Robert Louis Stevenson
1850 - 1894
skotská
not rated
My rating
Robert Louis Stevenson (*13. listopadu 1850, Edinburgh, Skotsko – †3. prosince 1894, ostrov Vailima, Samoa) byl skotský romanopisec, básník a autor cestopisů, významná postava novoromantismu v anglické literatuře.
Narodil se v Edinburghu v roce 1850 jako Robert Lewis Balfour Stevenson a kolem osmnáctého roku života si změnil druhé jméno na Louis. Jeho otec, dědeček i pradědeček byli uznávaní stavitelé a provozovatelé majáků, od nichž zdědil lásku k dobrodružství a moři. Z matčiny strany pocházel z akademického prostředí – jeho dědeček Lewis Balfour byl profesorem etiky a pastorem, v jehož domě Stevenson prožil část dětství a od něj si odnesl zálibu v rétorice. Od dětství trpěl slabými plícemi, pravděpodobně tuberkulózou, a proto trávil zimy v posteli, kde mu ošetřovatelka četla z Bible a životopisů skotských Covenanterů. Léto pak trávil aktivním životem venku. Ve věku jedenácti let se jeho zdraví zlepšilo natolik, že mohl navštěvovat Edinburghskou akademii a později i univerzitu, aby se připravil na kariéru stavitele majáků. V té době hodně četl, zejména Shakespeara, Waltera Scotta, Johna Bunyana a Arabské příběhy tisíce a jedné noci.
Na univerzitě však zjistil, že mu chybí technické a fyzické předpoklady pro inženýrskou profesi. Cesta s otcem, která měla v něm vzbudit zájem o stavbu majáků, ho naplnila spíše romantickými představami o pobřežích a ostrovech. Přestože otec nakonec jeho literární ambice přijal, doporučil mu studovat práva pro zajištění budoucnosti. Stevenson poslechl a v pětadvaceti letech složil advokátské zkoušky, i když se jeho zdravotní stav zhoršil.
Následně strávil čtyři roky cestováním za lepším klimatem, pobýval ve Francii v městech jako Fontainebleau, Barbizon a Grez, kde se stýkal s umělci. Často navštěvoval Paříž a seznámil se s budoucí manželkou, paní Osbournovou, a s přáteli jako Sidney Colvin, William Henley, paní Sitwellová, Andrew Lang, Edmund Gosse a Leslie Stephen.
V roce 1879 odcestoval do San Francisca a v roce 1880 se oženil. Se svou ženou a jejím synem Lloydem se vydali na svatební cestu do údolí Napa Valley, kde prožili léto v opuštěné hornické osadě. V srpnu 1880 se vrátili zpět do Anglie, kde je přivítali rodiče a přítel Sidney Colvin. Paní Stevensonová dokázala urovnat vztah mezi otcem a synem a stala se oblíbenou členkou rodiny.
Po sedm let Stevenson bezúspěšně hledal vhodné místo pro život se svou nemocí. Střídal pobyty ve Skotsku, Anglii a Francii, a dokonce žil ve Švýcarsku. Na těchto místech napsal řadu svých nejznámějších děl.
Po smrti otce v roce 1887 se rozhodl změnit klima a v roce 1888 vyplul na jachtě Casco s rodinou ze San Francisca. Slaný mořský vzduch a dobrodružství mu prospěly a téměř tři roky prozkoumával Pacifik, navštívil Havaj, kde se spřátelil s králem Kalākauem a princeznou Victorií Kaiulani.
V roce 1890 zakoupil pozemek na ostrově Upolu v Samoa a usadil se na statku Vailima („Patero řek“). Brzy získal vliv na místní obyvatele a zapojil se do politiky.
3. prosince 1894 zemřel ve věku 44 let pravděpodobně na krvácení do mozku, když pracoval na svých textech. Místní obyvatelé ho pohřbili na vrcholu útesu s výhledem na moře, kde ho nazývali Tusitala – „vypravěč příběhů“.
Stevenson byl za svého života populární, ale po první světové válce byl po většinu 20. století považován za autora druhé kategorie. Ke konci 20. století byl však znovuobjeven a uznán jako umělec s širokým záběrem a citem pro detail. Dnes je srovnáván s autory jako Joseph Conrad a Henry James a jeho dílo je předmětem vědeckého zájmu. I přes různé interpretace zůstává Stevenson oblíbeným autorem a patří mezi nejvíce překládané autory na světě.
