not rated
My rating
Vojtěch Zamarovský (5. října 1919, Trenčín – 26. července 2006, Praha) byl slovenský historik, spisovatel a překladatel, průkopník literatury faktu v Československu. Zaměřoval se na nejstarší dějiny lidstva a popularizoval starověké civilizace a mýty.
Vzdělání získal v Trenčíně a poté studoval v Praze a Bratislavě, kde v roce 1943 absolvoval práva. Po studiích pracoval ve Slovenské národní bance, na Úřadu předsedy vlády a ve Státním plánovacím úřadu. V roce 1953 byl z politických důvodů nucen odejít a nastoupil jako administrativní pracovník do Státního nakladatelství krásné literatury, kde se věnoval překladům. Po roce 1956 se plně soustředil na překladatelství a později i na vlastní tvorbu. V roce 1977 podepsal Antichartu.
Poslední léta života trpěl Parkinsonovou nemocí a zemřel v Praze po dvouměsíčním kómatu. V Bratislavě je po něm pojmenováno Kníhkupectvo Vojtecha Zamarovského.
Jeho první práce byly ekonomické studie a publicistické články. První kniha, historický cestopis po Mezopotámii, Egyptě a Řecku, vznikla na podnět Mladé letá. Postupným studiem uměleckých památek a staveb rozvinul nový žánr – literaturu faktu.
Zamarovský se ve svých dílech soustředil na detailní popis památek s důrazem na jejich estetickou hodnotu, nikoli pouze na jejich pouhé zaznamenání. Kromě architektury a umění se věnoval i starověké mytologii, historii objevů a osudům archeologů, jako byl Heinrich Schliemann. Jeho knihy kombinovaly poutavé příběhy s množstvím historických faktů, které podával s velkou zručností.
Vedle vlastní tvorby překládal z angličtiny, francouzštiny, latiny a němčiny a spolupracoval na televizních dokumentech o starověku. Napsal 14 knih (všechny po první byly česky i slovensky), které byly přeloženy do 14 jazyků a vydány v celkovém nákladu přes dva miliony výtisků. Jeho dílo se stalo nejznámější populárně-naučnou literaturou o starověké historii v češtině a slovenštině.
Vzdělání získal v Trenčíně a poté studoval v Praze a Bratislavě, kde v roce 1943 absolvoval práva. Po studiích pracoval ve Slovenské národní bance, na Úřadu předsedy vlády a ve Státním plánovacím úřadu. V roce 1953 byl z politických důvodů nucen odejít a nastoupil jako administrativní pracovník do Státního nakladatelství krásné literatury, kde se věnoval překladům. Po roce 1956 se plně soustředil na překladatelství a později i na vlastní tvorbu. V roce 1977 podepsal Antichartu.
Poslední léta života trpěl Parkinsonovou nemocí a zemřel v Praze po dvouměsíčním kómatu. V Bratislavě je po něm pojmenováno Kníhkupectvo Vojtecha Zamarovského.
Jeho první práce byly ekonomické studie a publicistické články. První kniha, historický cestopis po Mezopotámii, Egyptě a Řecku, vznikla na podnět Mladé letá. Postupným studiem uměleckých památek a staveb rozvinul nový žánr – literaturu faktu.
Zamarovský se ve svých dílech soustředil na detailní popis památek s důrazem na jejich estetickou hodnotu, nikoli pouze na jejich pouhé zaznamenání. Kromě architektury a umění se věnoval i starověké mytologii, historii objevů a osudům archeologů, jako byl Heinrich Schliemann. Jeho knihy kombinovaly poutavé příběhy s množstvím historických faktů, které podával s velkou zručností.
Vedle vlastní tvorby překládal z angličtiny, francouzštiny, latiny a němčiny a spolupracoval na televizních dokumentech o starověku. Napsal 14 knih (všechny po první byly česky i slovensky), které byly přeloženy do 14 jazyků a vydány v celkovém nákladu přes dva miliony výtisků. Jeho dílo se stalo nejznámější populárně-naučnou literaturou o starověké historii v češtině a slovenštině.
Source: česká wikipedie