIE NEJEN PRO VŠECHNY BÝVALÉ VOJÁKY ČSLA Řadami Československé lidové armády prošly od první poloviny 50. let do konce 80. let 20. století více než čtyři miliony našich občanů. Patřila k základním pilířům státní moci a po celou dobu své existence se nacházela v první linii: na hranicích mezi dvěma znepřátelenými politickými, ekonomickými a vojenskými bloky. Přesto zatím chybí komplexní a syntetické historické práce, jež by se fenoménem ČSLA zabývaly. Přitom v dané době existovalo jen málo jiných státních institucí, jež by tak hluboce ovlivnily život téměř každého občana. Armáda byla přesně hierarchizovaným systémem, který se důsledně připravoval na vedení bojových akcí v případě vypuknutí válečného konfliktu. Dokázala však „generovat“ i odlišné výstupy, např. záchranu obyvatelstva v případě přírodních katastrof, ekonomickou pomoc jednotlivým resortům nebo sportovní, kulturní a hlavně ideovou propagaci společenského systému. Lexikon ČSLA se jako první snaží nabídnout základní informace o jedné z nejdůležitějších vojenských sfér: o organizaci a dislokaci na úrovni svazů a svazků. Časově je zaměřen na dobu od ledna 1951 do března 1990, obsahově na svazy a svazky – vojenské okruhy, armády, sbory, divize, brigády a jim na roveň postavená velitelství. Zahrnuje tři druhy hesel: jednotky, dislokační místa těchto jednotek a jejich vybrané velitele. Téměř šest stovek hesel je doplněno více než 250 fotografiemi a pěti desítkami map. Tuto objevnou publikaci nepochybně přivítají nejen všichni bývalí vojáci ČSLA, kteří díky ní konečně mohou svou službu zařadit do náležitého kontextu, ale neměla by chybět v knihovně žádného zájemce o moderní vojenské dějiny naší země.
Hlavní štáb branné moci Republiky československé se konstituoval v průběhu několika měsíců roku 1919 a jeho definitivní zařazení do řídící struktury branné moci bylo provedeno v polovině října 1919. Od tohoto okamžiku plnil hlavní štáb úlohu "mozku armády". Stal se institucí, rozhodující v rámci politického zadání o každodennosti a trendech vývoje branné moci, o její organizační struktuře, operačním plánování, vyzbrojování a vystrojování, o výcviku a školení jak vojenských profesionálů, tak mužstva prezenční služby. Hlavnímu štábu branné moci byla vymezena pouhá dvě desetiletí existence. Za tu dobu však dokázal překonat dětské nemoci svého vzniku a stal se uznávanou řídící institucí, rovnocennou obdobným institucím jednotlivých evropských států, jež existovaly nepoměrně déle. Dokázal vytvořit tradici, na kterou se dnes s velkými obtížemi snaží navázat Armáda České republiky. Kniha je věnována jednak čtyřem náčelníkům Hlavního štábu branné moci, kteří v letech 1919 - 1939 stáli v jeho čele, jednak ostatním štábním funkcionářům. Český čtenář tak má poprvé možnost seznámit se podrobně s vývojem organizační struktury štábu a s osobami, které tuto instituci řídily a náležely tak ve své době k elitě branné moci.
Pravděpodobně nenalezneme v novodobých českých vojenských dějinách frekventovanější téma než problematiku branné pohotovosti státu na podzim 1938 a kapitulaci československé politické reprezentace před velmocenským diktátem Francouzské republiky, Italského království, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Velkoněmecké říše. Každoroční spory mezi zájemci o dané události, které lze zjednodušit na prostou otázku „Měli jsme se bránit?“, kulminují v letech, kdy na posledním místě letopočtu stojí osmička. O branné pohotovosti státu na podzim 1938 toho bylo historiky i žurnalisty napsáno mnoho, přičemž kvalita podávaných informací je sice proměnlivá, ale spíše nedostatečná. Odborných prací, jež by se dokázaly vypořádat s celým tématem, máme totiž jako šafránu, přičemž takové, jež byly napsány bez ideologické kurately, spočítáme na prstech jediné ruky. Ač se to zdá být neuvěřitelné při tom množství potištěného papíru na dané téma, patří problematika branné pohotovosti státu na podzim 1938 zcela jistě mezi bílá místa našich vojenských dějin. Mezerovitost a neúplnost dosavadních informací ostatně poznáme při letmém nahlédnutí do této knihy. Ta se sice zabývá pouze jedním tematickým výsekem dané problematiky, ale rozebírá jej v časovém úseku od září do prosince 1938. To je proti předchozím zpracováním výraznou změnou, jež násobí hodnotu publikace, neboť údaje v ní uvedené dosahují vysokého stupně komplexnosti. Lze tvrdit, že značná část zde uvedených informací byla zatím známa jen několika odborníkům, v takto ucelené podobě je však čtenář dostává do rukou poprvé.
