Zanechal po sobě dlouho skrývané písemné svědectví. Patřil mezi ty, kteří k nám pozvali sovětské tanky v roce 1968? Měl vystřídat Dubčeka v čele strany po ustavení tzv. Dělnicko-rolnické vlády? Vasil Biľak ve svých pamětech leccos naznačuje, leccos skrývá, nicméně v částech, které dopsal po roce 1989 přiznává, že byl jedním ztěch, kteří požádali sovětskou stranu o pomoc, což v minulosti odmítal. V každém případě je to však mimořádě cenný dokument, který jsme v zájmu objektivity doplnili podrobnou analýzou renomovaného historika PhDr. Vladimíra Čermáka. Poněkud bizarní titul vlastně vystihuje téma. Bil’ak si totiž vymínil, že paměti mohou vyjít až po jeho smrti.
Na přelomu let 1987 -1988 byl Vasil Biľak ještě členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSČ a především jedním z nejvlivnějších politiku. Nejvyšší stranické vedení přesto neváhalo zastavit tehdy zahájené vydávání výňatku z Biľakovy knihy Milníky mého života a její rukopis byl stažen také z nakladatelství. Už to je pro knihu bezpochyby nejlepší reklama. Sám obsah vysvětluje, proč tomu tak bylo. Ojedinělé svědectví ze zákulisí KSČ je zcela mimořádným příspěvkem k hodnocení naší novodobé historie. Pokud jde o tzv. krizové období na konci šedesátých let, je svědectví Vasila Biľaka skutečně unikátní. Druhý díl Biľakových pamětí je plně věnován událostem z let 1968 -1969. Nejde o záznamy postranního pozorovatele, ale o zasvěcenou výpověď jednoho z havních protagonistů.