Sci-fi divadelní hra o čtyřech dějstvích. V Adamově bytě v Leningradě se náhodně setkají právě sezdaní Adam s Evou, letec, spisovatel, povaleč a trochu zmatený vědec, který právě vynalezl přístroj, který dokáže svými paprsky ochránit před účinky smrticího bojového plynu a přemýšlí, komu jej věnovat. Tou dobou se město ocitápod útokem nepřátelských vzdušných sil v právě probíhající válce. Hra v mnoha vtipných replikách glosuje současné poměry, tj. sovětskou realitu počátku 30. let, kolektivizaci zemědělství, komunistické ideje atd. Hra byla napsána v roce 1931 a vydána až o 40 později, v roce 1971.
Psychologický román o občanské válce v Rusku. Bulgakov zasadil děj románu do rodného města Kyjev ve chvíli, kdy se politická i společenská situace měnila prakticky každý den, a tak rodina Turbinových, ale nejen ona, musela nutně dospět k přehodnocení názorů a postojů, vycházejících z jejich původu a založení.
Tři roky před napsáním prvních stránek satiricko-fantaskního románu Mistr a Markétka dokončil Bulgakov Bílou gardu, román generační, v němž zobrazuje drásavé události občanské války ve svém rodném Kyjevě, hlad a chaos, zoufalství zrazené mladé inteligence, ovlivněné vlasteneckými ideály v té podobě, jakou jim vtiskla ideologie bělogvardějských důstojnických škol. Spojení Bílé gardy a Divadelního románu má své skryté souvislosti. V Divadelním románu je rovněž mnoho autobiografických prvků, neboť jako scenárista MCHATu detailně poznal Bulgakov vnější tvář i vnitřní mechanismus divadelních praktik konce dvacátých a začátku třicátých let. Svému nevycválanému satirickému talentu dává teď ale už zelenou, aby co nejprůkazněji zesměšnil - podobně jako v Mistru a Markétce - nepochopení uměleckého díla. Próza byla otištěna pětatřicet let po svém vzniku. Dodnes však Divadelnímu románu nic neubralo na jeho posmutnělém lyrismu a zároveň pobavené kousavosti i nadčasovém postřehu. Z ruštiny přeložila Alena Morávková. Doslov napsal Milan Hrala.
Divadelní hra – komedie o třech dějstvích, v níž mladý vynálezce Šurik Timofejev sestavil fungující stroj času, který spojil jeho byt s 16. stoletím, přesněji s místem, kde pobýval tehdejší krutý vládce Ruska Ivan Hrozný. Zpět do minulosti se dostane důchodce Bunša, který se čirou náhodou velkému caru dost podobá. Spolu s ním sedo doby vlády nejslavnějšího ruského cara dostává i kapsář Miloslavskij. Na jejich místě v současnosti se objeví Ivan Hrozný, který se nenechává přesvědčit, že je v budoucnosti. Porucha stroje času způsobí sérií nečekaných a zajímavých událostí.
Groteskní příběh spisovatele Maksudova, který se snaží uplatnit svou divadelní hru, kde nechybí ani moderní Ďábel, usilující bizarním způsobem o duši hrdiny. Maksudov, obklopený byrokracií, zbabělostí i náladovostí svého okolí, jemuž je vydán v gradaci příběhu čím dál víc napospas, by věru ďábelského rádce potřeboval. Jeholidské síly na úkol prosadit svou divadelní hru, zdá se, nestačí.
Satirický román jednoho z nejvýraznějších autorů porevoluční ruské literatury, dílo, jež bylo po léta pomíjeno a dnes představuje sovětský bestseller. Na jednoduchém příběhu mladého autora, který přináší do divadla svou prvotinu, původně román přepracovaný na divadelní hru, a po podepsání smlouvy se stává trpným vykonavatelemdoplňků a škrtů, se kterými jako autor nesouhlasí, ukazují se kulturní poměry v SSSR z konce let dvacátých a začátku třicátých. Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj "příběh novodobého Fausta" začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.
