Gaius Suetonius Tranquillus
75 - 130
italská
not rated
My rating
Gaius Suetonius Tranquillus je jedním z nejvýznamnějších antických životopisců, který zásadně ovlivnil vývoj evropské literatury. Přestože je často kritizován, patří k základním pilířům evropské biografické tradice.
Život Suetonia je obtížné rekonstruovat, dochovalo se jen málo zpráv. Narodil se pravděpodobně kolem roku 75 v Africe a dětství prožil v Římě. Věnoval se rétorice, byl knězem boha Volcana a za Traiana působil jako právník. Za Traiana se spřátelil s Pliniem Mladším, jehož dopisy z let 96–112 se dochovaly. Vliv Plinia mohl vést k Suetoniovu nástupu do císařských služeb, kde zastával úřady *a studiis* (správa císařských archivů a starých výnosů) a *a bibliothecis* (správa římských knihoven). Za vlády Hadriána se stal v roce 119 jeho osobním tajemníkem, ale po dvou letech byl odvolán kvůli příliš blízkému vztahu k císařovně Sabině. Poté se s největší pravděpodobností věnoval psaní a studiu, i když je možné, že ho Hadrián později omilostnil. Zemřel pravděpodobně kolem roku 150 n. l., ale i další data v rozmezí deseti let jsou možná.
Jeho nejznámějším dílem jsou *Životopisy císařů* (De vita Caesarum), rozdělené do osmi knih. Suetonius je napsal v letech 115–120 n. l. na vrcholu své úřednické kariéry a věnoval je Septiciovi Clarovi, prefektovi pretoriánské gardy. V knize popisuje životy císařů od Julia Caesara po Domitiana, nikoli jako souvislý historický přehled, ale jako individuální portréty „prvních mezi rovnými“. Životopisy mají jednotnou strukturu: rodina, výchova, mládí, veřejná činnost, soukromý život, osobnost a nakonec smrt, pohřeb a závěť. Vše je podáno formou výčtu, bez zjevného osobního hodnocení, i když je patrné, které císaře autor obdivoval a které kritizoval. Tato forma bývá kritizována pro svou podobnost s bulvárním tiskem, ale *Životopisy císařů* zůstávají úspěšným dílem, které přiblížilo císaře široké veřejnosti a inspirovalo mnoho následovníků až do středověku. Dochovalo se téměř celé dílo, ve středověku byla ztracena předmluva s věnováním a začátek knihy o Juliu Caesarovi.
Suetonius napsal i další díla. Stejně jako o císařích sepsal krátké životopisy významných básníků, historiků, řečníků, filosofů, gramatiků a rétorů, které souhrnně nazval *O vynikajících mužích* (De viris illustribus). Z tohoto díla se dochovalo méně než z *Životopisů císařů* – většina biografií gramatiků a rétorů a několik upravených životopisů spisovatelů, například Vergilia, Horatia a Lucana.
Ztraceny jsou jeho encyklopedie římských zvyků a obyčejů *Roma* a přírodopisná práce *Louky* (Prata).
Život Suetonia je obtížné rekonstruovat, dochovalo se jen málo zpráv. Narodil se pravděpodobně kolem roku 75 v Africe a dětství prožil v Římě. Věnoval se rétorice, byl knězem boha Volcana a za Traiana působil jako právník. Za Traiana se spřátelil s Pliniem Mladším, jehož dopisy z let 96–112 se dochovaly. Vliv Plinia mohl vést k Suetoniovu nástupu do císařských služeb, kde zastával úřady *a studiis* (správa císařských archivů a starých výnosů) a *a bibliothecis* (správa římských knihoven). Za vlády Hadriána se stal v roce 119 jeho osobním tajemníkem, ale po dvou letech byl odvolán kvůli příliš blízkému vztahu k císařovně Sabině. Poté se s největší pravděpodobností věnoval psaní a studiu, i když je možné, že ho Hadrián později omilostnil. Zemřel pravděpodobně kolem roku 150 n. l., ale i další data v rozmezí deseti let jsou možná.
Jeho nejznámějším dílem jsou *Životopisy císařů* (De vita Caesarum), rozdělené do osmi knih. Suetonius je napsal v letech 115–120 n. l. na vrcholu své úřednické kariéry a věnoval je Septiciovi Clarovi, prefektovi pretoriánské gardy. V knize popisuje životy císařů od Julia Caesara po Domitiana, nikoli jako souvislý historický přehled, ale jako individuální portréty „prvních mezi rovnými“. Životopisy mají jednotnou strukturu: rodina, výchova, mládí, veřejná činnost, soukromý život, osobnost a nakonec smrt, pohřeb a závěť. Vše je podáno formou výčtu, bez zjevného osobního hodnocení, i když je patrné, které císaře autor obdivoval a které kritizoval. Tato forma bývá kritizována pro svou podobnost s bulvárním tiskem, ale *Životopisy císařů* zůstávají úspěšným dílem, které přiblížilo císaře široké veřejnosti a inspirovalo mnoho následovníků až do středověku. Dochovalo se téměř celé dílo, ve středověku byla ztracena předmluva s věnováním a začátek knihy o Juliu Caesarovi.
Suetonius napsal i další díla. Stejně jako o císařích sepsal krátké životopisy významných básníků, historiků, řečníků, filosofů, gramatiků a rétorů, které souhrnně nazval *O vynikajících mužích* (De viris illustribus). Z tohoto díla se dochovalo méně než z *Životopisů císařů* – většina biografií gramatiků a rétorů a několik upravených životopisů spisovatelů, například Vergilia, Horatia a Lucana.
Ztraceny jsou jeho encyklopedie římských zvyků a obyčejů *Roma* a přírodopisná práce *Louky* (Prata).
Source: http://antika.avonet.cz/