Stanislav Šusta

Narodil se 10. listopadu 1923 v Praze. Byl autorem knih faktu a beletrie, které se zaměřovaly především na příběhy Čechů a Slováků zapojených do bojů proti ruským revolucionářům a během ruské občanské války. Po vyučení strojním zámečníkem v roce 1941 v tomto oboru pracoval až do roku 1946. V roce 1948 složil maturitu na strojní průmyslovce. Studia na Vysoké škole politické a sociální v letech 1948–1950 nedokončil a v té době působil jako redaktor Rudého práva. V roce 1956 absolvoval Vojensko-politické učiliště V. Hakena a později i fakultu žurnalistiky, kterou dokončil v roce 1973. V letech 1950 až 1957 byl redaktorem Obrany lidu, poté přešel k ministerstvu vnitra. V letech 1969–1979 pracoval v časopise Stráž vlasti jako redaktor a po určitou dobu i jako šéfredaktor. Od roku 1980 působil jako redaktor nakladatelství Naše vojsko. Podílel se na sbírkách povídek Živí nemlčí (1960), Cesty ohněm (1972) a Stopy na hranici (1978), a to jak jako editor, tak jako autor. Jeho romány Město v ohni (1975) a Stopy vrahů (1978) jsou do značné míry autobiografické. První z nich vypráví o ilegálním odboji během války očima šestnáctiletého chlapce, druhý sleduje stejnou postavu v dospělosti na československé západní hranici v 50. letech.