Okupace zbytku českých zemí německou brannou mocí roku 1939 patří k nejtragičtějším událostem našich novodobých národních dějin. Okupací zbytku českých zemí přišel český národ o svoji dvě desítky let trvající samostatnost a dostal se do područí svého nyní již dominantního souseda, přičemž mu v delším horizontu hrozila násilná asimilace. Historická událost z poloviny března 1939 je sice široké veřejnosti velmi dobře známa, ovšem pouze v obecné rovině. Předkládaná publikace se věnuje detailnímu popisu procesu vojenské okupace a neutralizace vlastní branné moci, jež v této fázi vývoje již neměla šanci na ozbrojený odpor.
Kniha je věnována jedné z klíčových událostí našich národních dějin, okupaci země vojenskými jednotkami pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Jedná se o první ucelenou práci, která v úplnosti zachycuje vojenský aspekt akce, okupaci významných správních středisek a vojenských posádek cizími vojsky. Slovníkovou formou jsou zachycena všechna krajská a okresní města a významnější vojenské posádky českých zemí, všechny zde se nacházející svazky a útvary Čs. lidové armády a biografie jejich nejvýznamnějších představitelů. U všech správních středisek a vojenských posádek jsou uvedeny konkrétní okupační jednotky, které dané místo obsadily. Okupační vojska jsou představena také formou hesel, a to do úrovně divizí pozemního vojska a vojenského letectva, jež doplňují biografie velitelů. Jednotlivá hesla jsou doplněna fotografiemi a mapami.
Kniha "Osudové bitky dejín" z dielne uznávaného historika Jiřího Fidlera zahŕňa 55 bitiek svetových dejín (od bitky pri Tymbre až po vojnu o Kosovo), ktoré podľa autorovho odborného názoru spĺňajú podmienky osudovosti v kontexte ďalšieho historického vývoja. Všetky bitky sú spracované jednotným spôsobom a dopĺňa ich nadštandardná obrazová príloha vo forme reprodukcií dobových alebo neskorších výtvarných diel. Jednotlivé kapitoly obsahujú tiež základné životopisné medailóny vojvodcov zúčastnených strán, doplnené ich portrétmi v jednotnom výtvarnom stvárnení. Ťažiskovú časť príloh tvoria mapy, ktoré zobrazujú politickú situáciu protagonistov pred danou osudovou zrážkou, ako aj niekoľko vývojových fáz väčšiny sledovaných bitiek.
Dějiny lidstva jsou mimo jiné také dějinami válek a zájem široké veřejnosti o historii bojových střetů se v průběhu času nijak nezmenšuje. Mezi oblíbené publikace patří přehledy nejvýznamnějších bitev světových dějin, které ve větší (či dokonce zásadní) míře ovlivnily osudy jednotlivých států či celých kontinentů. KnihaOsudové bitvy dějin z pera uznávaného historika Jiřího Fidlera zahrnuje 55 bitev světových dějin (od bitvy u Thymbry až po válku o Kosovo), které podle autorova nejlepšího zdání splňují podmínku osudovosti z hlediska dalšího historického vývoje. Všechny bitvy jsou zpracovány jednotným způsobem a doplňuje je nadstandardní obrazová příloha ve formě dobových či pozdějších ilustrací. Součástí jednotlivých kapitol jsou také drobné životopisné studie vojevůdců zúčastněných stran, které doplňují jejich portréty s jednotným výtvarným ztvárněním. Nejdůležitějšími přílohami jsou mapy, zobrazující jak politickou situaci válečných protagonistů před daným osudovým střetem, tak několik vývojových fází každé ze sledovaných bitev.