Narodil se v Edinburghu v roce 1850 jako Robert Lewis Balfour Stevenson a kolem osmnáctého roku života si změnil druhé jméno na Louis. Jeho otec, dědeček i pradědeček byli uznávaní stavitelé a provozovatelé majáků, od nichž zdědil lásku k dobrodružství a moři. Z matčiny strany pocházel z akademického prostředí – jeho dědeček Lewis Balfour byl profesorem etiky a pastorem, v jehož domě Stevenson prožil část dětství a od něj si odnesl zálibu v rétorice. Od dětství trpěl slabými plícemi, pravděpodobně tuberkulózou, a proto trávil zimy v posteli, kde mu ošetřovatelka četla z Bible a životopisů skotských Covenanterů. Léto pak trávil aktivním životem venku. Ve věku jedenácti let se jeho zdraví zlepšilo natolik, že mohl navštěvovat Edinburghskou akademii a později i univerzitu, aby se připravil na kariéru stavitele majáků. V té době hodně četl, zejména Shakespeara, Waltera Scotta, Johna Bunyana a Arabské příběhy tisíce a jedné noci.
Na univerzitě však zjistil, že mu chybí technické a fyzické předpoklady pro inženýrskou profesi. Cesta s otcem, která měla v něm vzbudit zájem o stavbu majáků, ho naplnila spíše romantickými představami o pobřežích a ostrovech. Přestože otec nakonec jeho literární ambice přijal, doporučil mu studovat práva pro zajištění budoucnosti. Stevenson poslechl a v pětadvaceti letech složil advokátské zkoušky, i když se jeho zdravotní stav zhoršil.
Následně strávil čtyři roky cestováním za lepším klimatem, pobýval ve Francii v městech jako Fontainebleau, Barbizon a Grez, kde se stýkal s umělci. Často navštěvoval Paříž a seznámil se s budoucí manželkou, paní Osbournovou, a s přáteli jako Sidney Colvin, William Henley, paní Sitwellová, Andrew Lang, Edmund Gosse a Leslie Stephen.
V roce 1879 odcestoval do San Francisca a v roce 1880 se oženil. Se svou ženou a jejím synem Lloydem se vydali na svatební cestu do údolí Napa Valley, kde prožili léto v opuštěné hornické osadě. V srpnu 1880 se vrátili zpět do Anglie, kde je přivítali rodiče a přítel Sidney Colvin. Paní Stevensonová dokázala urovnat vztah mezi otcem a synem a stala se oblíbenou členkou rodiny.
Po sedm let Stevenson bezúspěšně hledal vhodné místo pro život se svou nemocí. Střídal pobyty ve Skotsku, Anglii a Francii, a dokonce žil ve Švýcarsku. Na těchto místech napsal řadu svých nejznámějších děl.
Po smrti otce v roce 1887 se rozhodl změnit klima a v roce 1888 vyplul na jachtě Casco s rodinou ze San Francisca. Slaný mořský vzduch a dobrodružství mu prospěly a téměř tři roky prozkoumával Pacifik, navštívil Havaj, kde se spřátelil s králem Kalākauem a princeznou Victorií Kaiulani.
V roce 1890 zakoupil pozemek na ostrově Upolu v Samoa a usadil se na statku Vailima („Patero řek“). Brzy získal vliv na místní obyvatele a zapojil se do politiky.
3. prosince 1894 zemřel ve věku 44 let pravděpodobně na krvácení do mozku, když pracoval na svých textech. Místní obyvatelé ho pohřbili na vrcholu útesu s výhledem na moře, kde ho nazývali Tusitala – „vypravěč příběhů“.
Stevenson byl za svého života populární, ale po první světové válce byl po většinu 20. století považován za autora druhé kategorie. Ke konci 20. století byl však znovuobjeven a uznán jako umělec s širokým záběrem a citem pro detail. Dnes je srovnáván s autory jako Joseph Conrad a Henry James a jeho dílo je předmětem vědeckého zájmu. I přes různé interpretace zůstává Stevenson oblíbeným autorem a patří mezi nejvíce překládané autory na světě.
Source: wikipedia