Drama zpracovává látku, kterou Bulgakov vtělil do románu Bílá garda. Už v roce 1920 měla na vladikavkazské scéně premiéru hra Bratři Turbinové, která se však nedochovala. Román Bílá garda začal vycházet na pokračování v časopise Nové Rusko v roce 1925, bohužel však časopis zanikl, než bylo dílo publikováno celé. Když pak o rok později měla premiéru hra Dni Turbinových, domýšleli si čtenáři závěr románu podle dramatu. Dílo bylo vydáno velkým nákladem v roce 1955. Děj se odehrává v zimě roku 1918 v Kyjevě, který je opuštěn hetmanem Skoropadským podporovaným německou posádkou a posléze obsazen vojsky atamana Simona Petljury. Hra zachycuje osudy sourozenců Turbinových a jejich přátel na pozadí těchto dramatických událostí. Dny Turbinových byly jediným autorovým dramatickým dílem, které se smělo v průběhu 20. a 30. let hrát na scéně MCHAT i v zahraničí. Sám Stalin měl hru velmi rád a shlédl ji dokonce několikrát.
Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.
V grafickém románu Mistr a Markétka, pořízeném podle Bulgakovovy předlohy, sledujeme systematické řádění ďábla Wolanda a jeho suity v Moskvě dvacátých a třicátých let. V chaotickém víru událostí se ocitají zejména dva lidé: Mistr, zlomený kritikou svého románu o Pilátu Pontském, a Markétka, s níž má ďábel vlastní plány. Bulgakovův román, který mohl ve své vlasti vyjít až po pětadvaceti letech, líčí fantastické události s makabrózním humorem, který se neztrácí ani v jeho komiksové adaptaci.
Román Mistr a Markétka je považován za nejmystičtější dílo 20. století. Bulgakov na něm začal pracovat koncem 20. let a pokračoval až do své smrti v roce 1940. Během svého vzniku text prošel mnoha změnami a úpravami. Autor přidával do děje postavy, hrál si se zápletkou a s názvem díla, a první verzi románu dokonce spálil... Hlavnímhrdinou knihy je ďábel, který však není prezentován jako ztělesnění zla. Woland v románu vystupuje spíš jako „ušlechtilý dobrodruh“, který odhaluje společenské neduhy a problémy. Publikace nabízí zkrácenou verzi románu, která je určena pro pokročilé studenty ruštiny. Díky ní se zájemci seznámí s mistrovským dílem ruské literatury a také si procvičí ruštinu. V knize najdete: * zkrácený a upravený román v jazyce originálu, * zrcadlový český překlad, * komentáře zajímavých jazykových jevů, které se vyskytují v textu, * poznámky k ruským reáliím, * testové úlohy na porozumění.
Drama z roku 1930 je součástí autorovy „molieriany“, která pokračovala životopisným románem o Molierovi Život pana Moliera a byla zakončena několika autorovými překlady Molierových her pro Moskevské umělecké divadlo. Moliere byl uveden na této scéně roku 1936, ale po několika reprízách byl stažen z repertoáru a jméno autora se ocitlo na černé listině. Bulgakov si zvolil poslední úsek Molierova života, kdy slavný komediograf prožívá svou poslední hořkou lásku k mladičké Armandě, okouší slávu i její rub, bojuje o Tartuffa a ztrácí královu přízeň. Drama končí Molierovou smrtí. Po prostudování historických pramenů autor nalezl shodu mezi Molierovým a svým zápasem s despotickou mocí. Podle vlastních slov nenapsal historickou hru, ale romantické drama, kde se nevyžaduje historická přesnost – v jeho dramatu Moliere umírá přímo na scéně. Jde o nejčastěji uváděnou Bulgakovovu hru.
Edice D ve svém 113. svazku představuje autora slavného románu Mistr a Markéta jako dramatika. Jde o dva pozoruhodné portréty dvou světových dramatiků Molièra a Puškina, jejichž dramatické životní osudy slouží autorovi k obecnějšímu zamyšlení o vztahu umělce a společnosti, která se k němu dokáže zachovat i nevděčně krutě, o životě umělce, jehož hledání reality se střetá se zájmy mocných.