Kniha je věnována památce vojáků šesti armád - americké, belgické, československé, polské, rumunské a sovětské, kteří se od března do května 1945 podíleli na osvobození Čech a Moravy. Ottova encyklopedie je první ucelenou publikací přehledně zachycující tuto nejvýznamnější událost našich dějin. Úplný obraz nejrozsáhlejšívojenské akce v historii českých zemí. Více než 600 abecedně řazených hesel. Geografická hesla měst a městeček na jaře 1945. Vojenská hesla jednotek, frontových, armádních sborových a divizních velitelství. Biografická hesla velitelů a náčelníků štábů frontů, velitelů armád a sborů včetně jejich portrétů. Přes 300 dobových fotografií. Přehledné mapy znázorňující města a postup jejich osvoboditelů.
Hlavní pozornost v knize není věnována historickému výkladu pozadí a průběhu akce, ale prostřednictvím dvou stovek hesel za doprovodu stovky fotografií se kniha snaží přiblížit jednotlivé protagonisty událostí a přinést podrobné a přehledné informace o vojenských jednotkách a zbraních, souvisejících s danou tematikou. Stěžejní část publikace, encyklopedický slovník hesel, vztahujících se ke sledované problematice japonského útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941, je uvedena stručným historickým exkursem a zakončena chronologickým přehledem. Snazší orientaci čtenáře by měla sloužit v textu použitá kurziva, jež odkazuje na jednotlivá slovníková hesla. Autor si v žádném případě nečiní nárok na úplnost hesel ani jejich optimální složení, mimo jiné i z toho důvodu, že příručky podobného typu se u nás prakticky nevyskytují. Proto jde ze strany autora i nakladatele o svého druhu sondu, zda publikace tohoto typu má na našem knižním trhu své opodstatnění.
Již více než čtyři tisíciletí žijí lidé v různých státních formách, a to převážně v takových, ve kterých má hlavní slovo jedinec, samovládce. I když je pojem demokracie, označující vládu občanů, starší než pojmy diktátor a diktatura, prosazuje se tato forma vlády teprve v posledních dvou stoletích. Galerie diktátorů ze všech období světových dějin je velmi rozsáhlá a čítá několik tisíc osob. Tato kniha z nich představuje jen pětašedesát osobností, čímž vytváří pouhé základní kontury této beze sporu zajímavé galerie, jejíž příslušníci pocházejí ze všech historických období a ze všech kontinentů. Kritérium výběru je samozřejmě zcela osobní, autor se snažil čtenářům přiblížit především takové osobnosti, které se mezi samovládci vyznačovaly originalitou svého původu či způsobu vlády.
Rozsáhlá encyklopedie (přes 1500 hesel) podrobně mapující evropskou válku roku 1805 a její vyvrcholení v bitvě u Slavkova na jižní Moravě. Zájemce o danou problematiku zde nalezne detailní rozbor válečných tažení a jednotlivých bitev roku 1805, organizaci a výzbroj všech zúčastněných armád, jejich velitelský sbor, politické a diplomatické představitele jednotlivých evropských států uvedeného období. Knihu doprovází velké množství černobílých i barevných příloh, mapy a plánky válečných tažení a bitev.
Bitva u Sokolova náležela mezi nejvýznamnější vojenské ikony minulého režimu, její jméno nesly vojenské útvary, branné závody, průmyslové podniky apod., z knih věnovaných tématu by vznikla vcelku slušná knihovna, o bitvě byl natočen celovečerní film. Přes všechnu tuto pozornost nám však mnoho důležitých informací chybí a místonich nastupují mýty, např. o bojích proti tankovým jednotkám SS, o obrovských ztrátách čítajících desítky procent původního stavu československých vojáků... S některými mýty se pokouší vyrovnat tato kniha. Autor sám ji označuje za určitou mezibilanci, neboť jeho práce sice posunuje stav poznání sokolovské bitvy kupředu, několik otázek ale stále zůstává nezodpovězených. Nakladatelství Naše vojsko proto považuje knihu za impuls k novému historickému zkoumání působení československých vojenských jednotek za druhé světové války, jehož výsledky bude průběžně publikovat.
Osobnost sedmého československého prezidenta, armádního generála Ludvíka Svobody, je starším generacím dobře známá, generace mladší mají o něm povědomost kvůli kontroverzím doby nedávné. Svobodových životopisů sice existuje povícero, většinou však jsou determinovány dobou svého vzniku a snahou vyhnout se pojmenování dobových problémů. Autor měl možnost seznámit se prakticky v úplnosti s českými archivními materiály, mnohdy i nezpracovanými, zvláště pak s celou pozůstalostí hlavy československého státu. Výsledkem je první rozsáhlá vědecká monografie o člověku, který se pro mnoho generací našich občanů stal symbolem.
