80%
1 rating
My rating
Narodil se v Praze 10. srpna 1932. Po základní škole studoval dva roky na pedagogickém oddělení městské hudební školy. Následoval rok práce jako pomocný dělník a poté absolvoval státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy. Na DAMU studoval nejprve herectví, po půl roce přešel k režii. Pokus o studium na FAMU se mu nepodařil, a tak nastoupil jako asistent režie do Vesnického divadla. Po 26měsíční vojenské službě u pomocného technického praporu, kterou absolvoval v letech 1953–1955, půl roku pracoval jako vychovatel korejských dětí. Od té doby se věnoval psaní. V románu Černí baroni představil postavu Kefalína.
Švandrlík se po vojně stal spisovatelem na volné noze a živil se povídkami a fejetony. Největší úspěch mu přinesla kniha Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky, ve které na základě vlastních zkušeností popisuje život příslušníků PTP. Román vznikl v období „pražského jara“, po němž autor nemohl po určitou dobu publikovat s výjimkou Dikobrazu. Přispívání do tohoto humoristického časopisu bylo téměř celou sedmdesátá léta jeho jediným zdrojem obživy a poskytlo tisíce námětů pro vtipy, které kreslil Jiří Winter-Neprakta. S Winterem-Nepraktou také po dobu asi jednoho roku vystupoval v estrádách.
Druhého doplněného vydání Černých baronů se dočkal až v roce 1990. Kniha byla zfilmována a zpracována i jako televizní seriál.
Po roce 1990 napsal několik volných pokračování o Kefalínovi, Terazkym a dalších postavách. Reagoval tak na zájem čtenářů, kteří chtěli znát další osudy hrdinů. Příběhy kombinují autentické zážitky s autorovou fantazií. Podmínky v PTP se lišily v závislosti na velitelích – někteří byli potrestaní z bojových jednotek, jiní sloužili v protektorátním vládním vojsku a vzpomínali na život v Itálii. O nich by se dala napsat další kniha, ale autor se domnívá, že už na to nemá čas. Černí baroni si dodnes udržují oblibu u čtenářů všech věkových kategorií a Švandrlík je díky nim považován za jednoho z klasiků české humoristické literatury.
Zemřel 26. října 2009 v Praze.
Švandrlík se po vojně stal spisovatelem na volné noze a živil se povídkami a fejetony. Největší úspěch mu přinesla kniha Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky, ve které na základě vlastních zkušeností popisuje život příslušníků PTP. Román vznikl v období „pražského jara“, po němž autor nemohl po určitou dobu publikovat s výjimkou Dikobrazu. Přispívání do tohoto humoristického časopisu bylo téměř celou sedmdesátá léta jeho jediným zdrojem obživy a poskytlo tisíce námětů pro vtipy, které kreslil Jiří Winter-Neprakta. S Winterem-Nepraktou také po dobu asi jednoho roku vystupoval v estrádách.
Druhého doplněného vydání Černých baronů se dočkal až v roce 1990. Kniha byla zfilmována a zpracována i jako televizní seriál.
Po roce 1990 napsal několik volných pokračování o Kefalínovi, Terazkym a dalších postavách. Reagoval tak na zájem čtenářů, kteří chtěli znát další osudy hrdinů. Příběhy kombinují autentické zážitky s autorovou fantazií. Podmínky v PTP se lišily v závislosti na velitelích – někteří byli potrestaní z bojových jednotek, jiní sloužili v protektorátním vládním vojsku a vzpomínali na život v Itálii. O nich by se dala napsat další kniha, ale autor se domnívá, že už na to nemá čas. Černí baroni si dodnes udržují oblibu u čtenářů všech věkových kategorií a Švandrlík je díky nim považován za jednoho z klasiků české humoristické literatury.
Zemřel 26. října 2009 v Praze.
Source: ld.johanesville.net