Sugestivní povídka z roku 1926 je součástí cyklu autorových textů s lékařskou tématikou. Na základě osobní zkušenosti Bulgakov líčí dramatický zápas doktora Poljakova s drogou. Forma dopisů a zápisků maximálně přibližuje vypravěče čtenářům a posiluje sugestivnost této mistrovské novely. 2. vydání
Výbor krátkých próz Michaila Bulgakova, souborně nazvaný O prospěšnosti alkoholismu, představuje slavného ruského spisovatele v českém prostředí především jako humoristu a satirika. Některé z textů do výboru zařazených představují na svoji dobu odvážnou reflexi témat tabuizovaných, zejména v sovětské společnosti 20. let, kdy většina povídek vznikla. Výbor je doplněn Bulgakovovým Dopisem vládě SSSR z 28. března 1930, který dokresluje dobový kontext spisovatelovy tvorby. Ačkoli tento dopis představuje jeden ze základních dokumentů demaskujících období stalinismu, vyjde v českém překladu poprvé.
Kedy strach a zimomriavky ovládnu dušu čitateľa? Keď Majster vzýva Diabla a vydáva sa na let ponad prekliatu Moskvu? Keď v laboratóriách jeho fantázie praskajú osudové vajcia, liahnu sa na svet príšery a ulice sa zapĺňajú ľuďmi so psími srdcami? Alebo vtedy, keď nám Michail Bulgakov vykresľuje realistické obrazy sovietskej Moskvy či predrevolučného virvaru? Realita je hroznejšia o to viac, že autor a jeho postavy si neodpustia, aby ju prikrášlili vidinami narkomana či démonickou hrou. Morfium - Diaboliáda - Moskva z červeného kameňa... Hrôza, hrôza, hrôza. Výber svojich časopiseckých próz plánoval Michail Bulgakov (1891 - 1940) vydať roku 1937 pod názvom O vášňach a nerestiach. Lenže v jednom z najhorších rokov krvavej ruskej histórie kniha nevyšla a jednotlivé poviedky sa dlhé roky po spisovateľovej smrti publikovali v najrozličnejších výberoch z jeho tvorby. Autorom koncipovaná zbierka tak vychádza v novom slovenskom preklade po prvý raz.
Profesor V. I. Persikov vynalezne paprsek, který urychluje buněčný růst a množení. Ve stejnou chvíli v Rusku pomřou všechny slepice. Jeden člověk, který se jmenuje Osud, chce použít paprsku k namnožení slepic z dovezených vajec. Profesor Persikov to však nechce dovolit, paprsek se musí zkoumat. Chce to zkoumat na plazech a na pštrosech. Omylem se zamění zásilky slepičích a plazích vajíček a jelikož Osud není biolog a nepozná rozdíl, začne množit hady a pštrosy. Ty narostou do obřích rozměrů a mají velmi rychlou schopnost množit se. Nikdo si s tím neví rady, vojsko prohrává bitvy proti plazům…
Dvě groteskní novely - Osudná vejce (1924) a Psí srdce (1925) - plné napětí, bohatého děje, překvapivých zvratů a komediálnosti jistě upoutají i neobvyklým námětem. V Osudných vejcích se čtenář stane svědkem zhmotnění Darwinovy teorie: náhodně objevený zázračný paprsek probouzí k životu nové a nové jedince, silnější požírá slabšího, a tak katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat. V Psím srdci už nejde o hříčku náhody, ale o připravovaný experiment. Známý profesor transplantuje toulavému psu hypofýzu a mužské pohlavní orgány. Experiment však profesora zaskočí - zvíře se sice mění v člověka, ale v neuvěřitelného hrubce, nevzdělance, agresívního asociála a podlého zbabělce. Homunkulus ohrožuje své okolí a jeho tvůrce si muží položit otázku o zodpovědnosti vědce. Bulgakov využil fantastiky k odhalení problémů reálného života, k apelu na lidskou zodpovědnost, tak naléhavou i v dnešním světě.