Existuje velmi mnoho událostí našich národních dějin, jež nejsou opakovaně podrobovány vědeckému zkoumání, jelikož v minulosti na ně přijatý názor se rozšířil a stal se obecnou znalostí, a to bez ohledu na jeho správnost či úplnost. Takové téma má pak charakter tabu – není třeba o něm přemýšlet, není třeba jej hodnotit, nenítřeba o něm polemizovat, ani na akademické, ani na jiné úrovni. Argumentační klamy jsou projevem nedostatku kritického myšlení a mají přesvědčit druhou stranu o správnosti hájeného názoru za každou cenu, bez ohledu na věcnou pravdivost. Jedním z těchto klamů je argumentum ad populum, který by se dal vyjádřit úslovím, které autor použil jako titul své knihy: To ví přece každý. V knize autor představuje sedm témat z doby prvního čtvrtstoletí existence naší republiky, jejichž převažující interpretace pohříchu zamrzla v dobách dávno minulých, a otvírá tak prostor otázkám, zda to všechno nebylo poněkud jinak.
Tato kniha má encyklopedický charakter. Mapuje vojenskou historii střední Evropy od doby římské do současnosti. Děj knihy se odehrává ve dvou liniích. První, hlavní linie je tvořena chronologickým popisem bitev, které jsou členěny do pěti hlavních kapitol: bitvy pravěku, středověku, raného novověku, novověku a bitvy soudobé historie. Všechny bitvy jsou zpracovávány podle obdobného schématu. Každá bitva je zařazena do historického rámce širších válečných konfliktů a politických souvislostí. Druhá příloha, přílohová linie knihy, je graficky odlišně řešená, prolíná se celou knihou a jednotlivé přílohy vždy uzavírají jednotlivé období vojenské historie.
Malá encyklopedie nejvýznamnějších ruských a sovětských vojenských velitelů známého historika Jiřího Fidlera pod titulem Za víru, vládce a vlast přináší podrobné medailony všech maršálů, kteří během posledních tří století v Rusku a Sovětském svazu této hodnosti dosáhli. Celkový počet ruských a sovětských maršálů (a ekvivalentních hodností v námořnictvu) se blíží dvěma stovkám. Každá osoba měla svůj specifický osud, velmi mnoho z nich bylo oslavováno za života i po smrti, na mnoho z nich bylo zapomenuto, někteří byli proskribováni, posláni v době carské vlády do vyhnanství nebo popraveni (v Sovětském svazu), na několik osob se nevzpomíná v dobrém dodnes. Celkem po třech maršálech byla pojmenována vyznamenání - Řád Suvorova a Řád Kutuzova v Sovětském svazu, Řád Žukova v Ruské federaci. Autor zvolil název "Za víru, vládce a vlast" jako volnější překlad původní ruské vojenské devisy "Za Boga, za cara i rodinu". Význam původního ruského hesla je jasný, pro komunistické období bylo bohem učení marxismu-leninismu, vládcem konkrétní generální tajemník a vlast zůstávala neměnnou. Proto stejně jako v ruském, tak i v sovětském vojenství měla (a nově má) tato devisa obecnou platnost. Pozorný čtenář Fidlerovy knihy tak může získat nejen přehled o zmíněných osudech vojenských osobností, ale i zajímavý pohled na vývoj ruského vojenství v tomto období.
Podtitul knihy : Malý encyklopedický slovník. První část knihy popisuje české a slovenské krajanské hnutí, politický exil a domácí politiku za 1. světové války, průběh vznikání vojenských jednotek dobrovolníků v Rusku a jejich zapojení do válečných akcí. Zmiňuje politické souvislosti bitvy u ukrajinské obce Zborov. Zde zaútočila 2. července 1917 Československá střelecká brigáda v rámci ruské ofenzivy na postavení rakousko-uherské armády a v krátkém časovém úseku nečekaně dosáhla značného úspěchu. Bitva u Zborova je tak právem označována za bod zlomu v československém odboji, neboť potvrdila oprávněnost své existence a otevřela cestu výstavbě dalších vojenských jednotek. Druhá část knihy obsahuje encyklopedický slovník s více než třemi sty hesly a s doprovodnými fotografiemi se zborovskou tématikou. Jedno z nejvýznamnějších bojových střetnutí v českých vojenských dějinách 20. století je dosti stranou zájmu odborné či laické veřejnosti, neboť poslední monotematická publikace byla vydána v roce 1947. První vydání.
Publikováno:2003
ISBN:80-7217-209-3
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.