not rated
My rating
Kateřina Tučková se narodila v roce 1980 v Brně a dětství prožila v jihomoravských vesnicích Moutnice a Kuřimi. V letech 1995–1999 studovala gymnázium na třídě Kapitána Jaroše v Brně a následně, do roku 2006, historii umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Během studií se přestěhovala do centra Brna, do čtvrti s pohnutou historií – v roce 1945 zde probíhal tzv. brněnský pochod smrti, při kterém byli vyhnáni němečtí obyvatelé. Tato skutečnost ji inspirovala k napsání románu *Vyhnání Gerty Schnirch* (2009), který vypráví příběh dívky z česko-německé rodiny.
Její první kniha, novela *Montespaniáda* (2006), nezaujala takovou pozornost jako její druhá kniha, za kterou byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého a získala čtenářskou cenu Magnesia Litera (2010). V románu *Žítkovské bohyně* (2012) se vrátila k tématu české historie a popsala osudy výjimečného rodu léčitelek z Bílých Karpat, které přežily čarodějnické procesy, útlak i komunistický režim.
V letech 2006–2014 studovala historii umění na Univerzitě Karlově v Praze a vydala řadu odborných publikací, například *Transfer*, *Slovem i obrazem* a *Normální malba*. Často ve svých textech propojuje odborné znalosti s literární tvorbou, což se projevilo i v beletrizovaném životopise malíře Kamila Lhotáka *Můj otec Kamil Lhoták* (2008).
Její práce *Na hraně příběhu – Sochy v ulicích* (2013) a *Fabrika – příběh textilních baronů z moravského Manchesteru* (2014) vznikly jako doprovodné texty k výstavním projektům. Podle textů z *Na hraně příběhu* vzniklo čtrnáct soch ve veřejném prostoru Brna a *Fabrika* doprovázela výstavu o průmyslové historii Brna.
Doktorské studium ukončila v roce 2014 disertační prací o Skupině Radar, zabývající se tvorbou uměleckých skupin v období totality. Vydala také monografii o spisovatelce Věře Sládkové (*Věra Sládková, prozaické dílo*, 2009).
V roce 2018 debutovala na divadelní scéně hrou *Vitka* na motivy života Vítězslavy Kaprálové, která byla nominována na Cenu kritiky. Dramatizovala také román *Bratr spánku* od Roberta Schneidera. Její romány byly adaptovány do divadelních her, které uvádějí různá česká divadla.
Kateřina Tučková spolupracuje s časopisy *Respekt*, *Salon*, *Deník N*, *Tvar*, *Literární noviny* a *Weles*. Úmyslně se vyhýbá spolupráci s médii patřícími Andreji Babišovi, z důvodu střetu zájmů a ochrany hodnot demokratické společnosti.
Kateřina Tučková žije a pracuje v Praze i Brně.
Během studií se přestěhovala do centra Brna, do čtvrti s pohnutou historií – v roce 1945 zde probíhal tzv. brněnský pochod smrti, při kterém byli vyhnáni němečtí obyvatelé. Tato skutečnost ji inspirovala k napsání románu *Vyhnání Gerty Schnirch* (2009), který vypráví příběh dívky z česko-německé rodiny.
Její první kniha, novela *Montespaniáda* (2006), nezaujala takovou pozornost jako její druhá kniha, za kterou byla nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého a získala čtenářskou cenu Magnesia Litera (2010). V románu *Žítkovské bohyně* (2012) se vrátila k tématu české historie a popsala osudy výjimečného rodu léčitelek z Bílých Karpat, které přežily čarodějnické procesy, útlak i komunistický režim.
V letech 2006–2014 studovala historii umění na Univerzitě Karlově v Praze a vydala řadu odborných publikací, například *Transfer*, *Slovem i obrazem* a *Normální malba*. Často ve svých textech propojuje odborné znalosti s literární tvorbou, což se projevilo i v beletrizovaném životopise malíře Kamila Lhotáka *Můj otec Kamil Lhoták* (2008).
Její práce *Na hraně příběhu – Sochy v ulicích* (2013) a *Fabrika – příběh textilních baronů z moravského Manchesteru* (2014) vznikly jako doprovodné texty k výstavním projektům. Podle textů z *Na hraně příběhu* vzniklo čtrnáct soch ve veřejném prostoru Brna a *Fabrika* doprovázela výstavu o průmyslové historii Brna.
Doktorské studium ukončila v roce 2014 disertační prací o Skupině Radar, zabývající se tvorbou uměleckých skupin v období totality. Vydala také monografii o spisovatelce Věře Sládkové (*Věra Sládková, prozaické dílo*, 2009).
V roce 2018 debutovala na divadelní scéně hrou *Vitka* na motivy života Vítězslavy Kaprálové, která byla nominována na Cenu kritiky. Dramatizovala také román *Bratr spánku* od Roberta Schneidera. Její romány byly adaptovány do divadelních her, které uvádějí různá česká divadla.
Kateřina Tučková spolupracuje s časopisy *Respekt*, *Salon*, *Deník N*, *Tvar*, *Literární noviny* a *Weles*. Úmyslně se vyhýbá spolupráci s médii patřícími Andreji Babišovi, z důvodu střetu zájmů a ochrany hodnot demokratické společnosti.
Kateřina Tučková žije a pracuje v Praze i Brně.
Source: https://www.katerina-tuckova.c...