Vladimír Václavek
1959
česká
not rated
My rating
Vladimír Václavek je hudebník, zpěvák, textař a básník.
Spolu s Pavlem Fajtem a Ivou Bittovou patřil k významným představitelům brněnské alternativní scény, která se od poloviny osmdesátých let stala protiváhou oficiální rockové hudbě. Na rozdíl od undergroundu se však tvorba moravských hudebníků zaměřovala spíše na vyjádření pocitů a nálad, než na politické poselství. Jejich hudba, hraná v kapele Dunaj, byla rytmicky složitá, s neobvyklými harmonickými postupy a strukturami, které se vymykaly tehdejším rockovým standardům.
Na počátku devadesátých let brněnská alternativa ožila a její členové se začali více prosazovat samostatně, často i v zahraničí. Václavek v roce 1994 vydal své debutové album Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj, s hosty z Francie. Ve stejné době založil mezinárodní seskupení Rale (Šelest), s nímž nahrál tři úspěšná alba, ve kterých se prolínalo šest jazyků a inspirace z různých kultur. Kromě účinkování v dalších kapelách v roce 1997 spolu s Ivou Bittovou vytvořil dvojalbum Bílé inferno. Z muzikantů z tohoto alba vznikla jazzově orientovaná kapela Čikori, Václavek působil i ve V.R.M., ale postupně se rozhodl pro sólovou kariéru.
Václavek je spíše uzavřený člověk, který žije se svou ženou Táňou v jihomoravské vesnici Habrovany. Tato odlehlost se odráží v jeho hudbě, která je klidná, uvolněná a zároveň má silný, zemitý charakter. Původně hrál na baskytaru, později přešel na kytaru, kterou však hraje stylem baskytary. V posledních letech využívá i elektronické efekty, které jeho hudbě dodávají hloubku. Často se v ní objevuje inspirace africkou kytarovou hrou, kterou poznal z nahrávek. Václavek ve svých skladbách zhudebňuje poezii Bohuslava Reynka a Federica Garcíi Lorcy, a také verše Antonína Přidala a vlastní texty, které se objevily i na jeho nové desce.
Vladimír Václavek je autorem i dvou sbírek básní: Stín stromu (1994) a Obrazy cesty (2000).
Spolu s Pavlem Fajtem a Ivou Bittovou patřil k významným představitelům brněnské alternativní scény, která se od poloviny osmdesátých let stala protiváhou oficiální rockové hudbě. Na rozdíl od undergroundu se však tvorba moravských hudebníků zaměřovala spíše na vyjádření pocitů a nálad, než na politické poselství. Jejich hudba, hraná v kapele Dunaj, byla rytmicky složitá, s neobvyklými harmonickými postupy a strukturami, které se vymykaly tehdejším rockovým standardům.
Na počátku devadesátých let brněnská alternativa ožila a její členové se začali více prosazovat samostatně, často i v zahraničí. Václavek v roce 1994 vydal své debutové album Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj, s hosty z Francie. Ve stejné době založil mezinárodní seskupení Rale (Šelest), s nímž nahrál tři úspěšná alba, ve kterých se prolínalo šest jazyků a inspirace z různých kultur. Kromě účinkování v dalších kapelách v roce 1997 spolu s Ivou Bittovou vytvořil dvojalbum Bílé inferno. Z muzikantů z tohoto alba vznikla jazzově orientovaná kapela Čikori, Václavek působil i ve V.R.M., ale postupně se rozhodl pro sólovou kariéru.
Václavek je spíše uzavřený člověk, který žije se svou ženou Táňou v jihomoravské vesnici Habrovany. Tato odlehlost se odráží v jeho hudbě, která je klidná, uvolněná a zároveň má silný, zemitý charakter. Původně hrál na baskytaru, později přešel na kytaru, kterou však hraje stylem baskytary. V posledních letech využívá i elektronické efekty, které jeho hudbě dodávají hloubku. Často se v ní objevuje inspirace africkou kytarovou hrou, kterou poznal z nahrávek. Václavek ve svých skladbách zhudebňuje poezii Bohuslava Reynka a Federica Garcíi Lorcy, a také verše Antonína Přidala a vlastní texty, které se objevily i na jeho nové desce.
Vladimír Václavek je autorem i dvou sbírek básní: Stín stromu (1994) a Obrazy cesty (2000).
Source: http://indies.eu/umelci/27/vladimir-vaclavek