Zrcadlový rusko-český text. Satirická utopie Osudná vejce jsou Bulgakovovou příkrou kritikou prvoplánového scientismu a technologické naivity. Čtenář sleduje zhmotnění Darwinovy teorie: náhodně objevený, záhadně působící paprsek způsobí biologickou mutaci a ta vede ke vzniku nových nebezpečných tvorů. Katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat.
Kniha s názvem Pohár života představuje nejobsáhlejší soubor Bulgakovových povídek, fejetonů, črtů a novel, jaký byl v češtině vydán. Téměř padesát známých i méně známých textů jednoho z nejlepších ruských spisovatelů dvacátého století pokrývá autorovo kyjevské, kavkazské i moskevského období a zahrnuje rovněž autorovu autobiograficky laděnou prvotinu Zápisky mladého lékaře, v níž Bulgakov líčí život mladého začínajícího lékaře v zapadlé vesnické nemocnici ve Smolenské gubernii v letech 1916–1917. Součástí souboru jsou i novely Osudná vejce a Psí srdce, jedny z prvních ruských vědeckofantastických próz vůbec. Tato raná tvorba, již charakterizuje prolínání realismu s fantastikou, satiričnost s tragikomikou a groteskou, ale také existenciální hloubka a silný filozofický přesah, dokazuje autorovu skvělou pozorovací schopnost nahlížet a zpodobovat zjevné i skryté stránky života, jakož i umělecky ztvárnit rozporuplnou dobu, v níž žil.
Satirizující divadelní hra popisující tragické vyústění života Alexandra Sergejeviče Puškina. Prostřednictvím režimu nepohodlného romantického básníka se Bulgakov zabývá manipulačními praktikami a intrikami vládnoucího systému, zosobněného nejen tajnou policií. Historické souvislosti ukazuje ve světle zdánlivě soukromé milostné avantýry Puškinovy manželky, čímž vynikají situace, týkající se pravděpodobných okolností básníkovy smrti. Legenda ruské literatury – básník a prozaik Alexandr Sergejevič Puškin je díky Bulgakovově hře představen v podobě, se kterou nebývá příliš často spojován přestože v jeho životě sehrála významnou roli. Puškin byl politicky angažovaným šlechticem, což se také otisklo do osudu tohoto nekonvenčního umělce. Jeho sympatie s děkabristy mu doživotně ztížily společenské postavení a výstřední chování budilo nevoli konvencemi svázaného dvorského prostředí. Bulgakov napsal hru o Puškinově konci v roce svého skonu. V Posledních dnech se soustředil na konflikt, kvůli kterému se Puškin v roce 1837 utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy, a na následky zranění posléze zemřel. Autor, žijící ve stalinské diktatuře, do hry umně vložil konspirační otazník, upozorňující na využití rodinné záležitosti ve prospěch likvidace básníka. Část příběhu se proto odehrává mezi carskými donašeči a špicly. Pozornost je cílena také k bezejmenným zástupcům obyčejného lidu, obdivujících básníka, nejen pro pravdivou a emotivní tvorbu, ale také pro jeho sociální cítění. Bulgakov se ironicky pozastavuje i nad tím, jak nepohodlný může být básník, i když je už mrtvý.
