Eichmann in Jerusalem: A Report on the Banality of Evil
Kniha pojednává o soudním procesu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě v roce 1961. Eichmann byl 11. května 1960 unesen z Argentiny, kde žil od konce války a dopraven do Izraele. Eichmann byl obviněn jako hlavní aktér konečného řešení židovské otázky. Celá kniha je koncipována jako reportáž z průběhu Jeruzalémského procesu, při kterém byl nakonec Eichmann odsouzen k trestu smrti. Arendtová si pokládá otázku, zda může být Eichmann vůbec souzen, a pokud ano, tak za co. Znovu se tu opakuje dilema z norimberských procesů, při kterých se obžalovaní hájili především tím, že poslouchali rozkazy, za jejichž neuposlechnutí jim hrozil vysoký trest a řídili se tak podle platného práva. Jedná se o nejkontroverznější dílo autorky, které napsala v roce 1963 a popudila si jím židovskou komunitu, když zpochybnila schopnost člověka používat v podmínkách sílícího stranictví, nacionalismu a modernizace racionální uvažování.
Korespondence s významným religionistou, filosofem Gerhardem (Gershomem) Scholemem začíná v době, kdy Hannah Arendtová zápasí ve francouzském exilu o holou existenci. Spojovacím článkem mezi nimi je osud Scholemova přítele Waltera Benjamina, s nímž se Arendtová seznámila v emigraci v Paříži a který jí před jejím odjezdem do USA svěřilsvé rukopisy. Benjaminovi se však z Evropy uniknout nepodařilo – roku 1940 spáchal sebevraždu na francouzsko-španělské hranici. V jednom z prvních dopisů informuje Scholema, který v té době žije už skoro dvě desetiletí v Palestině, o jeho tragickém osudu. Rozbíhá se tak dlouholetý dialog mezi New Yorkem a Jeruzalémem a mezi dvěma protichůdnými osobnostmi – nezávislou politickou teoretičkou Arendtovou a přesvědčeným sionistou Scholemem, profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a autorem zásadního díla o židovské mystice a kabale (Major Trends in Jewish Mysticism).
Krize republiky je soubor čtyř textů, v nichž Hannah Arendtová zkoumá krizové události a vývoj politického života ve Spojených státech v 60. a 70. letech 20. století a jak tento vývoj ohrožuje americkou (a obecně demokratickou) formu vlády, nebo naopak jakým způsobem do ní zapadá. V úvodním eseji s názvem „Lhaní v politice“ analyzujepřípad tak zvaných „Pentagonských dokumentů“, které odhalily taktiku rozhodovacích procesů na nejvyšších místech americké politiky během války ve Vietnamu, a zabývá se důsledky dnes tak aktuální proměny politiky v pouhou arénu, v níž dochází pouze k vytváření určitých obrazu a k budování vztahů s veřejností. Druhý text, který už svým názvem „Občanská neposlušnost“ odkazuje k eseji Henryho Davida Thoreaua, se pokouší o rozbor různých amerických protestních a opozičních hnutí na pozadí demokratického právního systému a americké tradice odporu a „sdružování“. V obecnější studii „O násilí“ Arendtová otevírá problém povahy, příčin a významu násilí v druhé polovině 20. století a jeho vztahu k moci, politice a válce. Doplňkem k této studii je závěrečný rozhovor „Myšlenky o politice a revoluci“. Ve všech těchto textech sice Arendtová definuje a objasňuje dobové zájmy a obavy Američanů, nicméně její závěry a poselství právě tak nadčasově zahrnují současné problémy demokratických politických systémů.
Sborník esejů slavné německo-americké politické myslitelky je českému čtenáři již zčásti znám; čtyři eseje z celkových osmi již totiž vyšly pod názvem Krize kultury (Mladá fronta, 1994) a teprve nyní odděleně vychází i zbytek původního svazku. Tak jako v mnoha svých dílech i zde Arendtová občas stojí jakoby na půl cesty mezi politickou filosofií a poezií. Pohledy na dějiny, politickou filosofii i lidské myšlení vůbec, které tu Arendtová předkládá, zůstávají úchvatné a inspirativní.
Ve své studii dvou nejslavnějších revolucí 18. století vyzdvihuje Arendtová úsilí Americké revoluce o založení politické svobody spojené s ustanovením trvalých politických institucí a svobodného veřejného prostoru. To staví do protikladu ke snaze Francouzské revoluce o osvobození od sociální nerovnosti. Dále se autorka zamýšlí nad tím, proč se v Americe duch revoluce neudržel. Hlavní příčinu spatřuje ve ztrátě vztahu k veřejnému prostoru za podmínek zastupitelské demokracie. V závěru se na základě myšlenek Thomase Jeffersona a zkušenosti se systémem rad v průběhu revolucí 20. století věnuje možnostem obnovy a udržení přímé demokracie.
Třísvazkové dílo slavné politické myslitelky, která zkoumá kořeny totalitarismu 20. století. První svazek je věnován antisemitismu, druhý imperialismu a třetí totalitarismu.
Vita activa, známější pod anglickým názvem The Human Condition, je nejdůležitější filosofický spis Hannah Arendtové. Pojednává v něm o základních formách lidské činnosti, které jsou zároveň základními podmínkami, za nichž je člověku dán život na zemi. Těmi jsou práce, zhotovování a jednání, jež charakterizují člověka jakopracující bytost čelící tlaku biologické nutnosti (animal laborans), jako zhotovitele předmětů lidského světa zajišťujícího stabilní rámec pro existenci lidského rodu (homo faber) a jako politickou bytost, která skrze jednání a promlouvání manifestuje svou personální jedinečnost, uskutečňuje svou svobodu a spolu s druhými splétá předivo lidských vztahů (animal politikum). Systematická filosofická analýza těchto lidských činností je spojena s pronikavou reflexí hlubokých společenských proměn v novověku a s kritickým rozborem teorií, které byly jejich myšlenkovým základem.
HANNAH ARENDTOVÁ (1906-1975) se ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlení, chtění a souzení. Druhý svazek se zabývá mohutností vůle, tedy i závažným problémem svobody. Schopnost vůle byla objevena až s příchodem křesťanské éry, křesťanský konflikt mezi vírou ve všemohoucího Boha a svobodnou vůlí však v moderní době přetrvává i po konci tradiční metafyziky jako rozpor svobody se zákonem kauzality nebo později se zákony dějin. Svoboda tak byla filosofy často zpochybňována jako iluze vědomí. Jaká je však reálná zkušenost? Arendtová sleduje dějiny chtění od objevu vůle u Aristotela, Pavla a Augustina, pokračuje přes Tomáše a Dunse Scota až po moderní zavržení vůle u Nietzscheho a Heideggera. Na závěr konstatuje, že větší smysl pro vůli měli muži činu, kterým se stává zdrojem jednání, nikoli filosofové.
Publikace je rozdělena na čtyři oddíly. Prvý se zabývá světem okolo nás - jevy, druhý duchovními aktivitami ve světě jevů. Ve třetím oddíle se autorka snaží vyhmátnout důvod toho, co nás nutí myslet, zatímco v závěrečném shrnuje celou problematiku. Ve všech oddílech srovnává a cituje myšlenky a výroky světových filozofů od antiky po svou současnost. Studie je doplněna poznámkovým aparátem, předmětovým rejstříkem a jmenným rejstříkem.
Publikováno:2001
ISBN:80-7299-041-1
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.