Jiří Sovák
1920 - 2000
česká
not rated
My rating
Komik tělem i duší, bard Zlaté kapličky, národním miláčkem byl Jiří Sovák, narozený 27. prosince 1920 v pražské rodině hospodského. S bratrem Láďou a sestrou Zdenkou prožil šťastné dětství v meziválečné Praze. Přestože se na otcovo přání učil v Kladně hotelnictví, již brzy ho okouzlila herecká kariéra. S podporou matky se vydal k ochotníkům.
Jiří Sovák (původně Schmitzer) začínal v Živém jevišti (dnes Činoherní klub) po boku Martina Růžka a Jardy Štercla. V Divadle práce se setkal se Zitou Kabátovou, Raoulem Schránilem a s oblibou na ně vzpomínal.
Sedm let strávil ve škole života u E.F. Buriana, kde hrál i role starších mužů – nejznámější postavou byl dělník Fikejz z Party brusiče Karhana. V 50. a 60. letech působil v Divadle na Vinohradech, od roku 1966 zůstal věrný Národnímu divadlu. Největší popularitu mu však přinesly film a televize, kde zazářil ve více než 140 rolích – havíř Kuba v Dařbujánu a Pandrholovi (1959), Uspořená libra (1963), montér ČKD a vládce tamánského souostroví v Králi králů (1963), hostinský v Bohouši (1968), fasádník Skopec ve Svěrákových (1969) a král Rosebud IV. v Panu, vy jste vdova (1970).
Sedmdesátá léta byla pro Sováka obdobím intenzivní práce, natáčel jednu komedii za druhou a zanechal nám nezapomenutelný humor i v seriálech – s Miroslavem Horníčkem v Bouvardovi a Pécuchetovi (1972), v Byl jednou jeden dům (1974), jako nerudný revizor Huml v Chalupářích (1975), rytíř Brtník v Ať žijí duchové! (1976) a mistr Kroupa v Marečku, podejte mi pero (1976).
V roce 1977 si zahrál krále Dalimila v Jak se budí princezny a zlodějíčka Lišku ve Což takhle dát si špenát? a nacistického důstojníka ve Zítra stanu a opařím se čajem. O dva roky později se stal kouzelníkem Vigem v Arabele (1979), Novákem v Co je doma, to se počítá, pánové (1980), učitelem Lamačem v My všichni školu povinní (1983), profesorem Langmajerem v Letajícím Čestmírovi (1984), strýcem Růžičkou v Koljovi (1996) a jeho posledním filmovým počinem byla role v Návratu ztraceného ráje (1999).
Sovák byl oblíben nejen diváky, ale i kolegy. Ve svých pamětech vyzdvihl Jaroslava Vojtu, Jaroslava Marvana, Františka Filipovského, Vlastimila Brodského, Jiřinu Šejbalovou, Ivu Janžurovou, Stellu Zázvorkovou a Jiřinu Bohdalovou. Vzpomínal na historky s Rudolfem Deylem st.
Mnoho hereckých historek předával mladší generaci, často je vypráví Jiří Štěpnička. Největší přátelství ho pojilo s Františkem Trefným a Vladimírem Menšíkem.
Jiří Sovák byl třikrát ženatý, z prvního manželství měl syna Jiřího Schmitzera, se kterým několikrát hrál. Jejich vztah však přerušila tragická autonehoda syna, po které se s ním otec odcizil. V pozdějším věku potkal svou osudovou ženu, Andulku, s níž prožil podzim života cestováním po Evropě.
Koncem 80. let se stal obětí autonehody, s jejíž následky bojoval do konce života. Zkušenosti z natáčení vměstnal do autobiografie Děkuji za váš smích aneb Já a moje trosky!, která se dočkala velkého úspěchu a pokračovala dalšími třemi díly. V roce 2000 obdržel cenu Thálie za Celoživotní mistrovství. Zemřel 6. září téhož roku a byl pohřben na své milované chaloupce ve Stříbrné Skalici.
Jiří Sovák (původně Schmitzer) začínal v Živém jevišti (dnes Činoherní klub) po boku Martina Růžka a Jardy Štercla. V Divadle práce se setkal se Zitou Kabátovou, Raoulem Schránilem a s oblibou na ně vzpomínal.
Sedm let strávil ve škole života u E.F. Buriana, kde hrál i role starších mužů – nejznámější postavou byl dělník Fikejz z Party brusiče Karhana. V 50. a 60. letech působil v Divadle na Vinohradech, od roku 1966 zůstal věrný Národnímu divadlu. Největší popularitu mu však přinesly film a televize, kde zazářil ve více než 140 rolích – havíř Kuba v Dařbujánu a Pandrholovi (1959), Uspořená libra (1963), montér ČKD a vládce tamánského souostroví v Králi králů (1963), hostinský v Bohouši (1968), fasádník Skopec ve Svěrákových (1969) a král Rosebud IV. v Panu, vy jste vdova (1970).
Sedmdesátá léta byla pro Sováka obdobím intenzivní práce, natáčel jednu komedii za druhou a zanechal nám nezapomenutelný humor i v seriálech – s Miroslavem Horníčkem v Bouvardovi a Pécuchetovi (1972), v Byl jednou jeden dům (1974), jako nerudný revizor Huml v Chalupářích (1975), rytíř Brtník v Ať žijí duchové! (1976) a mistr Kroupa v Marečku, podejte mi pero (1976).
V roce 1977 si zahrál krále Dalimila v Jak se budí princezny a zlodějíčka Lišku ve Což takhle dát si špenát? a nacistického důstojníka ve Zítra stanu a opařím se čajem. O dva roky později se stal kouzelníkem Vigem v Arabele (1979), Novákem v Co je doma, to se počítá, pánové (1980), učitelem Lamačem v My všichni školu povinní (1983), profesorem Langmajerem v Letajícím Čestmírovi (1984), strýcem Růžičkou v Koljovi (1996) a jeho posledním filmovým počinem byla role v Návratu ztraceného ráje (1999).
Sovák byl oblíben nejen diváky, ale i kolegy. Ve svých pamětech vyzdvihl Jaroslava Vojtu, Jaroslava Marvana, Františka Filipovského, Vlastimila Brodského, Jiřinu Šejbalovou, Ivu Janžurovou, Stellu Zázvorkovou a Jiřinu Bohdalovou. Vzpomínal na historky s Rudolfem Deylem st.
Mnoho hereckých historek předával mladší generaci, často je vypráví Jiří Štěpnička. Největší přátelství ho pojilo s Františkem Trefným a Vladimírem Menšíkem.
Jiří Sovák byl třikrát ženatý, z prvního manželství měl syna Jiřího Schmitzera, se kterým několikrát hrál. Jejich vztah však přerušila tragická autonehoda syna, po které se s ním otec odcizil. V pozdějším věku potkal svou osudovou ženu, Andulku, s níž prožil podzim života cestováním po Evropě.
Koncem 80. let se stal obětí autonehody, s jejíž následky bojoval do konce života. Zkušenosti z natáčení vměstnal do autobiografie Děkuji za váš smích aneb Já a moje trosky!, která se dočkala velkého úspěchu a pokračovala dalšími třemi díly. V roce 2000 obdržel cenu Thálie za Celoživotní mistrovství. Zemřel 6. září téhož roku a byl pohřben na své milované chaloupce ve Stříbrné Skalici.
Source: www.fdb.cz