Případ z praxe / Anton Pavlovič Čechov -- Pavilón číslo 6 / Anton Pavlovič Čechov -- Bez cesty / Vikentij Vikenťjevič Veresajev -- Zápisky mladého lékaře / Michail Bulgakov -- Irtumej / Michail Roščin
Kratší novela, odehrávající se těsně po revoluci v Rusku. Slavný lékař nalezne na ulici zbídačeného psa, ujme se ho a začne o něj pečovat. Protože však rád experimentuje s lékařskou vědou, provede pokus i na psovi, jenž se posléze začne pozvolna měnit v člověka.. Bulgakov novelu napsal počátkem roku 1925, nicméně poprvé byla v autorově vlasti otištěna až v roce 1987. Text ležel do té doby v archívech a šířily se jen neurčité zvěsti o jeho obsahu. ISBN 80-207-0228-8 (váz., plátno) ISBN 80-207-0073-0 (váz., kůže)
Dvojjazyčné vydání. Bulgakovova sci-fi novela líčí příběh slavného chirurga, který prostřednictvím transplantace mozku vytvoří homunkula, jenž nakonec ohrožuje nejen jeho, ale celé okolí. Novela z r. 1925 byla v SSSR zakázána až do Gorbačovské perestrojky.
Titulní novela tohoto svazku, napsaná roku 1925, byla například poprvé uveřejněna koncem 60. let v Německu a v Anglii, v Rusku mohla vyjít tiskem až roku 1987. Přesto spolu s dalšími prózami a románem Mistr a Markétka, přinesla autorovi světové uznání. Bulgakov se v ní hlásí k žántu science-fiction, ale s velkou dávkou filosofické jasnozřivosti zachycuje ruskou realitu poloviny 20. století. Vytvořil až mrazivě nadčasový příběh, beze zbytku srozumitelný a aktuální i pro dnešní čtenáře. Svazek dále osbahuje povídky Neobyčejné příhody doktora, Rudá koruna, Bohéma, Moskva rudokamenná, Samohonkové jezero, Moskva dvacátých let, Diaboliáda, Vyprávění Makara Děvuškina, Chánský oheň.
Dráma je známa aj ako Posledné dni a bola napísaná v 1935. Zobrazuje posledné dni nerovného zápasu klasika ruskej poézie Alexandra Sergejeviča Puškina s cárskym dvorom, vrcholiacim jeho tragickou smrťou. „Hlavným Bulgakovovým želaním bolo vyhnúť sa banalizovaniu, splošteniu drahocenného obrazu veľkého básnika. Zobrazením spoločenskéhoprostredia, v ktorom Puškin žil, odhalil jeho tragédiu“ Konstantin Fedin
Vzhledem k Stalinovým výhradám své doby z provozování vyloučená divadelní hra sovětského dramatika (1891-1940) o bělogvardějských běžencích a oficírech. Smeteni revolucí, rozvráceni duševně a zdeptáni mravně si uvědomují prázdno, jež se před nimi otevřelo, a luští otázky své další existence a smyslu svého žití.
Autobiograficky laděné povídky o počátcích praxe mladého začínajícího lékaře v zapadlé vesnické nemocnici na počátku 20. století. Příběhy vznikaly na základě deníkových záznamů mladého autora, který vystudoval medicínu a podobnou praxi absolvoval. Vzdálenost od veškerého kulturního dění, osamělost, nedostatečné zdravotnické vybavení, nevzdělanost, tmářství a konečně i pracovní vyčerpanost do značné míry přispěly k duševnímu i profesionálnímu zrání tohoto ruského spisovatele.
Zápisky na manžetách Michaila Bulgakova sú autobiografickou novelou, ktorá má formu denníkových zápiskov a zachytáva prvé dva roky (1920 – 1921) jeho formovania ako spisovateľa. Zápisky, ktoré pôvodne pozostávali z troch častí, ale zachovali sa iba prvé dve, zaznamenávajú dôležité momenty z Bulgakovovho života vo Vladikavkaze, kde sa ocitol počas občianskej vojny ako vojenský lekár bielogvardejcov, jeho prvé novinárske kroky, prvé dramatické a prozaické pokusy, hľadanie vlastného rukopisu, svojho osobitého pohľadu na novú realitu a jej literárne stvárnenie. Chýbajúcu tretiu časť Zápiskov v tejto knihe nahrádzajú poviedky z rokov 1921 – 1924, predstavujúce Bulgakovov satirický pohľad na obdobie začiatkov boľševického štátu, obdobie novej reality, s ktorou akoby sa spisovateľ nikdy nezmieril.