Sigrid Undset
1882 - 1949
norská
not rated
My rating
Sigrid Undsetová, norská spisovatelka oceněná Nobelovou cenou za literaturu v roce 1928, se narodila v roce 1882 v Dánsku. Její matka byla Dánka a otec Ingvald Undset, renomovaný norský archeolog, který spolupracoval například s Heinrichem Schliemannem, objevitelem Tróje, od něhož obdržel jeden z archeologických nálezů. Otec v ní probudil zájem o norskou historii a staroseverskou literaturu, ale zemřel, když jí bylo dvanáct let. Matka zůstala sama s třemi dětmi a čelila finančním potížím. Proto Sigrid studovala obchodní akademii a po jejím dokončení pracovala několik let jako úřednice ve firmě Wisbeck, která zastupovala společnost AEG v Norsku.
V roce 1907 vydala Undsetová svůj první román, *Paní Marta Oulieová*, realistické dílo ze současnosti. Následovaly další romány, novely a povídky s podobnou tematikou, jako například *Šťastný věk*, *Jenny*, *Jaro* a *Střípek kouzelného zrcadla*.
V roce 1909 získala státní stipendium a odcestovala nejprve do Německa a poté do Říma, kde se seznámila s norským malířem Andersem Svarstadem, kterého si v roce 1912 vzala. Manželství však nevyšlo a bylo v roce 1924 prohlášeno za neplatné. Poté se trvale přestěhovala do Lillehammeru, kde od roku 1919 vychovávala své tři děti – nejmladší dcera trpěla mentálním postižením a zemřela v dvaceti letech – a pokračovala v psaní. Po knihách ze současnosti se zaměřila na historické příběhy ze středověku a v letech 1920 až 1922 vytvořila trilogii *Kristina Vavřincová*, považovanou za jedno z nejvýznamnějších děl norské literatury. Právě za tuto románovou kroniku obdržela v roce 1928 Nobelovu cenu.
S nástupem fašismu se Undsetová jednoznačně postavila na stranu demokracie. V Německu byla proto její tvorba zakázána a po německé okupaci Norska v roce 1940 byla nucena za dramatických okolností emigrovat do Švédska, kde se dozvěděla o smrti svého nejstaršího syna, který padl v boji proti německým okupantům. Po náročné cestě přes Sovětský svaz a Japonsko se nakonec dostala do USA, kde svými články a projevy vyzývala k boji proti fašismu. Do Norska se vrátila v roce 1945, ale k literární tvorbě se již nevrátila.
Zemřela v Lillehammeru v roce 1949.
V roce 1907 vydala Undsetová svůj první román, *Paní Marta Oulieová*, realistické dílo ze současnosti. Následovaly další romány, novely a povídky s podobnou tematikou, jako například *Šťastný věk*, *Jenny*, *Jaro* a *Střípek kouzelného zrcadla*.
V roce 1909 získala státní stipendium a odcestovala nejprve do Německa a poté do Říma, kde se seznámila s norským malířem Andersem Svarstadem, kterého si v roce 1912 vzala. Manželství však nevyšlo a bylo v roce 1924 prohlášeno za neplatné. Poté se trvale přestěhovala do Lillehammeru, kde od roku 1919 vychovávala své tři děti – nejmladší dcera trpěla mentálním postižením a zemřela v dvaceti letech – a pokračovala v psaní. Po knihách ze současnosti se zaměřila na historické příběhy ze středověku a v letech 1920 až 1922 vytvořila trilogii *Kristina Vavřincová*, považovanou za jedno z nejvýznamnějších děl norské literatury. Právě za tuto románovou kroniku obdržela v roce 1928 Nobelovu cenu.
S nástupem fašismu se Undsetová jednoznačně postavila na stranu demokracie. V Německu byla proto její tvorba zakázána a po německé okupaci Norska v roce 1940 byla nucena za dramatických okolností emigrovat do Švédska, kde se dozvěděla o smrti svého nejstaršího syna, který padl v boji proti německým okupantům. Po náročné cestě přes Sovětský svaz a Japonsko se nakonec dostala do USA, kde svými články a projevy vyzývala k boji proti fašismu. Do Norska se vrátila v roce 1945, ale k literární tvorbě se již nevrátila.
Zemřela v Lillehammeru v roce 1949.
Source: česká wikipedie