Alexandr Isajevič Solženicyn
1918 - 2008
ruská
not rated
My rating
Alexandr Isajevič Solženicyn (11. prosince 1918 – 3. srpna 2008) byl ruský spisovatel, publicista a politik.
Narodil se v Kislovodsku v roce 1918. Po střední škole zahájil studia na rostovské univerzitě, nejprve na fyzikálně matematické a poté na filozofické fakultě. S vypuknutím druhé světové války vstoupil do armády a bojoval na frontě jako důstojník dělostřelectva Rudé armády, za statečnost byl dvakrát vyznamenán. V roce 1946 byl zatčen za kritiku Josefa Stalina v soukromém dopise a strávil osm let v různých trestných táborech. Po propuštění v roce 1953 byl do roku 1956 ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a věnoval se učitelství.
Světového uznání dosáhl Solženicyn svou prvotinou *Jeden den Ivana Děnisoviče*, která vyšla v roce 1962. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. O dva roky později obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou z obavy před znemožněním návratu do vlasti nepřijal. Po vydání jeho nejznámějšího díla *Souostroví gulag* na Západě byl v roce 1974 zbaven sovětského občanství a násilně vypovězen. Nejprve odešel do západního Německa a později se usadil v USA. V roce 1983 získal Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil až v roce 1994 a v roce 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd.
Solženicyn zemřel v Moskvě v roce 2008 na infarkt.
Jeho tvorbu silně ovlivnily zkušenosti z druhé světové války, věznění v Gulagu a následného vyhnanství. Solženicynova díla jsou převážně politicky zaměřená. Ve svých románech a povídkách metaforicky zobrazuje Sovětský svaz jako síť koncentračních táborů a společnost prosycenou vězeňskou atmosférou, přičemž se zaměřuje na každodenní život a psychologické mechanismy, které v těchto podmínkách působí.
Narodil se v Kislovodsku v roce 1918. Po střední škole zahájil studia na rostovské univerzitě, nejprve na fyzikálně matematické a poté na filozofické fakultě. S vypuknutím druhé světové války vstoupil do armády a bojoval na frontě jako důstojník dělostřelectva Rudé armády, za statečnost byl dvakrát vyznamenán. V roce 1946 byl zatčen za kritiku Josefa Stalina v soukromém dopise a strávil osm let v různých trestných táborech. Po propuštění v roce 1953 byl do roku 1956 ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a věnoval se učitelství.
Světového uznání dosáhl Solženicyn svou prvotinou *Jeden den Ivana Děnisoviče*, která vyšla v roce 1962. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. O dva roky později obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou z obavy před znemožněním návratu do vlasti nepřijal. Po vydání jeho nejznámějšího díla *Souostroví gulag* na Západě byl v roce 1974 zbaven sovětského občanství a násilně vypovězen. Nejprve odešel do západního Německa a později se usadil v USA. V roce 1983 získal Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil až v roce 1994 a v roce 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd.
Solženicyn zemřel v Moskvě v roce 2008 na infarkt.
Jeho tvorbu silně ovlivnily zkušenosti z druhé světové války, věznění v Gulagu a následného vyhnanství. Solženicynova díla jsou převážně politicky zaměřená. Ve svých románech a povídkách metaforicky zobrazuje Sovětský svaz jako síť koncentračních táborů a společnost prosycenou vězeňskou atmosférou, přičemž se zaměřuje na každodenní život a psychologické mechanismy, které v těchto podmínkách působí.
Source: ld.johanesville.net